Návštěva z Bruselu

   

Návštěva z Bruselu

Návštěva z Bruselu

Pan Macák nevybíral ministry dlouho. Díky vstupním podmínkám pro členy neměl ve straně žádné kariérní politiky a jiné vyžírky, takže mohl skutečně vybírat odborníky podle zkušeností v daném oboru. Několik ministerstev vyšlo dokonce i na spřátelenou stranu Starostů. S jejich předsedu měl vnitřní výbor dlouhou poradu. Padlo několik speciálních otázek, čím nic netušící šéf starostů úspěšně absolvoval vstupní pohovor pro žadatele o členství ve Straně rozumu. V pozadí naslouchající Yoma ho dokonce porovnávala s panem Macákem, tak byli podobní. Proto se také šéf Starostů nebránil tomu, aby každý ministr za Starosty prošel podobným pohovorem. A vůbec, prohlásil Starosta, když máte takové skvělé psychology a výsledky, udělám z toho povinnost pro všechny, co chtějí vyšší post. Pomůžete mi? Pan Macák slíbil všemožnou podporu.

Na Starosty také přišla řeč, když nesl pan Macák prezidentovi seznam ministrů. Pan Macák je dost obhajoval, že si vše důkladně vyříkali při společné poradě vedení. Šéfovi Starostů chodí na mobil SMS zpráva, když je na stranickém účtu nějaký pohyb. Ten čtvrt milion dolarů přistál na účtu nějakým záhadným způsobem, prostě tam najednou byl. Když tuto skutečnost nedokázal vysvětlit výboru ani pokladník, ani jeho zástupce a oba se kroutili jako přišlápnuté žížaly, došla předsedovi trpělivost a jak byl v ráži, přímo na té schůzi dal hlasovat o vyloučení obou problémových členů. Měl plnou podporu ostatních, zvláště když pokladník blábolil cosi o daru nějakých neznámých přátel. Peníze přesunuli do bankovního depozita, kde budou ležet, dokud se pro ně nenajde nějaké smysluplné použití. Jeden z návrhů byl nákup gama nože na dětskou onkologii, ale ještě o něm nezačali jednat. Takhle to řekl pan Macák prezidentovi, když mu objasňoval, proč dal Starostům na starost ministerstva zemědělství, pro místní rozvoj, životního prostředí a školství. Jak říkal, ty první tři mají poměrně blízko k vesnicím a jejich starostům. A školství? Zřizovatelem škol je téměř vždy zastupitelstvo, už od školek na vesnicích. A vůbec, proč ně? Za předchozích vlád bylo vždy na okraji zájmu, je dost zdevastované, je zapotřebí dobrého hospodáře, aby se zmátořilo.

Po schválení vlády se pan Pavel Macák myšlenkově spojil s Yomem a jeho družkou Yumou, zetěm Petrem i dcerou Lucií:

„Pavel: tak jsme do toho spadli rovnýma nohama… Petr: nojo, kdo to mohl tušit, že se nitky potáhnou až tak… Lucie: klídek, táto. nějak bylo, nějak bude… Yom: tak či tak, jste na začátku převratných změn, my vám pomůžeme všemi silami, co nám zbývají, že Yumo?… Yuma: že váháš… Pavel: právě na Yumu to dopadne nejvíc. budeme potřebovat její bystrou mysl, až budeme čistit ministerstva od nánosů… Yuma: víš, jak se těším? po takové době zase pořádná akce… Pavel: Petře, dej se do kupy s Yomem, budeme potřebovat rozjet na serveru víc věcí naráz, aby stíhal… Yom: bez starostí, i v době největšího náporu bylo zatížení slabě přes jedno procento… Petr: Yome, budu potřebovat technickou pomoc a asi přístup do databází, klube se mi v hlavě jeden nápad… Pavel: kluci, odpojte se, proberte si to ve vlastním vlákně, já budu mít delší nesouvislou řeč k holkám… Petr + Yom: mějte se [odpojení]… Lucie + Yuma: tak nás máš na krku. co potřebuješ? jsme jedno ucho…“

