Rozsudek
Probouzel se nesmírně pomalu, neochotně. Pokoušel se vzpomenout si, co včera dělal, že je tak zblblý. Alkohol v tom nebyl, necítil kocovinu ani kopající trpaslíky v hlavě. Drogy nebral už ze zásady. Nyní však měl v hlavě prázdno. Začal tedy osobní inventuru. Jmenuje se Adam Adams. Co jen vytrpěl za pradědův nápad, jak naznačit světu, že on je ten pravý „Adamův syn“. No nic, dál. Věk 23 let. Světlé vlasy, modrozelené oči, po kterých bláznily řady dívek i zralých žen. Lehce zrzavé vlasy…
To už se probral trochu víc a začal pociťovat nějaké nepohodlí. Neleží doma ve své perfektní posteli se speciální matrací. Kde tedy, k sakru, je? Nikam přeci včera nešel…
Navíc to podivné polosvětlo. Doma by měl buď naprostou tmu nebo normální denní světlo. Tohle bylo jako soumrak v pekle - krvavě rudý přísvit. Nehoří? To by ale cítil kouř a slyšel příslušné zvuky!
To už byl natolik při smyslech, že začal podrobněji zkoumat, kde se to vlastně ocitl. Ležel na hromádce hadrů v malé místnůstce. Uprostřed stůl a židle, v jedné stěně dveře, naproti dveřím okno… Okno? Po zádech mu přeběhl mráz. V krytu přece žádná okna nejsou! Nikde nejsou žádná okna!
Veškeré obyvatelstvo planety Země žilo v podzemních útočištích, vystavěných na ochranu lidstva, když astronomové našli kometu na kolizní dráze se Zemí. Pokusy o zničení nebo odklonění komety ztroskotaly, naštěstí zbylo dost času na výstavbu útočišť. Vše ještě zhoršili kreténi vojáci tím, že zapomněli zablokovat obranné systémy, takže ty vyhodnotily pád komety jako nepřátelský útok a odpálily veškerý arzenál včetně jaderných zbraní. Od té doby je slovo voják jedna z nejhorších nadávek. Taky se jich do krytů dostalo mizivé procento, normální lidi je prostě nepustili dovnitř…
Po několika pokusech se konečně vydrápal na nohy. Překonal instinktivní pokus okamžitě utéct a začal zkoumat místnůstku. Jeho pohled přitáhl list papíru položený na stole. Zvedl ho a začal číst:
Rozsudek
Věc: Adam Adams, porušování nařízení, příkazů a pravidel.
Pro opakované kolize s bezpečnostní radou Útočiště a pro četné neúspěšné pokusy zařadit Vás do normální populace jste byl, jako poslední možnost, vyhoštěn z Útočiště. Zóna, ve které jste byl umístěn, není radioaktivní a je možná obyvatelná. Udělejte poslední službu Útočišti a pokuste se prozkoumat tuto zónu. Budete občas monitorován a je určitá možnost přehodnocení Vašeho trestu a tím i návrat do Útočiště.
Pod tím bylo rukou dopsáno
Kontejner se zásobami je na chodbě!
Dosedl na židli s pocitem naprostého nepochopení. Vždyť nic tak hrozného přeci neprovedl. Sem tam nějaký kanadský žertík, občas předvolání před radu, nějaké to tytyty… Pak si vzpomněl na starší větší průšvihy. Například… Co udělá hrst ocelových matek v magnetické dráze? Naštěstí jel dříve nákladní vlak. Matky, zmateně poletující v rozvířeném magnetickém poli, naprosto proděravěly vagon a zničily náklad. Být tam lidi… Nebo… Pomocí několika potrubních spojek prohodit v jedné poboční vodovodní síti horkou a studenou vodu. Kdo sakra mohl tušit, že vede do guvernérovy rezidence a guvernérova manželka si zrovna teď sprchuje zapařené přirození? Dva měsíce sexuální abstinence na guvernérově náladě nepřidaly…
Tak takhle to je. Poněkud nestandardní, ale hlavně, že už byl v obraze…