V podstatě měl pravdu. Kluci, kteří nepatřili do smeček, skutečně litovali, že se tak skvělého dobrodružství nemohli zúčastnit. Zvláštním příkladem pro ně byl Pasqual, který taky nepatřil k nejodvážnějším a nejbojovnějším, a přece se pod vedením Arminů vypracoval na hrdinu. Někteří jen snili o dobrodružných příhodách, ale mnoho jich zkusilo oslovit některého kluka, o kterém bylo známo, že jezdí se smečkou. A když měli štěstí, vyrazili při nejbližší příležitosti do akce.

A kdo nejvíc přál Enkrovi, aby byl chycen a ostříhán? Samozřejmě nejvíc kluci ze smeček, jeho kamarádi! Každý z nich měl vymyšleno několik variant, jak by se začali mstít nepřátelům za všechno, co jim kdy udělali (i neudělali). Kdyby přišel princ o hřívu, staly by se pochybnými všechny zákony, na nichž stojí smečkové právo. Co by bránilo vítězi ostříhat poraženého soupeře – i když je to kamarád? Nebo, aby ponížení bylo ještě větší, jeho dívku? A proč ne svoji dívku, když bude zlobit? (A to ona bude, je to správná provokatérka!) Pak se samozřejmě pomstí, ale zároveň si nechá udělat na hlavičku parádní barevné tetování.

Jeden z opozičních novinářů napsal otevřeně:

„Hrozí nám válka o účesy? Jistě se ještě pamatujete na aféru, když byl Jeho Výsost princ Enkra zajat a trýzněn v Anglii, své původní vlasti, jejíž zákony byl povinen dodržovat. Při té příležitosti byl taky ostříhán, což nepřenesl přes srdce nejen on, ale všichni jeho obdivovatelé. Mnozí chtěli vyrazit do Anglie a řešit tuto pohanu násilím, a jen moudrosti a rozvážnosti Vládce sira Lery vděčíme za to, že se tak nestalo. Avšak neuplynulo příliš mnoho vody v Charraggu a už opět nastala nová aféra. Tentokrát se Jeho Výsost vypravila do Francie, aby tam prosadila... co vlastně? Právo smečky? Nebo drzé zasahování do vnitřních záležitostí cizího státu? Ano, jeden chlapec byl v polepšovně, přestože nic velkého neprovedl. Celkem pochopitelně, jeho otec je zpustlý alkoholik a o kluka se neměl kdo starat. Jenže náš útlocitný princ to nemohl skousnout a musel vyrazit do boje. Jeho zásah zase nemohla přejít mlčením státní moc, a když drze vyzval k boji Americkou armádu, vojáci se rozhněvali a chtěli mu vysvětlit, že tentokrát to přehnal. Zasloužil by napráskat na zadek, ale kamarádi mu přišli na pomoc – a zvítězili. Sláva jim.

Co to znamená pro nás? Že než se rok s rokem sejde, bude tu možná další aféra a další stříhání. Náš milovaný princ samozřejmě opět vyhraje. A tak pořád dál, dokud kluka někdo pořádně neusměrní. Nebo dokud nedostane rozum, ale to bysme od něj chtěli příliš.

Abyste mi pořádně rozuměli, já nežádám, aby byli všichni ti rošťáci ostříháni dohola, aby vypadali jako pitomci. Ale proč nemůžou nosit hezký, přijatelně dlouhý účes od profesionálního kadeřníka, který by jim slušel, ale neurážel krasocit veřejnosti? Kdyby se princ rozhodl jít jim příkladem, bylo by to mnohem lepší, než provokovat a plést se do věcí, po nichž mu nic není.

Ale snad ještě není všechno ztraceno. Důvěřujme svému Vládci a jeho moudrosti, že dokáže svého syna usměrnit. Jinak by mohly nastat odůvodněné pochybnosti, zda je tím pravým, kdo by měl řídit naši drahou vlast...“

Krátce před začátkem školy přijela do Kingtownu Kate Therlowová. Hlavním důvodem bylo navštívit rodiče a sourozence, ačkoliv každou chvíli volala domů a celkem nedávno ji sestry navštívily, spolu s několika dalšími kamarádkami. Jenže přijela ostříhaná dohola; přesněji, na jejím těle nezbyl ani chloupek. Což bylo celkem jasně vidět, protože byla oblečena v téměř průhledném bílém rouchu, které se navíc vzdouvalo, sotva jen trochu zafoukal vítr. A byla krásná. Jako čarodějka.

