„Pánové,“ Alwin se pohodlněji opřel do křesla, „Situace je velmi vážná a já pozoruji, že úkoly, jež na vás kladu, nejste schopni či ochotni plnit! Pánové, je vám doufám jasné, že to, co vám přikazuji, není můj osobní nápad, ale je to ku prospěchu Věci!“

Všichni ti pánové disciplinovaně mlčeli, jak se sluší na dobré podřízené. Taky to bylo moudřejší.

„Lammere, ujistil jsi mne, že se tygří bandy vzbouří během karnevalu, to jest do včerejška. Doposud se tak nestalo. Proč?“

Muž zvaný Lammer byl štíhlý, oblečený jako trapper z jihu a jako lidé z jihu nekouřil a nepil alkohol, takže se mezi těmito pány vyjímal dost podivně. Mimo to nosil dlouhé vlasy a vousy, dosti pečlivě upravené.

„Nedovedu si to vysvětlit, Herbe,“ odpověděl, „Udělal jsem všechna opatření, jak bylo dohodnuto. Muselo je něco zadržet.“

„Well. Co to mohlo být?“

Lammer pokrčil rameny. „Zřejmě nepředvídatelný vliv některého z jejich předáků. Ručím za Awrama, který Chief Tigera Garna hodně ovlivňuje. Je to divoký a naprosto neschopný hlupák, co se týče politiky, ovšem. Garn je bohužel rozvážný, dokonce rozvážnější, než je ku prospěchu Věci.“

„Nevyznám se v těch zatracených tygrech! Ale ty s nimi žiješ, musíš je znát! Co ti ostatní – ta pakáž se skvrnitými kožichy?“

„Garawahsigharí, náčelník leopardů, je v pořádku – hoří touhou po pomstě. Ale problém je tu jiný: Quiroqa!“

„Sám jsi nás přece ujišťoval, že Quiroqova divokost nám bude nejvíc prospěšná!“ řekl kapitán Werther.

„Nevím, co se s tím bláznem stalo! Najednou se přes noc změnil v úplného beránka! Říkají, že ho viděli v Iron-city se Santanuevou. Snad tohle...“

„Takový žebrácký parchant nedokáže zkrotit divokého jaguára! Aspoň z nás nedělej hlupáka!“

„Ať je to jak chce, někdo změnil Quiroqu na rozvážného a chytrého náčelníka! Quiroqa našel pána, ale kdo to je, nevím.“

„Nevěřím! Jaguár si nedá poručit!“

„Ale dá si poradit. Taky já jsem jim měl radit a pomáhat – a pomohlo to, protože celý Aurrgharr stojí ve zbrani! A je připraven k boji!“

„Ale neútočí! A my jsme potřebovali útok zrovna v době, kdy se ta mizerná Černá Lilie sebrala a houfně odjela do Rossa Blanky! A ty jsi nesplnil slib, že zaútočí!“

Lammer bezmocně pokrčil rameny a víc už neodpověděl.

„Tak dál. Werthere, co je s pátráním po Maye Freemanové? Zjistil něco Bullstrode, nebo...“

„Jako by se do země propadla, šéfe! Není po ní vidu ani slechu. Bullstrode je starý pitomec, zjišťoval co mohl, ale nikdo v rádiu ani televizi o ní jakživ neslyšel a nikdo z novin ji nikdy ani neviděl. A přitom se neví, kdo s ní natočil písničky, kdo ji fotografoval, kdo s ní dělal interview...“

„Hlavně, že to vědí, když se rozdělujou peníze! Bullstrode je starý šedivý osel! Jinak se nezjistilo nic?“

„Můj poručík Kent má dojem, že o ní něco ví. Ale jeho výpověď je dost zamotaná a po pravdě, ten Kent je hlupák. Porval se prý v putyce s nějakým ranařem od vojenské tajné služby, který s sebou tahal Margueritu Lembergovou, podezřelou holku z Indiopolisu.“

„Děvky a ožralý oficíry sem nepleť! S vojenskou tajnou službou a všemi těmi flákači taky skoncujem, jen co přijde čas... a tvůj Kent je trdlo, že se s ním rval!“

