Imperium Evropa
V létě toho roku nebyla žádná okurková sezóna. K Impériu se postupně připojily pobaltské státy – Litva, Lotyšsko a Estonsko. Pěkně v rozestupu tří týdnů, aby novináři nezaháleli. Imperium již tvořilo předěl mezi západem a východem. Na podzim to ještě stihlo Slovinsko, takže Imperium získalo přístup k oběma mořím, stejně jako kdysi Rakousko-Uhersko. A v zimě před Vánoci přišel šok – o přistoupení k Imperiu zažádalo Švýcarsko. Zapříčinila se o to Yuma s Luckou:
Yuma: Hele, Lucinko, všimla sis, že se do Imperia hlásí jen ty menší, nedůležité státy? Rakousko si vzpomnělo na dávné časy, Bavorsko se od Německa odtrhlo a ještě chtělo ochranu…
Výsledek byly takzvané Spanilé jízdy. Lucka začala organizovat zájezdy Zářících. Zářící jsou lidé s vyléčenou psychomotorickou chorobou, projevující se nedostatečným propojením mozek – tělo. Po vyléčení nevědomky vyzařují až na padesát kilometrů dobro a kupodivu lásku k Čechům a Česku. Zářící byli dlouhou dobu v útlumu a tak se jim Lucka rozhodla rozšířit obzory. Počátkem léta si udělali krásný výlet do Litvy. Lodí do Klaipedy, vyhlídkovým autokarem do Kaunasu a potom třídenní pobyt ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. S Lotyšskem to bylo podobné. Lodí do nezamrzajícího přístavu Liepaja, okružní cesta nádherným vnitrozemím a tři dny v hlavním městě, Rize. Za další tři týdny to bylo Estonsko, už jen na potvrzení správnosti teorie a jak se říká, do třetice…
Teprve, když byla teorie potvrzena trojnásobnou praktickou zkouškou, navštívila Lucka tátu, pana Macáka. Ten poslouchal a mračil se. Nakonec řekl:
„Milá Lucko, to vše je proti mým zásadám. I když, mírné popostrčení není žádné násilí. Zatím to nech spát, ať na nás není fronta. Na začátku zimy vezmeš Zářící na lyžařský zájezd do švýcarských Alp spojený s návštěvou města Bernu. Pak přijď, počkáme, co to udělá…“
Mezitím se přihlásilo Slovinsko, naprosto dobrovolně, bez zájezdu Zářících.
Jak to všechno začalo? Zanícený speleolog se rozhodl pořádně prozkoumat spodní jezírko propasti Macocha. Spolu s ním bádali jeho slečna Lucie i její táta, toho času někdo ve vojenské kontrarozvědce. Průzkum skončil katastrofou, přišli i o speciálního robota. To ale byla jen kamufláž. Pod spodním jezírkem se ukrýval zatopený jeskynní dóm a na dně vrak kosmické lodi s nahranou posádkou. Nastala oboustranná utajovaná spolupráce, výsledkem byl vznik Imperia jako soustátí samostatných států po vzoru Evropské Unie, než se z ní stal obrovský moloch, státy pod sebou spíše drtící… Svou roli sehrály i USA, která tak dlouho strkaly svůj nos do věcí, po kterých jim nic nebylo, až přes ten nos dostaly. V Praze dostalo výpověď celé velvyslanectví, následný vpád třetího obrněného brigádního bojového týmu, 4. pěší divize, z Fort Carson v Coloradu byl zničen na dálku neznámou zbraní, proti níž neměla obrany.