Takový vzhled mohla získat jediným možným způsobem: koupelí v Ohni. Což bylo všem jasné, nicméně zdvořilost velela se jí vyptávat, aby se mohla pochlubit. Tedy, postěžovat. Neboť oficiálně se jí to stalo nešťastnou náhodou, když se pokoušela s nasazením života zachránit pošetilé dívky ze střediska, které zkoušely nějaké nebezpečné pokusy s Ohněm a nedokázaly ho zkrotit. Tak to vysvětlila Asthře a ta to vzala na vědomí.

A jak to bylo doopravdy?

Nebezpečné pokusy se zásadně prováděly na ostrově Mont-Saint-Michel. Což byla původně část písečné kosy, vybíhající dost daleko do moře, kterou mladí prokopali a bezpečně oddělili od ostatního. Samotná hora Svatého Michaela byla kupa kamení, které tam ochotné ruce přinesly a uprostřed kosy naskládaly, aby aspoň kousek trčel nad vodu, když je příliv. Dostat se tam bylo snadné, stačilo přebrodit, v nejvyšší fázi přílivu přeplavat. Kdyby tam Oheň chtěl něco provést, přes vodu by se nedostal.

Asthra vyvinula značné úsilí, aby její středisko bylo považováno za slušné a spořádané. Přijala do něj maximálně dvacet děvčat a byla zásadně proti tomu brát holky mladší deseti let, i když jsou mladší sourozenci a usilovně škemrají. Pokoušela se jim zabránit, aby se nechaly ošlehnout Ohněm a z toho důvodu přišly o vlasy – nechtěla, by se o ní šířily nějaké drby a rodiče se obávali o svoje dcery.

Sotva vešlo ve známost, že se chystá odjet a zůstat dostatečně daleko, začaly se rozjívené holky domlouvat, co by provedly. Tedy, to bylo jasné od začátku, pořádnou rvačku, a nikoho nešetřit. Nikoho, to znamená: vylákat do Slunečního obzoru co nejvíc kamarádek, sourozenců atd, včetně kluků, kteří k nim patří. Rozdělit se na dvě poloviny, nejlíp losem, aby to bylo spravedlivé. Cože? Nesmysl, každý proti všem! Nejdřív se pořádně dobijem, krev z nosu není překážkou. A potom po sobě začneme šlehat Oheň.

Před Kate se to pokusily utajit, jenže vzápětí jí to nějaká dobrá duše práskla. Okamžitě ji to nadchlo; jak mohly pochybovat, že se nadšeně zapojí do akce? Dokonce měla v plánu pozvat svoje kamarády, ale když se doslechla, kolik lidí přijede jen z Ironu, uznala, že by se snad všichni na ten ostrůvek ani nevešli. Ono to na pořádný průser bude stačit.

Kolik lidí tušilo, co se bude dít? Kolik dětí tuší před Mikulášem, že přijdou čerti? Zajisté tam byli někteří, co to nevěděli, a kamarádi je usilovně ujišťovali, že se jim nic nestane. Jenom si zahrajeme hezkou bojovku, proč ne?

Tak nejdřív se všichni přebrodili na ostrůvek. Jenže jich bylo tolik, že stáli těsně vedle sebe a většinou se hloupě šklebili. Nebo myslíte, že je tak snadné praštit do xichtu kamaráda, který stojí vedle vás? Tak Kate dovolila, aby některá ze schopnějších zkusila šířit pocit agresivity. Podařilo se jí to na Áčko, během chvilku se všichni mlátili a nedbali, kdo bije je. Jiná dívka jim posunula hranici bolestivosti, takže je bolest spíš vzrušovala než jim vadila. Holky ze střediska musely takové věci ovládat, takže Kate průběžně známkovala.

Zaregistrovala prudký vzestup energie. Stačilo by škrtnout sirkou a...

Nebylo třeba. Jedna z nejmladších rozžehla oheň lusknutím prstů, vdechla a vzápětí vychrlila na svoji nejlepší kamarádku, nyní soupeřku. Počítala s tím, že to zasáhne jenom ji, a že jí to vzápětí oplatí, ale...

