Mike ležel na terase chaty, Santanueva seděl vedle jeho lehátka na zemi a horlivě mu vyprávěl, jak byla celá akce perfektně připravena, bedlivě promyšlena a precizně vykonána. Mike mlčky poslouchal, občas mechanicky přikyvoval a hleděl do dálky k moři, jako by ani neměl zájem o to, co mu Pedro vykládá. Teprve když došli ke zbraním, trochu projevil zájem.

„Zajistili jsme úplnej arzenál! Skoro každej měl bouchačku, spousta dvě a víc. Dvaasedmdesát revolverů, osm pušek a dva ty... aha, samopaly. Jenže s těma neumí nikdo zacházet, tak je odkoupil Harry. Všelijakejch nábojů taky, že se v tom těžko kdo vyzná. Skvělá akce to byla!“

„A žádnej raněnej ani mrtvej?“

„Jeden kluk má rozříznutej ksicht od mačety. Ten bandita byl o chlup rychlejší. Jinak pár zranění na jejich straně, ale nic moc vážnýho... Mrtvoly jsi nám přeci zakázal, ne?“

„Správně. Zabíjet se nemá. S policajtama žádný potíže?“

„V noci nejsou Grahamovci tak moc čilý! Skoro bych řekl, že se bojej v noci ven! O to víc jsou vzteklý přes den. Opravdový zkušený poldíci už tam snad ani nejsou...“

„A nikdo neviděl žádnou akci?“

„Ale jo, vidělo nás všelijakejch lidí... vždyť to snad nebylo tajný, nebo jo? Chytali jsme jenom vopravdický lotry, pašeráky a tak, to není zločin, ale zásluha...“

Mike pokýval hlavou a tvářil se starostlivě. „Nemám rád takovýhle vítězství! Všecko pečlivě klapalo, žádnej zádrhel, nic se nikomu nestalo... to se dá čekat všechno možný a hlavně špatný, Pedro. Znáš přece poučku z moudré knihy, ne? Jestliže vše jde bez problémů, znamená to, že jsi něco přehlédl...“

„A co by se mohlo stát? Ty chlapy pověsej a bude...“

Mike povytáhl krk a hleděl dolů, odkud přijížděl jezdec.

„No, nejnovější zprávy z Ironu. Hrome, ten ho žene!“

Ale ty zprávy stály za to. Posel je sypal, jen co vstoupil: „Celá banda, co jsme pochytali, je na svobodě! V noci je někdo osvobodil ze sklepů guvernérova paláce, kde byli pod dozorem! Čtyři bachaři jsou po smrti! Torrey Graham hrozí Goldovi vyšetřováním a tvrdí, že je guvernér jejich spojenec!“

„Tak,“ řekl Santanueva, „A můžeme začít znova!“

„Neradím! Tohle vypadá nebezpečně! Zdá se, že mají venku nějaký mocný strejčky – radši toho nech, Pedro!“

Ale Santanuevovi už zase plál v očích lovecký oheň. „Jsem kníže Iron-city! Začal jsem práci a dokončím ji! Dokázali jsme tu bandu dostat pod zámek jednou, dokážem to i po druhý! A tentokrát to vezmem víc od podlahy a přidáme i ty větší rybičky, co poprvé protrhly síť!“

„My jsme připraveni!“ položil posel ruku na svůj krátký meč.

„Napíšu ti rozkazy. Ať všichni vidí, že Santanueva se nevzdává!“