V pozdějších vydáních Encyklopedie Impéria byly následující události nazvány poeticky Pět proti celému světu. Byly dny, kdy si pan Macák říkal, jestli by tehdy nebylo lepší nepomáhat Petrovi s výzkumem Macochy. Pak se ohlédl na vykonanou práci, usmál se, zatnul zuby a pokračoval dále. Výsledky se dostavovaly pomalu, ale jistě. Ze všeho nejdříve přišel na řadu Zákon o volbách do obecních a krajských zastupitelstev, aby už nebyl možné takové podrazy, jako byl ten na začínající Stranu rozumu. Návrh zákona vznikl na podkladě hesla Lidé pro lidi. Spočíval v tom, že se nevolily strany, ale kandidáti z kandidátních listin stran. Novinkou bylo, že se po volbách nesčítaly hlasy stranám, ale pořadí bylo odvozeno z počtu hlasů, které dostali kandidáti bez ohledu na stranu. To dávalo možnost vyniknout jedincům bez ohledu na to, z jaké strany pocházel. Dobrý starosta je ideálně nezávislý, protože ve straně se vždy najde nějaký takový, co chce lidmi manipulovat a úkolovat je, a proto je nutné, aby takový člověk měl ve své straně pozastavené členství.

Diskuze na serveru fsn.cz byla poměrně krátká, spočívala prakticky na jediném tématu: Co s takovým člověkem, který se zpronevěří slibům a jde proti všemu, co před volbami sliboval. Nakonec se shodli, že takový člověk je odvolatelný a je odvolán v okamžiku, kdy hlasy proti přesáhnou polovinu počtu hlasů těch, kteří jej volili. Požadovaný počet hlasů dostal zákon sedm hodin poté, co moderátoři vyhlásili začátek hlasování. Dokonce bylo vidět fronty před terminály, jak se lidé k nim hrnuli. Vždyť přece hlasovali pro sebe, pro zákon, který pomáhali vytvořit. A byli na to náležitě pyšní.

Pak se vláda soustředila na ministerstvo financí, neboť bez peněz nejde v dnešní společnosti nic. Občasné hledání nedbalými úředníky zašantročeného dokumentu připomínalo pověstné hledání v kupce sena. Občas to nebyla kupka, ale pořádný stoh. Do všeho nikdo nic nevěděl, všichni vše sváděli na ostatní. Pověstný Augiášův chlév byla proti tomu odpočinková selanka. Ale jak se říká, při troše snahy jde všechno.

Pan Macák si ani nestačil otřít zpocené čelo, když došly špatné zprávy. Zásah na ministerstvu financí vyvolal na ústředí Evropské Unie zděšení. Právě se začínaly rozjíždět ty pro EU tak nesmírně výhodné projekty, že pouhé podezření z jejich narušení znamenalo noční můru. Právě se dává do kupy tým, který má vzpurným Čechům napravit hlavu. Přijedou tam k vám ve středu příští týden, psal panu Macákovi příznivec Strany rozumu, nyní v pozici člena Evropské komise. Pan Macák hlasitě proklel celou Evropskou Unii, její vedení v Bruseli i zatím neznámou partu, která sem přitáhne, bude do všeho strkat nos a trousit hraběcí rady. Zkusil se spojit s Yumou, jestli nemá nějaký nápad. Což o to, drobné ovlivnění bych zvládla, ale ne v Praze, je to na jemnou práci dost z ruky. Kdybys je přitáhl do Brna, bylo by to podstatně lepší. Pan Macák zapřemýšlel, kde tak narychlo sežene nějaký slušný hotel, pak jen zakroutil hlavou. Už uvažuje skoro jako politik. Přitom nejlepší řešení se nabízelo samo. Našel na internetu číslo, vytočil ho a když se mu na druhé straně ozval hlas, promluvil do telefonu:

