Únos
Nyní zbývalo jen dokončit velký pivovar a v praxi vyzkoušet postupy z minipivovaru. Všichni měli hromadu práce, až nad hlavu. Uprostřed toho se potácel Jerry, který si prodělával rodinnou krizi. Začala s tím vlastně Maruška, která jednou prohodila, že by měl Šušu začít poučovat o sexu. Vždy se to tak dělalo, v rodině je méně ostychu oproti možnému vystavování nahého těla na veřejnosti nebo před třídou. Jerry byl tak nějak pro, ale příliš mu to zavánělo pedofilií, než aby to jen tak překousl. Teď měl hlavu v pejru, jak se to lidově říká.
Do toho všeho se ozvala recidiva Mamutíkových problémů s jídlem. Tentokrát se však jednalo o něco jiného, protože se v jeskyních u albínů sešli postupně všichni čtyři. Byli ubytováni v uzavřeném oddělení, spolu s nimi i všechny jejich věci, které přinesli seshora, zvenčí. Lékaři nevylučovali, že se jedná o něco s extrémně dlouhou inkubační lhůtou, sice v normálním prostředí neškodnou, ale tady dole ve speciálních podmínkách... Určité plus bylo, že se to zatím projevilo jen u lidí, všichni strejdové i tetky, kteří s nimi byli ve styku, neměli žádné znepokojivé příznaky.
Lékaři zkoumali čtveřici i jejich věci, ale stále se nemohli ničeho dopátrat. Dny ubíhaly v nečinnosti pacientů, až tato idylka znenadání skončila. Čtveřici probudila dunivá rána následovaná rachotem padajících kamenů. Z přístupové chodbičky se vyvalil oblak prachu, který se jen zvolna usazoval, aby odkryl kamenný sesuv, zabírající celou přístupovou chodbu. Užaslé ticho přerušil zesilující sykot. Něco protivně nasládlého plnilo jejich místnost a rychle je uspávalo. Jerry jen koutkem oka a zbytečkem vědomí pozoroval, jak se stěna vedle chodbičky bortí a oválným otvorem vbíhají dovnitř podivné postavy ve skafandrech.
Jestli to bylo tím, že Jerry zahlédl záhadné postavy nebo z jiných příčin, nebyl v úplném bezvědomí. Matně vnímal cestu, nejdřív drncání po nerovné podlaze, pak naložení do nějakého mechanického dopravního prostředku, který se při pohybu mírně pohupoval. Následovala několikahodinová jízda pomalým výtahem a nakonec pocit slunce někde nahoře napravo. Co však Jerryho vyburcovalo z nuceného spánku byla dvě známá slova:
„… Šušu … utratit …“
V Jerrym se zvedla vlna adrenalinu. Stačilo mu jedna ztráta dcery, teď bude muset ztratit i tu druhou? Co na tom, že byla z jiného živočišného druhu, Jerry ji už dávno adoptoval. Jerryho vědomí se pomalu, ale jistě zvedalo z hlubin bezvědomí, podobno bájnému Leviatanovi. Anebo ještě lépe Krakenovi, podle stupně naštvanosti. Pak se náhle probral. Zjistil, že zírá na Šušu, pokojně sedící na lehátku a vykládající cosi hloučku posluchačů. Ale jakých!
