Jerry se nakonec musel zamknout na záchodě. Jedině tam byl klid. Z jedné strany Maruška, z druhé Šušu, sem tam přišel někdo z ostatních se poradit, co by bylo podle jeho mínění nejlepší...
Nejlepší by bylo, alespoň podle Jerryho a jeho ženských, přesun na tu planetu, už jen kvůli tomu, že by se Jerry konečně dočkal potomka, do jehož výchovy mu nebude kecat žádný tchán. To už byli tři proti zbytku. Pak Maruška ukecala Ivošovu Jiřinku a Šušu pro změnu Miládku od Mamutíka. Společně to pak postavili jako hotovou věc. Ostatní se ani moc necukali, ve všech dřímala touha po nějakém tom potomkovi, aby takříkajíc nežili nadarmo.
Pucju tak rychlé rozhodnutí asi neočekávali, takže se vše muselo nejdříve připravit. Trvalo to týden, pak přišlo zkoumání genomů všech zúčastněných. To trvalo další dva týdny. Přizpůsobení byla pak už jen malina na dortu, vše bylo hotovo během jediného dne. Přesto byli pod dohledem další tři dny, kdyby něco. Na konec praktický test – Pucju odebrali Marušce a Šušu po jednom vajíčku a oplodnili je Jerryho spermiemi. Obě vejce spermie přijaly, začaly se rýhovat a dělit. V okamžiku třetího dělení byl pokus ukončen, veškerý materiál sterilován a zničen. Nyní už jen zbývalo vymyslet, jak Jerryho a spol přenést do oné jeskyně, kterou noví členové civilizací vycházejí. To už nikdo nesledoval, jednoho dne večer usnuli a rádo se probudili v hromadě sena v jeskyni.
Ještě se rozkoukávali, když do jeskyně vešel podivný tvor. Proti světlu venku vypadal jako hrbatá chobotnice, teprve zblízka se ukázala modrá tvář. K ní patřily čtyři modré ruce, ty ostatní výčnělky byly jen jakési ozdoby. Několika gesty je uvítal a pozval ven, před jeskyni. Tam se všichni zarazili. Nacházeli se na kamenném pódiu uprostřed velkého amfiteátru. Ten byl plný bytostí různých tvarů i barev. Teprve při pořádném pohledu se barevné fleky rozpadly na tvář a nějaké barevné oblečení. Jerry zaregistroval podobné papouščí oblečení i ve dvou řadách kamenných křesel napravo od jeskyně. Kupodivu bylo jedno prázdné, ale podle modré barvy na opěradle bylo jasné, komu patří. Proti těmto honosným křeslům stály dvě jednoduché kamenné stoličky. Modrásek už posunky přesvědčoval Jerryho, že na jedno z nich si má sednout on, na druhé Maruška, ostatní si mají stoupnout za ně. Vypovídalo to o předem připraveném plánu vítání nováčků.
Sotva se všichni usadili, z terásky nad jeskyní se ozval zvuk hudebních nástrojů. Dominovaly bubny a táhlé hluboké tóny z trub. Chvílemi byl dokonce rozeznat i náznak melodie. Pak modrásek zvedl ruku a hudba umlkla, zato přiběhl houfec mláďat. Dva nejsilnější vezli na vozíčku velkou zakrytou dřevěnou nádobu, ostatní různě malované misky. Mezi křesly se houfec zastavil, dva sundali z nádoby poklop a další dvě mláďata začala pomocí dřevěné naběračky nalévat do misek okrovou pěnící tekutin. První byli obslouženi tvorové v kamenných křeslech. Na Jerry a Marušku vyšly také dvě misky, ty ale byly nezdobené.
Tvorové v křeslech zdvihli misky do výše a pak se z nich napili. Ozvalo se sborové ách. Jerry je zkusil napodobit, ale zabránila mu v tom malá ručka, mláděte, které mu doneslo misku. Zase jiné mládě drželo za ruku Marušku. Očividně se čekalo na nějaké znamení. Dočkali se vzápětí. Tvorové povstali a ukázali miskami na Jerryho a Marušku. Jerry, bedlivě sledován Marušku, nejdříve přivoněl a pak mírně ochutnal. Očekávané ách se nekonalo, Jerry měl co dělat, aby obsah nevyplivl. Maruška takové ciráty nedělala, ta jen nad miskou kroutila hlavou.
Pak se jim v hlavách ozval slabý hlásek. Vypadalo to, že telepaticky hovoří právě modrásek, ten seděl předkloněn a silně si tiskl spánky:
„Copak, nechutná vám naše pivo? Uměli byste lepší?“
Jerry se ani nezarazil nad způsobem domluvy, ale zmínka o vaření piva ho donutila povstat a zařvat:
„To si piš, modrý šmejde, že to umím! Šest let jsem to studoval! Tam, odkud pocházím, jsem byl pro toto umění uctíván!“
Pravděpodobně zařval i telepaticky, protože se od modráska ozvalo zaúpění. Přesto modrásek vesele poskakoval a mával rukama. Postupně se uklidnil, chytil za ruce oba sousedy v křeslech začal telepaticky vykřikovat:
„Radujme se! V jeho mysli není faleš, myslí svá slova upřímně! Dávná věštba se nyní naplnila! Dávná věštba o tom, že jednoho dne se z Božské Díry vynoří spasitel, který nás konečně naučí vařit kvalitní pivo“
#