„Nevěděl to! Ten chlápek šermoval jako ďábel a přitom nedokázal ani pořádně chodit! Něco Kentovi provedl, co mu poručík nemůže zapomenout. A někdo řekl dost divnou věc: že prej to vyhlíželo, jako kdyby vstal z hrobu von Cross...“

„Ve žvástech prázdných tlam vždycky strašidla vylejzají ze svejch hrobů! Ale naší povinností je jim ty tlamy hezky rychle zacpat! Cross je mrtvej, sakra! Nebo snad není, Werthere?“

„Je, šéfe, spolehlivě! Můžu přísahat na to, že mrtvější mrtvolu nenajdeš! Položili jsme ho na most, ze kterýho se nemoh do příjezdu vlaku dostat, protože byl v bezvědomí! Konečně, je to nemehlo, nedokázal by to ani při vědomí...“

„A co když mu někdo pomohl?“ zeptal se Lammer, „Slyšel jsem, že kočky, ať už pruhovaný nebo skvrnitý, ho mají docela v oblibě. Co když někdo z nich chodil tiše za ním a zachránil ho?“

„Nebyla tam žádná kočka! Nesmysl – kdyby tam byl někdo z tý sebranky, napadl by nás, když jsme na něj skákli! To je naprostá pitomost a Kent je ožralý hovado!“

„A co máš pořád s tím Kentem?“ ptal se Alwin rozmrzele.

„No, že on tvrdí, že ta Lembergová je celá Maya Freemanová, ale ostříhaná. Podle fotky tvrdí, že by to mohla být ta holka.“

„Tvůj Kent má halucinace! Ale ať se na to třeba podívá! Ale ať k čertu neudělá žádnou do nebe volající pitomost, nebo ho roztrhnu jako hada! A teď mi někdo poreferujte, jak to vyhlíží v Iron-city. Dneska začíná zas normální život, můžeme čekat nějakou pěknou polízačku, že ano, panstvo?“

„Všechno je v nejlepším pořádku, pane! Policie kontroluje město i celý okolí – podle prefekta Le Ducqua!“

„Le Ducque?“ odfrkl Alwin, „Gangster par excelence! Nevěřím už nikomu z tý bandy! Jedinej spolehlivej člověk v tom městě je guvernér Torrey Graham, všichni ostatní jsou schopni zradit vlastní mámu za půl dolaru!“

Mluvčí pokrčil rameny. „Nevím, jak to tam vypadá. Oficiální šéf je Graham a ten tvrdí, že všechno je na dobrý cestě. Sám sice mám pocit, že celej cirkus kolem bojů se Santanuevou a koksaři je dost nebezpečnej, ale když Graham...“

„Graham se bojí o koryto a proto nechce nic vidět! A má pravdu, protože jak zjistím nějakou levotu v jeho okruhu, hodím ho přes palubu taky. Nejsem zaopatřovací ústav pro zchudlý funkcionáře. Jak to vyhlíží tady v Kingtownu? Doufám, že aspoň tohle bude veselý hlášení!“

„Špatně,“ řekl Werther, „Žádná odezva na naše opatření. Divím se, že se tady od tý doby neukázal jedinej jaguár – selhává to a my přitom děláme, co můžem!“

„Ten Quiroqa se nám vysmívá! Nevím opravdu, jak to půjde takhle dál. Mám dojem, že nic neděláte, pánové! No na prospěch věci to není, buďte ujištěni! Končím poradu, jestli už nikdo nic nemá...? Tak dobrá. Zopakuji vám ještě jednou, na čem jsme se dohodli: Lammer odjede do Aurrgharru...“

Lammer zbledl a zuby mu zajektaly. „Ale pane, do Aurrgharru teď nesmí žádný člověk! Ani já, jejich přítel! Zabili by mě!“

Alwin potřásl rameny a sarkasticky se zasmál. „Když nevypukne vzpoura do čtrnácti dnů, zabiju tě já! V každým případě je moc divný, že to zdržuješ právě ty. Vzpoura musí vypuknout, je to rozkaz a udělej to, jak chceš! Werther prošetří ty žvásty toho... Kenta a zařídí se podle toho. A někdo musí dojet do Ironu a přesvědčit Le Ducqua, že se nemá babrat ve svým gangsterským chlebíčku, ale dávat taky pozor, aby nám Santanueva nepřerostl přes hlavu. Třeba Smith! Proveďte, pánové!“

A bez dalších diskusí vstal a opustil kancelář. Nešel daleko, seběhl o poschodí níž a otevřel dveře pracovny, v níž seděl obtloustlý chlapík gentlemanského vzhledu s doutníkem v ústech. Před ním stál malý amplión, k němuž byl připojen mikrofon ze sálu, kde porada probíhala.