Představte si vejce. Vejce metr vysoké o největším průměru půl metru. Vejce pastelové barvy pocákané skvrnami jiných barev. Dole tři panožky, na kterých to vejce stojí. Na různých místech těla trčí výstupky, které vyraší vždy tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Teď jsou to oči na stopkách, které se svorně otočily k Jerrymu. Další oči sledují Šušu, jak seskakuje z lehátka, několik kroků a vrhá se Jerrymu do náruče. Při tom nadšeně křičí:
„Maruško! Jiřinko! Klucí! Jerry se probral!“
Ve stěně se otevřou dveře... Ehm, ne. Najednou je ve zdi obdélníkový otvor, jímž nakukuje Ivoš a Mamutíkem. Mezi nimi se protlačí Maruška a běží napodobit Šušu. Přitom nadšeně povykuje:
„Tys nám dal! My o tebe měli takový strach. Spal jsi celých pět dní, i když bylo uspávadlo načasováno na sedm hodin. Všichni se bez problémů probudili, jen ty jsi chrápal dál!“
Jerry vůbec nechápal, co mu to Maruška říká, pak si vzpomněl. Padající strop, cosi sladce páchnoucího, podivné postavy ve skafandrech. Rukou zakrývá Marušce tlamičku a říká jí:
„Prosím tě, zpomal. Co se stalo? Pomalu a jednoduše, ještě nejsem úplně probuzený na takový nával informací...“
Maruška se zklidní, už Jerryho jen spolu se Šušu objímají, a přitom mu odpovídá:
„Hele, nechceš si to poslechnout komplet? Až se trochu probereš... Pucju se na tebe těší už kolikátý den.“
Jerry jen zamrkal:
„Kdo?“
Maruška se usmála a ukázala na vajíčka:
„Pucju. Návštěva z hvězd.“
O něco později se najedený Jerry pohodlně usazuje do pohodlné pohovky, z každé strany jednu svoji ženskou a pozorně poslouchá vypravování Pucju:
„Na začátku to byla plánované zastávka výzkumné lodi. Vzdálené pozorování odhalilo planetu v zóně života i oblaka v plynném obalu planety. To nutně neznamenalo život, ale poskytovalo vhodné podmínky pro něj. Vstup lodi do soustavy se ukázal být poněkud obtížnější, zdejší Oortovo mračno mělo netypický tvar i hustotu. Další extrém znamenaly čtyři plynné obří planety, většinou to je jedna, maximálně dvě. Vypadalo to, že soustava prošla v době svého vzniku nějakým kataklyzmatem. Tomu odpovídal i pás asteroidů mezi čtvrtou a pátou planetou. To vše velice zajímalo astronomy a jim podobné odvětví. Hlavní cíl však byla čtvrtá planeta od Slunce. Při brzdícím obletu Slunce se ukázalo, že první planeta byl jakýsi bludný šutr, který ve spirále klesá do Slunce. To trochu přeházelo pořadí planet, ta zajímavá byla tudíž třetí.“
Jerry zjistil, že mu trne přesezená noha, tak se drobně zavrtěl, aby to napravil. Vyprávějící vejce na chvilku ztichlo, aby se Jerry mohl lépe srovnat. Pak pokračovalo ve vyprávění. Popisovalo dlouhodobé pozorování a zkoumání planety, pak bezpilotní sondy, nakonec výsadek. To už byli imunní proti zdejším bakteriím, též výsadek byl patřičně kondiciován. Výsadek postavil výzkumnou vědeckou základnu a začalo pořádné zkoumání. Tak našli téměř inteligentní druh, podle pozemského názvosloví je to rod Troodon. Vybrané jedince vozili na zkoumání a genetické manipulace nahoru na loď, dole na to nebyli vybaveni. Vývoj pokračoval uspokojivě, pak se vše zkomplikovalo.
Že je tato soustava plná zbytků a podivností zjistili už při příletu. Bohužel si nevšimli, že svým průletem vytrhli ze svého místa ledovo - chondritovou planetku. Poprvé si jí všimli, když ji planeta Uran vymrštila jako prakem směrem k Zemi. Výpočty ukazovaly, že ji s rezervou mine, ale na své dráze ji čeká Jupiter. Tam se výpočty natolik rozcházely, že připomínaly spíš odhadování výsledku. Velitel vědecké sekce po poradě s kapitánem lodi zastavil veškerý výzkum a nařídil budování útočišť v hlubinách Země, to pro všechny případy.
Byly již hotové téměř všechny, když se planetka potkala s Jupiterem. Následné měření bylo šokující: Planetka měla opět vyšší rychlost i jinou dráhu. Další měření, další výpočty. Ty ukazovaly, že planetka letí přímo ke kolizi se Zemí. Kapitán lodi přikázal ukončit veškeré práce na povrchu i pod ním a pomalu přesunul loď za Zemi tak, že je její masou chráněn. Bohužel, již nebylo možno pozorovat planetku přímo, takže si drobné změny dráhy po kolizi s jiným asteroidem nikdo nevšiml. Planetka mírně lízla Měsíc, vyrvala mu kus hmoty a s dalším odklonem směrovala k Zemi. Tu zasáhla téměř tečně, ke kusům Měsíce se přidal kus Země a ty se, poslušny nebeských zákonů, vyšplhaly až na nízkou orbitu, přímo před stále couvající loď. Na jakýkoliv manévr již bylo pozdě, zákony setrvačnosti mluvily jasně. Kapitánovi lodě nezbylo nic jiného, než rozbít speciální schránku a zmáčknout protivně barevné tlačítko. V lodi pohasla světla, jak byla veškerá energie přesměrována do hyperprostorového vysílače. Vysoce přetížený vysílač stačil odeslat smrtelný výkřik, obsahující číslo lodi, galaktické souřadnice a hlavní body z doposud zjištěných dat, celkem osmadvacetkrát, než byl loď rozbita a zničena.