Oheň vybuchl v jediném dlouhém zášlehu. Rázem se vytvořil ohnivý sloup až k obloze, zářící jako maják. A v tom ohni se zmítali všichni, kdo tu byli, hořela na nich špína, vlasy a všechno, co měli. Některé dívky si zkusily nechat trička a kalhotky, čistě pro ten pocit. Teď to hořelo, s příslušnou bolestí, ale bylo to nádherné a vzrušující, a všichni se začali smát. Oheň planul víc než minutu, a oni v něm tančili, občas někdo někoho praštil, vytryskla krev, ale Oheň ji téměř okamžitě spálil. Byla to nádhera.

Potom plamen zvolna uhasl, ale oni se chechtali dál a nemohli se uklidnit. Až když se Kate ovládla, řekla:

„Tak jo. Všichni máte Áčko.“

„A co my?“ zeptala se jedna malá holka, tu byla poprvé.

„Vy taky.“

„Přiznej se! Co ti doopravdy řekla Asthra?“

„Smála se.“

„Nekecej!“

„Myslíš, že neví, co se kolem ní děje?“

Holky ležely v Therlowovic bazénu a klábosily. Nebyly tu ty, co byly v Evropě, ani další, které se kdesi toulaly. Nebyla tu Zuzanka, která byla tou dobou na nějakém mistrovství v boxu a poslala jim sprostý vzkaz, že jí měly přijet fandit. Vyhrožovala, že je seřeže, až se vrátí se zlatou medailí, tak jí poslaly vzkazy, že by stejně fandily soupeřkám, ježto Sue beztak vždycky vyhraje. Ale byly tu mladší holky, které zatím povyrostly a toužily se taky nějak prosadit. S potěšením osahávaly Kate hlavu a hledaly, jestli najdou aspoň chloupek. Nemohly, před příjezdem se nechala čerstvě přelíznout Ohněm, aby dobře vypadala.

A každých pět minut se někdo zeptal: „Jak bych asi vypadala já, kdybys... ten Oheň?“

Kate předstírala, že nechápe, o čem je řeč. Vykrucovala se a počítala, kolik takových dotazů ještě bude.

Nakonec to zůstalo na Lauře a Beatě. Oblehly ji a začaly se šmajchlovat.

„Ty víš, co chcem, že jo?“

„Netuším. Nějaký cukroví?“

Laura (nyní Lauranna či Lauralanthalassa) řekla: „Co bys dělala, kdybych se vážně zranila? Třeba v obličeji?“

„Schválně?“

„No, v nejhorším... stejně pořád vypadám jako děcko. Hezká jizva by mi slušela!“

„Vypadáš, protože seš děcko. Opovaž se blbnout!“

Beata (elfské jméno si zatím nevymyslela) navrhla: „A kdybych jí to udělala já? Já šmiknu ji a potom ona mě...“

„Nasekám ti na zadek. Rákoskou!“

„Chm! Kluci mi dávaj deset ran za každou jedničku!“

„Proč jako? Záviděj?“

„Ty nevíš, co se teď ve škole děje? Kdo dostane za jedna, lehne si o přestávce na lavici a dostává rákoskou!“

„A příští hodinu, když klofneš jedničku, zas! Kolikrát máš rozšlehanej zadek... a hned si musíš sednout!“

„Ale jakej to má všecko smysl?“

„To vymyslely velký holky, osmačky a sedmačky. Těm se to líbí. A kluky zas baví je mlátit.“

„Kluci nedostanou?“

„Jasně že taky! Ty to baví ještě víc!“

Kate nevěřila, ale kamarádky přikyvovaly. Vypuklo to těsně před prázdninami, ale nedá se očekávat, že se na to přes léto zapomnělo. Takže se všichni můžou zase těšit...