Jako každý stát přistupující k Imperiu dával do souladu s Imperiem své zákony. Švýcarsko se opřelo o český Zákon o bankách. Hlavní článek tohoto zákona zněl nekompromisně:
„Veškerý zisk, které banka dosáhne v České republice, musí zůstat v České republice. Jakékoliv přesouvání takto vytvořeného zisku mimo Českou republikou je zakázáno. Výjimku tvoří splátky mezinárodních půjček a akontace. Každá taková výjimka bude prověřena dvěma na sobě nezávislými komisemi.“
Švýcaři ho poněkud rozšířili a přidali jednu důležitou část:
„Každý bankovní účet může být vlastněn pouze ověřitelnou fyzickou nebo právnickou osobou. Takzvaná tajná a anonymní konta budou muset být ve lhůtě dvou let od data platnosti zákona převedena na ověřitelnou fyzickou nebo právnickou osobu. Konta, které nebudou v této době převedena, propadají ve prospěch Švýcarského státu, potažmo Imperia.“
I zvedl se nářek nesmírný, lidově řečeno se ozvaly hlasy, že dotyčný má tajné anonymní konto, aby se mu v něm nikdo nevrtal. Oblíbená odpověď zněla, že to v tom případě zavání špinavými penězi. Majitel takového konta dostal cejch, který smyl až převedením na normální účet.
Teď to ale vypadalo, že si Imperium dává oddych. Přeci jen, v poměrně krátké době přijmout několik rozdílných států do jednoho seskupení tak, aby si nešly po krku, byl dost obtížný úkol. Nyní proto jezdily národní delegace k sousedům, tam debatovaly a srovnávaly názory. Pomalu se státy dopracovávaly k určitým pravidlům soužití, takže pomalu mohly být rušeny hranice a ze soustátí se stávalo skutečné Imperium. Trochu problém vznikl při požadavku, aby mělo Imperium své hlavní město a také vlajka Imperia by byla zapotřebí. Na serveru fsn.cz se rozhořela diskuze, tentokrát mnohonárodní. Mnozí navrhovali Vídeň což odmítalo Rakousko, že by výsledný produkt hodně připomínal Rakousko-Uhersko, což by v některých zemích mohlo probudit negativní asociace. A navrhlo Brno. Dost velké město, aby se v něm pár úřadů uchytilo a nebránilo. Není to žádné hlavní město, takže odpadá panovnický komplex. A když se to vezme geograficky, je pěkně uprostřed. Vypukla sháňka po někom, kdo by vyhlásil referendum. Nakonec to byl už postarší pan Macák jako zástupce státu, který prakticky myšlenku Imperia začal a i přes posměch držel. K tomu jen podotkl, že to bude jeho poslední státnický čin, už se necítí na to být trvale na špici. Celé Imperium zahalilo překvapené ticho, načež se zvedl přímo uragán proseb, aby to ještě chvilku vydržel, že vybrat jeho nástupce nebude procházka šípkovým sadem.
Na fsn.cz vznikla další bouřlivá diskuze, která zcela zastínila diskuzi o hlavním městě Imperia. To se zase nelíbilo panu Macákovi, jménem prvního mezi rovnými stopl novou diskuzi a prohlásil, že ji nespustí, dokud nebude vyřešeno hlavní město. A že pokud vybrané město nebude mít minimálně 66%, tak zruší celé hlasování a začne se znovu. A opět se ukázala pravdivost větičky Když se chce, tak to jde. Kandidát na hlavní město Imperia, Brno, dostal 66% již za tři a půl hodiny. V celkovém součtu dostalo Brno 83,45%, čímž bylo uznáno jako hlavní město Imperia. Slavnost k tomu nějaká bude, ale až se vyřeší problém s panem Macákem. Ten nyní zastínil vše. Ukázalo se to při prozkoumání fronty kandidátů na premiéra. Ta zela prázdnotou. Vypadalo to, že funkce pana Macáka je doživotní. Pan Macák prohlásil, že se stěhuje do chaloupky v Ostrově u Macochy, přímo na hrázi Ostrovského rybníka, kde si bude číst, na co nebyl čas, cachtat se v rybníce a podobně. Pro naslouchající dodával v duchu: Vést sáhodlouhé disputace se Yomem a Yumou, mám je kousek od baráku. Když bude zapotřebí, do Prahy dojede za hodinku. Poslední dobou spočívá činnost premiéra v tom, že občas přivítá nějakou delegaci, popřípadě podepíše lejstro. Ale nehodlá to přehánět, to s tím koncem myslil vážně a další premiér v záloze by měl být…
Diskutující to vzali na vědomí a okamžitě začali další diskuzi. V ní dominoval jeden názor: Nyní máme příležitost přetvořit Imperium několika států na skutečné Impérium Zvolme si Imperiální vládu! A taky konečně tu vlajku! Otázka vlajky se táhla delší dobu, takže asi už nastal čas. Moderátoři založili diskuzi Vlajka s tím, že oproti jiným diskuzím zde budou jen grafické návrhy s popisem o maximální délce sto padesát znaků, které ostatní uživatelé budou hodnotit plusovými nebo minusovými body. Nějaký vtipálek tam okamžitě dal vlajku Evropské unie, která hned v první hodině klesla na samotné dno hodnocení. Pak začaly v diskuzi přistávat grafické návrhy s vysvětlením, proč zrovna tenhle. Některé dokonale graficky vypracované, některé jen zhruba načrtnuté na papír a vyfocené. Kupodivu, ty druhé se držely poblíž vrcholu. Hlavními tématy byly různé druhy map, zeměkoulí, pohledů z vesmíru, ale stále to nebylo ono.