Shodou náhod a také díky tomu, že hyperprostor nebyl ještě dostatečně prozkoumán, došla zpráva na místo určení značně zkomolená. Luštění trvalo docela dlouhou, Pucju s tím nespěchali, aby nepřehlédli nějakou maličkost. Jako bytosti velmi dlouho žijící, téměř nesmrtelné se naučili dělat vše důkladně, ale také neuspěchaně. Drobný problém také byl, že zrovna nebyla dostupná žádná loď, mířící alespoň přibližně správným směrem. Kosmické loděnice byly po postavení požadovaného počtu lodí zrušeny. Byly tu dvě možnosti – počkat, až se nějaká loď vrátí nebo kompletně vybudovat kosmické loděnice. Druhá možnost byla planetárním Sněmem téměř okamžitě zamítnuta, stavět loděnici pro jednu loď je značně nehospodárné. Nakonec se všem lodím poslala zpráva, že pokud má nějaká chuť, tam a tam se udála tato událost a bylo by záhodno to tam prozkoumat. Jedna loď se našla, bloudila právě v oblasti s naprostým minimem hvězd i planet, takže uvítala trochu toho vzrušení. Sice to bylo přes jedno rameno galaxie, ale času máme dost...
Tak se stalo, že druhá výprava dorazila k Zemi pouhých osm milionů let po katastrofě. Nalezla části první lodě, jak v dojemné pospolitosti s různými kameny krouží na vysokých orbitách Země. Kameny házeli směrem do slunce, části lodi pak ukládali do vhodného kráteru na Měsíci. Tak našli i část velitelského můstku i s navigačním počítačem, ve kterém doutnala jiskérka mechanického života. Počítač se podařilo oživit do té míry, že se nakonec dostali k záznamům o činnosti. Se zájmem si početli o podzemních Úložištích. Na to, aby se do nich podívali fyzicky, bránily kilometrové vrstvy bahna, jako pozůstatek extrémní erupce nedalekého stratovulkánu. Proti bahnu je i vyspělá technika bezmocná. Na silové pole je to až moc těžký materiál, na nějaký mechanický typ hrazení až moc tekutý. Jediné, co pomůže, je mráz. Ten ale musí být globální a dlouhodobý, aby bahno stačilo promrznout do požadované hloubky. Ve zmrzlém materiálu jde již dolovat běžným způsobem.
Kapitán lodi moudře rozhodl, že nemá cenu tady zbytečně zůstávat. Lepší bude prozkoumat tento kout vesmíru a sem se občas vracet na kontrolu. Pouze naprogramovali oživený navigační počítač, aby podal zprávu, pokud se bude dít něco zajímavého. Pak už je tady nic nedrželo. Prozkoumávání je zavádělo dál a dál, dokonce se jednou vrátili na domovskou planetu. Periodické kontroly odhalily drobného tvora, který se vyvíjel nejdřív ve stínu větších dravců, pak však začal dominovat a pomalu mířil k inteligenci. Při jedné z posledních návštěv si všimli, že onen tvor se vyvíjí nestandardním způsobem. Žil pouze nepatrný zlomek času než Pucju, ale nahrazoval to velkou variabilitou následných generací. Vedoucí sociobiolog provedl řadu simulací, při kterých málem zavařil lodní počítač. Pak se zavřel s výsledky s kapitánem do jeho kajuty. Netrvalo to ani půl dne, než se mu podařilo přesvědčit kapitána, že v budoucnu by tento druh mohl být značně nebezpečný jak pro spící tvory v Útočištích, tak i pro sebe či celý zemský povrch. Proto byla vybudována kamufláž.
