Hvězdná křižovatka
Od shluku koulí na oběžné dráze Měsíce, tvořící kosmickou loď Furvei, se odpoutala jedna, která zamířila k Přístavišti. V bezpečné vzdálenosti od základny bylo několik kruhů, tvořících přistávací plochy. Soustředěné kruhy tvořily terč, kam se má kulovitý člun posadit. Ten se snášel lehce jako pírko, žádné plameny jako u prastarých pozemských raket. Člun pilotoval zkušený pilot, takže v okamžiku dotyku povrchu Měsíce měl člun nulovou rychlost.
S člunem i lodí probíhala stálá komunikace, takže každý věděl, co dělat. Návštěvníci z Furvei tvrdili, že jsou naprosto soběstační, akorát poslali parametry svého dopravního prostředku. Dostalo se jim ujištění, že vjezd do kopule je dostatečně velký, aby jím vozidlo projelo. I místnost za vjezdem je dostatečně veliká.
Kopule byla předem sterilizována pomocí germicidních lamp vyzařující vysokoenergetické UVC záření, kterému podlehne libovolný jednoduchý mikroorganismus. Lampy byly umístěny tak, aby ani jeden kouteček nebyl ve stínu. Přímo ve vstupní hale byl přístrojový pult ovládání ovzduší, takže si Návštěvníci mohli namíchat libovolnou směs k dýchání. Na to byly upozorněny i Návštěvnice, které však opakovaly, že je to starodávný zvyk, nikdy to nedělaly jinak a nečiní jim to žádné obtíže. Po odpovědi na opatrný dotaz, jak starý je ten zvyk, zalapali posluchači po dechu. Takže, počátky zvyku se ztrácejí v šeru dávných věků, hodně informací se ztratilo, když se museli komplet přestěhovat na jinou planetu, neboť jejich slunce se pomalu měnilo na novu. To stěhování proběhlo před sedmdesáti tisíci lety, přepočítáno již na pozemský čas…
Nakonec vše bylo jinak. Furveiřané zjistili jen několik nepodstatných rozdílů ve složení jejich a pozemské atmosféry, takže nemusí ani nosit skafandry. Vzápětí došla od Návštěvnic obdobná zpráva, že se nakonec přizpůsobovat nebudou, parametry ovzduší jim vyhovují. Takže nakonec zbyl jen jeden problém, a to s mikroorganismy jednotlivých ras. Z ochrany se nakonec vyklubala lehká maska, téměř neviditelná, přitom poskytující dokonalou ochranu. Následnému setkání již nic nestálo v cestě.
Hlavní sál v prostřední kopuli obklopovala okružní chodba, spojená se sálem mnoha průchody. Chodba se dala přepažit dočasnými stěnami, takže mohly vzniknout samostatné místnosti s přímým průchodem do sálu. Nyní se ve třech takových místnostech připravovali zástupci všech tří ras. Průchody prozatím blokovalo silové pole, čekalo se, až všechny tři skupiny budou připraveny. To se dělo pomocí velkého zeleného tlačítka vedle průchodu, jeho zmáčknutím. Nad ním umístěné světlo svojí barvou označovalo stav. Červené značilo, že žádné tlačítko ještě nebylo zmáčknuto. Žluté znamenalo, že už někdo zmáčkl tlačítko připravenosti. S rozsvícením zeleného světla zmizelo silové pole blokující průchod a hosté mohli vstoupit do hlavního sálu. Obě návštěvy byly podrobně poučeny, takže se ničemu nedivily, spíše byly překvapeny tímto jednoduchým řešením společného vstupu do sálu.
Velký sál zel prázdnotou, nepočítáme-li zvědavé čumáky kamer. Bylo dohodnuto, že první setkání bude probíhat skromně, jen s deseti účastníky za každou rasu. Teprve později bude možnost představit výpravy obyvatelům planety Země, jakož i všem členům výprav. Nyní však k sobě mířily tři malé skupinky. Naštěstí nemusely kráčet přes celý sál, organizátoři použili tři vstupy vedle sebe. Uprostřed pozemšťané, z každé strany zbývající rasy. Nešly nijak daleko, jen pár metrů od vchodů bylo umístěno třicet sedátek, po deseti pro každý druh a pro tento druh uzpůsobená. Žádost o specifikaci sedátek byla zaslána oběma výpravám a promptně zodpovězena.