„Dobrý den, jsem Pavel Macák, vy už si na mě… Pamatujete? Vdával jsem dceru, ano. Jak to vypadá s obsazeností hotelu, měl bych velice lukrativní nabídku. Od příštího úterý nic? Prosím, zatím žádné objednávky neregistrujte, já tady sednu do auta a tak za tři hodiny tam jsem, jestli neuváznu na D1. Cože? Vynechat D1? Jo, kolony, zácpy, znám. Přes Hradec? Jo, D11 do Hradce, po okruhu na výpadovku na Brno, za Boskovicemi odbočit na Blansko. Jo, věřím, že je to prázdnější cesta. Fajn, uvidíme se za pár hodin.“

Promnul si otlačené ucho a pak se usmál. Uvidíme, co vzácní hosté řeknou na rumotéku! Sedl do auta a vyrazil. Až se divil, jaká je to oproti D1 pohodová jízda. Za jízdy poslouchal dopravní zpravodajství a usmíval se čím dál víc. Když vjížděl do Blanska, zrovna zaslechl zprávu o další řetězové nehodě a o dvacetikilometrové koloně ve směru na Brno. Takže by trčel někde u benzínky Shell před Velkým Meziříčím v koloně pohybující se krokem a někdy ani to ne.

Jednání proběhlo výborně, zajistil si celý hotel od středy do neděle. Na konci jednání se majitel omluvil a na chvilku odešel. Po návratu podával panu Macákovi malou, dřevěnou, bohatě zdobenou krabičku. Ten ji otevřel a zíral na skleněnou placatici se zlato-rudým obsahem v hnízdě v rudém sametu. Pan majitel to okomentoval:

„Úspěšné jednání by se mělo zapít, vy jste tu však autem, takže musím takto. Toto je speciální rum, dělali ho kdysi dávno přímo pro Castra, dostal se mi do ruky soudek. Je to také ocenění, co tam nahoře pro obyčejné lidi děláte. A také je to dárek přímo pro vás jako předsedu Strany rozumu. Byl jsem jeden ze zakládajících členů strany v Blansku, přímo v rumotéce se sepisovala smlouva.“

Pan Macák neskrýval pohnutí. Toto nečekal ani v nejdivočejších snech. Po odjezdu raději zastavil na nejbližším parkovišti, aby se dal do kupy. Při té příležitosti se spojil s Yumou:

Budeš je mít skoro přímo pod čumáčkem, jednání budou probíhat v Blansku. A jak moc vadí alkohol?

Od Yumy se dočkal pobavené odpovědi:

Ty jsi prostě miláček, takhle mi je strkat před čenich. A ohledně alkoholu – střední dávka je taková, když je vliv alkoholu jasně vidět v pohybech a artikulaci. To je ta úplně ideální situace.

Pan Macák Yumě poděkoval a spokojeně vyrazil na zpáteční cestu. Ještě toho musí zařídit spoustu.

Ve středu dopoledne na letišti v Praze vystoupili z letadla čtyři dobře odění pánové, prošli chobotem přímo do budovy letiště a zamířili k východu, kde je měl čekat objednaný vůz. Ještě na letišti zavolal jeden z nich do půjčovny aut, jak je to s objednaným vozem, že už jsou v Praze. Poněkud překvapeně slyšel odpověď, že byla objednávka stornována, protože hostitel zajistil vlastní odvoz. Celý zmatený se vrátil ke kolegům stojícím u dveří a začal jim vykládat, co se dozvěděl. Vypadalo to, že ho kolegové neposlouchají, zcela zaujati děním venku. Podíval se ven a také užasl. Před vchodem právě zastavilo auto. Co auto, úplná limuzína! Vystoupil řidičův spolujezdec, prošel dveřmi a pozorně se rozhlédl po hale. Pak přistoupil ke čtveřici pánů, mírně se uklonil a zeptal se:

„Dobrý den. Prosím, vy jste ti vyslanci z Bruselu, z Evropské Unie?“

Pánové přikývli, načež ten člověk pokračoval:

„Dovolili jsme si zrušit váš objednaný vůz, máme pro vás připravenu přepravu na místo jednání. S ohledem na nedávné události se koná mimo Prahu, je to otázka bezpečnosti. Neradi bychom vzácné hosty nějakou nepozorností ohrozili.“

Poté je odvedl k limuzíně, kde otevřel dvojité zadní dveře. Při pohledu dovnitř se vyslancům zatajil dech. Čtyři pohodlná polstrovaná sedadla, něco, co vypadalo jako bar, záclonky na oknech, dokonce autorádio s malou obrazovkou. Jeden ze čtveřice se ozval:

„Nespletli jste se? To je auto pro krále nebo prezidenta, ne pro obyčejné lidi. A myslel jsem, že znám všechny americké super elegantní vozy, ale tento neznám. Kdo to vyrábí?“

„No, je to skutečně prezidentský vůz, vyrobený pro prezidenta Ruska, který ho ale nikdy nevyužil. Vyrobila ho ruská automobilka ZIL po vzoru Pullmana.“

Čtveřice nastoupila, průvodce si sedl k řidiči a vyrazili. Severní, už vyzkoušenou trasou. Jako doprovod je doprovázela dvě policejní auta, jedno vpředu, druhé vzadu, takže mohli jet vcelku svižně. Kousek za Poděbrady se na ně nalepil jakýsi milovník adrenalinových sportů v BMW. Během chvilky je dojela dálniční hlídka, zařadila se k levému boku BMW a ruka s plácačkou nekompromisně ukázala do odstavného pruhu. Chvilku to vypadalo, že se BMW bude šprajcovat, pak sjelo dálniční hlídce o kousek zadní okno a objevila se hlaveň samopalu. Řidič BMW začal okamžitě vzorně spolupracovat. A ve voze dálniční hlídky říkal ten ze zadního sedadla řidiči:

„Já ti říkal, že BMW není jen značka, ale hlavně diagnóza!“

Ve chvíli, kdy v bruselských vyslancích začalo sílit podezření, že zastaví někde v lese, kde se jich ujme několik zamaskovaných osob se samopaly, zastavil vůz před bíle omítnutou patrovou budovou. Odlehlo jim, když na nápisu na zdi spatřili mezinárodní slovo hotel. To již průvodce otevíral dveře a omlouval se za způsobené nepohodlí. Vedoucí delegace jen mávl rukou, hlavně když dojeli. To už k nim spěchal pan Macák a vítal je v České republice, konkrétně v Blansku. Vysvětlil, že toto místo bylo vybráno pro svoji odlehlost od Prahy, takže nehrozí nájezdy zdivočelých novinářů, kteří se pletou člověku pod nohama a není kvůli nim žádného soukromí. Vysvětlení bylo přijato, pánové hodili do placu své zkušenostmi s novináři. Pan Macák je vedl k recepci, kde jim mladá recepční rozdala klíče od pokojů a malou brožurku o hotelu. Popřála jim hezký hezký pobyt a kdyby bylo cokoliv zapotřebí, je jim k dispozici. Pracovně, dodala s mrknutím. Pak se jich opět ujal pan Macák a nastínil další program. Teď se ubytují, aklimatizují, potom bude společná večeře v Rytířském sále s neformální konverzací. Na zítřek je naplánováno jednání v Oblečném salonku, občerstvení formou švédského stolu, opětovně večeře spojená s ochutnávkou moravských vín, což by hosty mohlo zaujmout. V pátek je na programu volný den, aby vyslanci nebyli permanentně v zápřahu. Je naplánován výlet do Moravského krasu, což je jeden z největších krasových útvarů v Evropě. Hosty určitě nadchne plavba po podzemní říčce Punkvě a návštěva propasti Macocha. V sobotu pak konzultace, dopilování dohod, protože obě strany si přece nebudou klást nepřekonatelné překážky. V neděli odjezd do Prahy a odlet do Bruselu. Tento plán není úplně pevně daný, pokud se zde bude pánům líbit, není problém pobyt změnit nebo prodloužit…

Prozatím se rozloučil a u sebe v pokoji se pohodlně rozvalil v křesle. Pak se spojil s Yumou:

Tak co, jak se ti pánové z Bruselu líbí?