Nehluboko pod povrchem byla vybudována další dutina, do které byly umístěny uměle vytvořené bytosti. Ty byly speciálně upraveny tak, že nehrozily genetické deformace. Další úpravy potlačily takové vlastnosti jako zvědavost, touha po poznání a podobně. Proto také vrchní strejda tvrdil, že jsou v jejich útočišti velmi krátce, jen šest milionů let. Další malé dutiny byly vybudovány po celém světě. Vypadaly nedokončeně, ale všechny odkazovaly na to falešné útočiště. Součástí kamufláže byl přeprogramovaný nalezený navigační počítač, který byl i se zbytkem můstku umístěn pod útočiště. Hlavní data byly vymazána a namísto nich byly implementovány falešné vzpomínky. V hloubi systému bděl hlídač, který měl ohlásit průnik. Předpokládalo se, že onen tvor bude zaujat Útočištěm natolik, že se Pucju dokáží dostat k Zemi v brzkém termínu. Od té doby byly periodické kontroly naplánovány na interval půl milionu let, aby se alespoň trochu přizpůsobily překotnému vývoji toho tvora.
Jestli to bylo vyburcováním Pucju překotným vývojem pozemského tvora nebo již nastal čas na změnu, asi před třemi miliony let byl proveden Civilizační skok. Pravdou je, že něco takového se chystalo už delší dobu, dlouhý čas zabraly všelijaké zkoušky a testy. Již delší dobu používali Pucju různé mechanické prvky rozšiřující vlastnosti jejich těl, nyní se však chystala celková přestavba. Byly nalezeny trvanlivé organosilikáty, ale pak následovaly prakticky věčné siliko-kovové sloučeniny, které v mnohém připomínaly klasické bílkoviny. Toto byla pro výzkumníky Pucju teprve výzva! Další výzkum, zkoušení a testování zabralo několik milionů let, na konci však mohli výzkumníci hrdě předvést prakticky věčné tělo. Nahrání vědomí do takto vytvořeného těla již byla maličkost. A to nejlepší nakonec – tělo využívalo energii z okolí, takže odpadl celý potravní řetězec. Mírný problém to znamenalo u kosmických cest, tam se nakonec zrušilo stínění reaktorů a najednou bylo energie dost.
Prakticky ve stejnou chvíli byl nalezen způsob, jak hyperprostorem přepravovat pevné předměty, nejen informace. Tím pádem přestaly být potřebné velké kosmické lodě, plazící se podsvětelnými rychlostmi. Nakonec stačilo jen obyčejné hnízdo v rámové konstrukci, malý vodíkový fůzní reaktor, jednak jako zdroj energie pro kosmonauta, jednak jako pohon pro nezbytně nutné přesuny prostorem. Vodík v nádrži sloužil jak palivo, tak i jako pracovní médium. Vícečlenné výpravy se spojovaly do vláčku nebo se její členové setkávali v cílovém prostoru. Takto se nyní dostaly Pucju na Zemi. Problém byl ten, že se připojením energetických zdrojů ke zbytku dávného vraku zablokoval hlídač, hlásící změny v nárazové dutině. Místní si toho také hned nevšimli, proto to zpoždění.
To už Jerry, viditelně rozrušený, nevydržel a vyskočil:
„Jací místní? To jsou snad strejdové a tetky, ne?“
Vejce na chvilku strnulo, pak odpovědělo:
„Aha, ty to vlastně nevíš. Prosím, nelekni se!“
Jedna stěna pomalu zprůhledněla a před Jerry se objevilo překvapující panoráma.