Úvodní setkání proběhlo bez větších zádrhelů. Vedoucí lidské delegace pozdravil obě výpravy. Následovalo ticho, jak si obě výpravy dávaly přednost, až to musel rozseknout lidský vedoucí s tím, že je u nich zvykem, že osoby ženského pohlaví dostávají přednost. To prolomilo protokolární škrobenost, takže se Návštěvnice ozvaly také, pak Furveiřané… Počáteční rozpaky byly zapomenuty, všichni se bavili se všemi, prostě všeobecná spokojenost. Téměř se nechtěli rozejít, ale bylo nutno se vrátit a seznámit ostatní s podrobnosti o prvním setkání.
Další setkání již nebylo tak slavnostní jako pracovní. Museli se dohodnout odborníci z jednotlivých ras, vytvořit pracovní skupiny a podobně. Při tom padl dotaz, co bylo příčinou náhlého zvýšení hladiny šumu i jeho rychlého zániku. Ten byl datován ještě před přesunem Návštěvníků k Měsíci. Šéf pozemské skupiny přiznal, že na Zemi existuje jeden stát, který si hraje na vládce zeměkoule. Sice jím není, ale chová se jako rozmazlený spratek. A použít na něj sílu moc nejde, má hromadu jaderných zbraní a bůh ví, čeho ještě. Obě výpravy pozemšťany politovaly, oni měli také podobné problémy, a když dovolíte, odebereme se do svých lodí, musíme se poradit.
Čekání na výsledek jednání se táhl, všichni byli jako na trní. Bude to znamenat konec kontaktů? Nebo něco horšího? Pak se ozvaly výpravy, každá zvlášť. A chtěly jednat s někým, kdo má na starosti zbraně, popřípadě obranu. Chtěly nabídnout Zemi určitou pomoc, hlavně tedy informace, ne zbraně. Jak s informacemi naloží lidstvo, je na něm. A až pomine tato trapná epizoda, jsou ochotni jednat dále.
Informace od obou ras se téměř shodovaly. Návštěvníci nabízely zemní radar, což bylo zařízení schopné až do hloubky jednoho kilometru prosvítit zemi a zvýraznit na 3D displeji umístění hledaných objektů. Byl to hodně vylepšený spektrální zářič, vynalezený v počátcích Imperia. Návštěvnice šly o krůček dále. Nabízely zařízení, které dokáže změnit libovolný radioaktivní materiál na jeho koncový produkt rozpadové řady.
Lidští vědci poděkovali, projevili patřičné nadšení a vymysleli možnost, jak použít oba naráz. Nad Spojenými státy se od té doby pohybovala na středně vysoké orbitální dráze družice s oběma zařízeními. Ta měla za úkol vyhledávat a likvidovat americké jaderné zbraně. Zemní radar ji označil, měnič na udané místo vyslal šokovou vlnu, která v daném místě vytvořila malé místní časové pole, v němž běžel čas miliardkrát rychleji. Místo plutonia tak zbyla hrouda křehkého bismutu s příměsí thalia. Doprovod družici dělalo vždy jedno Kuře z těch dvou, zaparkovaných v Kanadě, to kdyby se USA pokusili o nějakou nekalost.
Byl to běh na dlouhou trať, zaměření sice trvalo chvilku, ale přístroj Návštěvnic se nabíjel plných šest hodin, a to už i to bylo na hranici bezpečnosti. Návštěvnice doporučovaly prodloužit dobu nabíjení na úkor nabíjecího proudu až na deset hodin. Družice změnila rychlost a výšku oběžné dráhy tak, aby se nad USA nacházela právě po oněch šesti hodinách. Navíc musel být vyhrazen nějaký čas na kontrolu a údržbu, takže bylo týdně zlikvidováno dvacet pět jaderných zbraní. Při této rychlosti a odhadovaného počtu zbraní, které vlastnila armádu USA, byl celkový čas likvidace stanoven na tři a půl roku. Prozatím všichni doufali, že se nestane nic nepředvídaného…
Bohužel, klid netrval dlouho. Při jedné z mnoha kontrol raketových sil se zjistilo, že radiometry neměří správně. O tom, že by byly nefunkční samy hlavice, generálové zpočátku ani neuvažovali. Přesvědčily je až problémy s několika typy úplně nových radiometrů. Technici dostali za úkol demontovat jednu hlavici, aby se zjistilo, co se to s nimi děje. Když laboratoře potvrdily, že v hlavicích není plutonium, ale znečistěný bismut, vypukl poplach. Americká armáda měla jasno, kdo za to může. Samozřejmě Imperium, neboť nikdo jiný není tak drzý, aby si na USA troufl. Samozřejmě, rozhořčení generálové se netajili tím, že se musí Imperium potrestat, takže o hrozícím útoku na Imperium věděl kdokoliv z vlády USA. I tam mělo Impérium své příznivce, takže se do Imperia dostalo několik datových balíčku se scénářem vývoje, takže poplach vyhlásilo i Imperium.