No, jak to říct. Jsou tady nesmírně lépe čitelní než v Praze. Ten vedoucí má úplně černé svědomí, v jistých případech bych se k němu neobracela zády. Ti tři ostatní jsou jen šediví, mají za úkol dělat křoví a pocit, že je jich přesila. A musím ti poděkovat za vynikající nápad dotáhnout je až do Macochy, stabilizační impulzy téměř neovlivní okolí. Jsi prostě miláček!

Pan Macák se jen zasmál, jednou si nechal promítnout, jak Yuma vypadala, když ještě měla tělo. Nebylo to tak hrozné, jak se obával. Nezvyklé, exotické by se hodilo spíš.

Vše probíhalo podle plánu, vedoucí delegace vysvětloval, že reorganizací ministerstva byly ohroženy dlouho plánované prospěšné projekty, Yuma mu v mozku sledovala dráhy myšlenek, aby na něco nezapomněla a sem tam něco v předstihu upravila, aby měla později snadnější práci. Své udělala i večerní návštěva rumotéky, kdy si všichni kvalitními rumy uklidňovali namožené mozky a nervy. Nikdo z Bruselu si nevšiml, že obsahy českých skleniček neubývají tak jako u skleniček hostů. Nikdo se neožral jako prase, v jeden čas Yuma nehlasně zavelela Do peřin! Bylo až dojemné, pozorovat, jak se hosté zvedli a loučili se, že se před zítřkem potřebují prospat.

Prohlídka Moravského krasu a Macochy proběhla bez rušivých událostí, pouze na dně Macochy ucítil pan Macák něco jako nehlasné zhoupnutí. Fixace proběhla bez problémů, hlásila mu Yuma. V sobotu se dolaďovaly detaily společného komuniké. Vedoucí delegace se stále tvářil jako morous, ale podle ujišťování Yumy to byla jen povrchní maska. V neděli je limuzína odvezla do Brna, kde je z tuřanského letiště odnesl vládní speciál LearJet, aby se nemuseli trmácet přes Prahu.

Příznivec Strany rozumu se ve své funkci člena Evropské komise vnutil na jednání, kde se probíraly výsledky delegace do Čech. Yumina práce se perfektně projevila. Vedoucí delegace se tvrdě opřel do svých nadřízených, že nebyl informován o důležitých skutečnostech, například o tom, že americká invaze do Čech byla podporována Evropskou unií, že Češi vyslechli dost zajatých vysokých důstojníků americké armády, aby si byli jistí. Nějak se to dostalo ven a devadesát procent Čechů je na Evropskou unii hrubě naštváno. Kdyby se EU za Čechy postavila, tak má Česko jak na zlatém talíři. Co se týká právě rozjetých projektů, rozhodně by netlačil na pilu, spíše by je nechal padnout. To by Čechy uklidnilo a další krok by mohl být podstatně výnosnější. Vedoucí delegace si s premiérem sedli do kouta a vedli důvěrné řeči, z čehož plyne toto jeho přesvědčení. Jo, a musíme počítat s tím, že na nás budou muset hrubě nadávat. Kdyby to nedělali, po příštích volbách by šli od koryt a žádný výnos by z toho nebyl. Evropská komise nakonec poděkovala za dobrou práci, pak se grémium chvilku dohadovalo a vypadlo z nich neslané nemastné komuniké, že Evropská komise chválí Českou republiku za její záslužnou práci při potlačování korupce.