Jerry stál, zíral, div mu oči nevypadly, ale zmohl se na otázky:
„Co to je? Kde to je? Tady bydlí ti místní? Nikdy jsem takové neviděl!“
Jerry se zarazil, jako by si na něco vzpomněl:
„Vlastně... Jak jste to říkali dřív... Strejdové a tetky jsou umělé bytosti! Co na to oni?“
Vejce si vytvořilo další ruku, kterou ukázalo Jerrymu, ať si zase sedne, že bude pokračovat:
„Strejdové, jak je nazýváš, nejsou plně umělé. Jsou to lidi jako zdejší, akorát u nich došlo k několika buněčným a genetickým úpravám. Byl stabilizován genofond, aby pokud možno nedocházelo k defektům, posílen imunitní systém, pro změnu oslabena zvídavost a podobně. Prakticky ideální prvosledová obrana. Prostě testovací článek, jak se budou lidé chovat k jiné rase. Sice na dvou vzorcích nelze dělat statistiku, ale vypadá to, že obyčejní lidé mají více empatie než vládnoucí... ehm, jak se to říká u vás? Klan? Gang? Z toho co sledujeme na povrchu se občas dělá špatně. Proto jsme museli provést určitá opatření, které se dotkly hlavně vás. Mám na mysli únos vás, lidí seshora, spolu několika citově navázanými jedinci ze spodního lidu.“
Vejce se odmlčelo, ale bylo zřetelně vidět, že přemýšlí nad taktikou:
„Mám obavu, že se vás následující nutné akce dotknou ještě více. Ta předchozí skupina neznamenala až takové nebezpečí, vy jste podstatně vzdělanější a chytřejší. Bylo to vidět při technických řešeních, ať se to týkalo Orákula či pivovaru. Mimochodem, Orákulum je už zase odpojené, nyní jen z 87%, aby byl zachován koloběh slunce a další akce, ale aby se nemohlo samo doopravit. Stále má rezervu na 30 lety, ale ta se za ty eóny nezměnila, stále to bylo jen 30 let.“
Vejce obrátilo jedno oko ke kolegovi a cosi zašveholilo. Opětovně se otevřely dveře, ale tentokrát jimi prošel celý zástup unesených. Miloš, Ivoš, Mamutík, každý se svojí oblíbenkyní ze spodního lidu, jak je vejce nazvalo. Navíc několik písařů, a strejdů, co se s nimi stýkali nejvíc. Posedali si, kde se dalo a s napětím očekávali věcí příštích.
Hlavní Pucju si nechalo narůst trs očí, aby mohlo sledovat všechny a pak spustilo:
„Někteří už ví, o co jde, ale nyní vás tady máme všechny pohromadě. Znamenáte nyní bezpečnostní problém. Zpátky mezi strejdy vás pustit nemůžeme, pracně jsme je resocializovali do původního stavu. Nahoru na Zemi už vůbec ne, tam by se vás zmocnili tajné služby a my neumíme takovou blokádu paměti, aby byla jistota, že se jí neprobourají. Nejlepší by bylo vás zabít, ale protestuje ve mně vše, co má co dělat se emocemi, prostě toho nejsme schopni.“
Vejde se opět odmlčelo, nyní bylo jasné, proč. Trvalo to jen chvilku:
„Zbývají prakticky tři možnosti. Necháme vás dožít tady, u spodního lidu druhé úrovně. Není to neúcta, je to dáno rozvrstvením, na první úrovni jsou strejdové, na druhé místní spodní lid, na třetí... Ehm, rozkecal jsem se nějak moc. Také je to víc rizikové, ale nebezpečí není tak akutní. Tak dál. Uděláme vám separátní malé útočiště, bokem od všech ostatních a necháme vás tam v klidu dožít. No, a poslední je kompletní přestěhování. Pro upřesnění, mimo Zemi. A nemyslím tím nějakou základnu na Měsíci, tam bude za chvíli rušno víc jak... Ehm, na Václaváku. Řekl jsem to správně? Asi takhle. Objevujeme ročně několik obyvatelných planet, ať již obývaných nebo ne. Jedna nás velmi zaujala. Vyvinuly se na ní paralelně tři rasy. Neválčí mezi sebou, ale spolupracují. Zkusili jsme udělat experiment, pustili jsme mezi ně několik příslušníků dalších pokojných ras vybavených falešnými vzpomínkami o cestě jakýmsi kamenným tunelem, ze kterého vylezli tady. Experiment se podařil, nyní na té planetě koexistuje těch ras šest. Tam bychom vás vysadili. A jako bonus, pouze pro tuto možnost bychom vás udělali genově kompatibilními se svými partnery, že byste mohli mít mláďata. Odpověď na výběr nechci hned, pořádně si to promyslete. My si teď uděláme malou inspekční cestu, takže další setkání bude za tři dny. Mějte se tady a nezlobte...“