Pak tam kdosi vložil návrh s tím, že tohle dělal jeho osmiletý syn. A popsal obrázek tak, jak mu to říkal syn:
„Nahoře je černý vesmír. Pod vesmírem je kus země a větší kus moře. A na to všechno svítí sluníčko, které nám dává teplo a pocit bezpečí. Jako Imperium.“
Nejdřív stoupal návrh pomalu, pak se najednou přihrnula vlna souhlasných bodů. Jestli všechny dojala bezprostřednost návrhu a jeho popisu, nebo již byli lidé znechuceni všelijakými mapami, zkrátka s velikým náskokem se návrh vyhoupl do čela. A tam už zůstal. Trochu si s ním ještě pohráli profesionálové, protože vlajka musí splňovat nějaké předpisy. Má být rozpoznatelná na dálku, na moři dalekohledem na deset kilometrů. Takže nesmí obsahovat příliš malé detaily a mnoho barev, špatně by se vyráběla a nebyla by zřetelná. Prostřední pruh bude zelený jako tráva, to neurčité cosi by se špatně vyrábělo a ještě by se nám smáli, že nám pouští barva.. Děti to musí umět namalovat i pastelkami! Výsledek předčil očekávání. Imperiální radou prošel návrh také bez zdržení…
Vlajku bychom měli, tak teď tu vládu! To bylo slovo do pranice. Příspěvky přibývaly rychlostí blesku., tvořily se nové oblasti, ty vzápětí vynikly, zanikly nebo se spojily s jinými. Pak z toho mumraje začaly vynikat oblíbené perly.
Imperiální rada sestává ze dvou zástupců od každého samostatného území, které vstoupilo do Imperia
Imperiální rada je nejvyšší orgán Imperia, teprve pod ní jsou Imperiální ministři
Členové Imperiální rady jsou si rovni
Imperiální radě předsedá jednomyslně zvolený člen rady. Je to čestná, nevýkonná funkce
Není žádného Imperátora!
U každé takové perly byla dlouhá diskuze. Některé perly se držely dlouho, některé zazářily a zhasly, některé připomínaly kometu – objevily se, zapadly, objevily se, zapadly atd.
Stále více se ukazovalo, že mnohé ministerské funkce jsou na úrovni bývalých vlád zbytečné. Úplně by stačilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které by v sobě zahrnovalo očesané ministerstvo zemědělství, protože něco jiného se dá pěstovat v maďarské stepi a něco jiného v Bavorských Alpách, o Estonsku ani nemluvě. Taktéž obchod uvnitř Imperia nemuselo řídit mamutí ministerstvo, stačilo oddělení vnitřního obchodu. Hranice, ozbrojené síly, zahraniční vztahy, zahraniční obchod by mělo řídit Imperium. Samozřejmě, vše šlo přes Radu, takže se nedalo mluvit o nějakém obcházení jednotlivých území. Diskuze na toto téma byla dlouhá hlavně díky všelijakým patriotům, kteří hlásali, že neopustili EU, aby hned vlezli do chomoutu Imperiu. Posléze i oni pochopili hlavní rozdíl proti EU, totiž že jim nedává příkazem nikým nevolený úředník z Brusele, kdežto v Impériu je to Rada, ve které jsou zástupci všech vlád a oblastí. A ti všichni se musí shodnout!