„Co je vůbec ještě novýho ve výuce? Nějaký převratný změny?“

„Ten Gunsmith, co měl Enkra za třídního, se stal náměstkem ministra školství. Ale moc nadšený tím nejsou. Prý navrhl speciální vzdělávání pro Univerzály. Že už bysme tam nemuseli sedět celý dny jako blbci...“

„Konečně na to někdo přišel!“

„Jenže všichni ti páprdové se do něj hned pustili! Že by to byla diskriminace těch blbců...“

„Hele, malá, brzdi! Já jsem taky náplava z ciziny! Nemůžeme za to...“

„No a co? Jestli se ségra a její kámošky budou trochu snažit, nějakou fintu vymyslíme!“

„Počkej, počkej! Co ty se do toho montuješ?“

„Vezmeš mě tam s sebou, ne? Když řekneš Asthře, tak mě určitě vezme!“

Kate se zatvářila. Za tu ohňovou show jí Asthra neřekla nic, ale že potom všechny ty děti nechala, ať se učí co chtějí, a z těch nejdrzejších holek udělala instruktorky, nad tím trochu křivila pusu. A kdyby si tam ještě přitáhla sestru... nebo dokonce obě?

„Musíme se to naučit, dokud jsme panny, ne?“

„Cože?“ vybuchla dřív, než se stihla ovládnout.

„No, za chvilku budeme velký holky, někdo nás svede a potom už to nezvládnem!“

„Opovažte se něco... to bych vám fakt namlátila!“

„Hele, neslibuj a radši řekni na rovinu, co bude s tím Ohněm! Uvědom si, my ti nedáme pokoj!“

„A budeme zlobit a otravovat tě každá z jedný strany, to nevydržíš!“

Kate se nezeptala, jestli si to rozmyslely a vědí, o čem mluví. Takových diskusí si užila dost a dost.

Tak jenom vzdychla a ponořila se až na dno.

Enkra nestihl začátek školy. Ani kluci z jeho smečky nestihli začátek. Ani jeho důstojníci to nestihli. Ani ti, co se vypravili... sakra, bylo by snazší říct, kdo tam vůbec byl. Učitelé to přijali vcelku laxně a moc se nedivili.

Malé děti do školy přišly. Byly však roztěkané víc než obvykle a pořád se na něco těšily.

Odpoledne se sešlo na slepém rameni nějak víc lidí než obvykle. Dokonce i rodiče byli výrazně zastoupeni, třeba matka Therlowová s maličkým Patrickem. Patty sestru vlastně ještě pořádně neviděl, ale soustavně se s ní chtěl mazlit a pořád se smál.

Větší holky natahaly na břeh spoustu všelijakého dřeva a kluci z něho stloukali loď. Tedy loď – plavidlo. Mohl to být vor, ale nevypadalo to moc důvěryhodně a trvala obava, že se už na první plavbě potopí.

Malé děti objevily skvělou možnost hrát si v bahně a příšerně se zmazat. Nejvíc ty, které měly něco oblečeného.

Kate se nepletla do ničeho, hrála si s Patrickem.

Vor nebyl malý, ale zájemců bylo tolik, že měli problém se tam vejít. Nakonec se smáčkli, velcí si vzali děti na klín bez ohledu na jejich příšernou špinavost. Jediná Kate měla místo zajištěno, bez ní se jet nemohlo.

Potom kluci odrazili od břehu a bidly dostrkali vor na hlubinu. Asi metrovou, hlubší voda v tom místě nebyla.

Kate by to dokázala sama, ale chtěla udělat radost Beatě, tak ji uvedla do vědomého transu a zapálila Oheň v jejích dlaních. Vzápětí ji probudila, aby si pořádně vychutnala, že jí hoří přímo v rukou. Beata chvíli vytřeštěně zírala, pak vyjekla leknutím a pustila jej na dřevěnou palubu.

Celá loď vzplanula v jediném okamžiku. Opět tak bleskově jako na ostrůvku Svatého Michala. Děti i dospělí začali křičet, trochu leknutím, ale čím dál víc nadšením. I malému Patrickovi se to líbilo, vřeštěl a mával rukama, jako by se snažil plameny chytit a nepustit.

Loď hořela a zvolna se potápěla. Někteří skočili do vody a pokoušeli se plavat, jiní se aspoň brodili. Matka Therlowová musela Patricka držet vší silou, mermomocí chtěl do vody a plavat sám. V bazénu mu to dovolila, vody se nebál nikdy, ale tady bylo příliš rušno.

Snad jen Kate zůstala naprosto klidná. Všichni ji chválili, smáli se, plácali ji po holé hlavě. Taky si pleskla, když si to někdo zasloužil.

Nejčastější otázka: „Příští rok to uděláš zas, že jo?“

Těm nejbližším řekla podle pravdy: „Nevím. Uvidíme, jak velkej z toho bude průser.“