„Slyšel jste, pane Sollangu?“

„Ovšem,“ řekl samolibě Sollang, „Jste rozený státník, pane! Jsem přesvědčen, že pod Vaším vedením dosáhne tento zanedbaný stát značné prosperity! Ba víc, věřím tomu natolik, že jsem si zajistil většinu obchodních práv v tom směru, haha...“ A myslel si: 'Až bude po všem, dáme tě k ledu a budeme si vládnout sami! Co s takovým nafoukaným pitomcem?'

Alwin se rovněž usmíval. 'Až budu Vládcem, můžeš si strčit svá obchodní práva za klobouk!' myslel si, ale řekl: „S tímhle národem se musí tvrdě. To už jinak nejde...“

„Mohl byste mi prozradit, pane Alwine, co vlastně pořád máte proti těm tygrům? Vždyť jsou docela roztomilí a snad by se dali využít i k práci! Není třeba je přece ničit docela, i když...“

„Tygří otázka musí být vyřešena s konečnou platností!“ pronesl Alwin tvrdě, „Především tygři musí povstat proti nám. Jenom tak se podaří přinutit Vládce, aby je přestal chránit a obrátil se proti nim. Po pravdě, ty kočky jsou jeho nejvěrnější spojenci a dokud tu budou, může se Věc těžko podařit. Až je sir Lera zlikviduje, nebude nic stát v cestě jeho... odchodu...“

„A co když proti nim Vládce nevystoupí – přes všechnu vaši obratnost? Říká se, že je jejich přítelem!“

„V tom případě... budu muset zakročit i proti Vládci. Ač mne to samozřejmě velice mrzí. Nezbude než ho sesadit z trůnu a přinutit parlament zvolit někoho rozumnějšího. Na to, pane Sollangu, budu potřebovat pomoc vašich vojáků. A věřím, že ji dostanu...“

Sollang lítostivě pokrčil rameny. „Díky podobným zásahům se stal náš stát krajně nepopulárním! Opatrnost, kterou v takových případech projevují naši přední činitelé, je Věci poměrně na škodu. Krátce a dobře, trvalo by to hodně dlouho...“

„Je nějaká jiná možnost, jak vaše vojáky dostat sem?“

„Když vláda požádá, bylo by snad možno jistý kontingent... Ale až požádáte, pane Alwine, ne dřív! Nehledě k tomu, že jistí moji obchodní přátelé jsou poněkud znepokojeni nepříjemným stavem v Iron-city, o kterém jste mluvil. Zdá se, že obchodní spojení, o které nám jde, nefunguje ke spokojenosti všech stran. Některé dodávky se nepříjemně opožďují nebo vůbec nedocházejí, a arminský partner se v jednom kuse trapně vymlouvá. Kdybyste mohl snad použít svého vlivu...“

Alwin poněkud pobledl rozhořčením. „Nejsem šéfem obchodníků s... Tedy, naše spojení je čistě... no, víme o sobě a respektujeme se. Ale poroučet jim nemohu! Jejich Velký šéf je někdo z policejních kruhů, ale já nevím a nemám zájem zjišťovat, kdo to je! Snad abyste se obrátil na prefekta Le Ducqua...“

Sollang pokrčil rameny. „Dobrá, vrátím se domů a pokusím se spustit nějakou nenásilnou kampaň proti těm vašim zvířatům. Ale pamatujte si, pane Alwine, moji vojáci mohou zakročit jenom v případě, že nás požádáte – nebo bude-li ohroženo lidstvo jako celek. To znamená v případě, že se vzbouří vaši tygři nebo jiné šelmy, a nastane nějaká nová situace ve vládních kruzích. To byste snad dokázal zařídit, ne?“

„Buďte bez obav,“ řekl Alwin, „Tygři se určitě vzbouří...“