Mezitím uplynula dvouletá lhůta, kterou dalo Švýcarsko na odstranění anonymních kont. Projevilo se to tak, že u chaloupky pana Macáka zastavilo nenápadné auto, vylezli tři trochu pomuchlaní pánové a zazvonili u vrátek. Pan Macák, byvše informován předem, kdo to k němu jede, je přivítal, poptal se na cestu, zanadával si s nimi na nefunkční GPS a pak je pozval do pokoje k planoucímu krbu. Tam se dozvěděl důvod návštěvy. Po uplynutí dvouleté legalizační lhůty zůstalo ve švýcarských bankách několik desítek tisíc účtů. Ty byly po lhůtě automaticky zablokovány a proběhla na nich inventura vkladů. K některým účtům patřily i bankovní schránky, tam to také bylo překvapení za překvapením. Nakonec se vše dopočítalo a po převedení na zlatý standard dle troyské unce se zjistilo, že je Imperium bohatší o sedmnáct set tun zlata. Kardinální otázka teď zní. Co s tím vším zlatem?
Pan Macák prohlásil, že se mu již delší dobu motá v hlavě jeden nápad, ale on je pouze první mezi rovnými, takže svolá Imperiální Radu, hodí myšlenku v plen a počká si na výsledek. Pak bude na řadě diskuze… Obrňte se trpělivostí, ono to nějak dopadne. A dopadlo. Návrh byl prostý: Máme Imperium projevující se navenek jako jeden státní útvar, Imperiální dvůr, ale platby jsou stále v národních měnách jednotlivých států. Chtělo by to jednotnou imperiální měnu. Návrh vzbudil v Radě docela rozruch, chvilku to trvalo, ale koncept byl schválen. I diskuze se dobře rozběhla, padaly krásné návrhy, jak měnu pojmenovat, hodně velkou podporu měl například název Eurodolar. Pak přišel jeden názor, který byl natolik závažný, že ho moderátoři orámovali a přilepili na začátek diskuze, takže ho viděl každý, kdo do diskuze vstoupil.
Používáním slova dolar se přiznáváte k obdivu ke zlodějům. Jako téměř vše, co USA mají, je i název dolar ukraden! Název dolar vznikl z historického jména českých stříbrných mincí, tolarů, ražených od 15. ledna 1520 jako lokální měna z jáchymovského stříbra. Jáchymov leží v Česku, historicky první zemi Imperia.
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Všechny názvy, které obsahovaly slovo dolar, zmizely v propadlišti dějin. Chvilku padaly všelijaké názvy, třeba hřivna (to neprojde, většina světa neumí Ř), zlatý podle Polského zlotého, i groš se objevil, ale ten byl vždy malá mince a my chceme velikou! Pak se ozval jeden zanícený numismatik:
„Vážení, my chceme solidní měnu. V celé historii platidel je jen jeden takový. Používali ho staří Římané a udržel si svoji hodnotu přes 700 let! Jmenoval se Solidus, zkrátil bych to na Solid, zkratka by mohla být SOL, což je mimochodem latinsky Slunce, naše měna tímto bude zářit. A jelikož náš solid bude krytý skutečným zlatem, oproti dolaru, který je krytý jen zbožným přáním, kurz by mohl být 1SOL = 10USD.“
To vzbudilo všeobecné pobavení, ale i podporu. I vášniví zastánci imperiálů usoudili, že solid zní lépe. Ještě to pár týdnů trvalo, ale solid zvítězil na plné čáře. Ještě trochu rozruchu vzbudila volba názvu mincí, na který se bude solid dělit. Veliké pobavení vzbudil návrh, aby to byl cink. A proč cink? Když spadne mince na beton nebo jiný tvrdý povrch, co zazní? Cink! Tomu nikdo neodolal, takže do Imperiální rady odešel návrh na novou Imperiální měnu – solid, zkratka SOL, dělení 1SOL = 100cinků, kurs 1SOL = 10USD.