Mezi úkoly byl jeden důležitý, a to varovat Návštěvníky před možným útokem na ně. Udělal to vedoucí pozemské delegace při spěšně svolané společné schůzce. Furveiřané dali najevo, že se dokáží ochránit, rádi by i pomohli pozemšťanům, bohužel jejich prostředky jsou natolik brutální, až mají obavy, že by místo pomoci ublížili. Nejvyšší Návštěvnice si chvilku špitala se svou zástupkyní na lodi, pak prohlásila, že pokud dostane svolení, je ochotna pomoci. To jí bylo promptně uděleno, teď zbývalo jen dohodnout podrobnosti pomoci. V principu se jednalo o zbraň proti meteoritům, která lze poměrně přesně nastavit. V tomto případě zbraň zlikviduje vše, co se dostane nad dvanáct kilometrů od povrchu, popřípadě mimo území definované hranicemi USA. K tomu se ozvali i Furveiřané, že by i oni mohli, při zachování určité bezpečnosti, zasáhnout jedním ze svých prostředků. Když už nám věnovali zemní radar, je zapotřebí jeho pomocí zmapovat umístění všech míst, kde se ony zbraně skladují. Toto místo je možno zasáhnout paprskovou zbraní, bohužel po zásahu by zbyla díra o průměru půl kilometru a hloubce jeden kilometr. Zásah je naprosto neškodný, vše v zóně zásahu se vypaří, nebude žádná radioaktivita, požár, nic. Potřebovali by proto nějakého styčného pozemšťana, který bude jednotlivé zásahy schvalovat. Neradi by byli obviňováni z útoků na obydlená místa…
Nastalo napjaté očekávání. Obě lodě mimozemšťanů se přemístily nad USA. Zemní radar neúnavně mapoval výskyt radioaktivních materiálů, podrobnosti zanášel s velkou přesností do elektronické mapy, jinak se čekalo, jestli Američané na poslední chvíli nedostanou rozum. Nedostali.
Přesně v jednu hodinu třicet tři minut po půlnoci se na mnohých místech Spojených států otevřela země, vytryskl oheň se spoustou kouře a z děr začaly vylétat rakety. Zatím to vypadalo, že US Army zastihla Imperium nepřipravené. Rakety majestátně stoupaly k nočnímu nebi, nikdo jim v tom nebránil. Pak však dosáhly výšky, stanovené Návštěvnicemi a začaly se dít věci. Na nočním nebi se objevily záblesky, nejdřív ojediněle, pak se začaly blýskat přes celou oblohu. K zábleskům na obloze se přidaly podobné, ale hrůznější záblesky na zemi. Pomalu chladnoucí podzemní raketové silo bylo zalito jasným světlem, ozvalo se hromové prásknutí a když se oslepení pozorovatelé rozkoukali, uviděli jen temnou díru do země. Mohutná betonová stavba zmizela v jediném oslnivém záblesku. Jediné, co po ní zbylo, bylo zhasnuté světélko na veliké interaktivní mapě Spojených států, visící v hlavním velitelství. Pak, k nevýslovné hrůze zírajících generálů, začaly mizet i světélka označující sila ještě plná, s dosud neodpálenou raketou. A nejen to, začaly zhasínat světýlka ostatních armádních instalací. Zmizela vývojová pracoviště, sklady zbraní a munice i vysoce utajovaná zařízení.
Tentokrát z toho vyvázly USA nepoměrně hůř než v případě pokusu o zahlcení šumem. Tehdy byly zničeny pouze vojenské radary a jen několik civilních radioteleskopů. Podzemní raketová sila bývala většinou součástí větší základny, takže jeho likvidace znamenala zničení celé základny. Jak potom prohlásil zástupce Návštěvníků, bylo použito nejmenší možné síly, přesto po zásahu vznikla díra půl kilometru široká a kilometr hluboká. Proč vznikla tato zbraň vysvětlil zástupce neobvykle velikým ekvivalentem Oortova mračna. A navíc, dodal, nikdy nevíte, jestli se po přesunu nevynoříte v cíli, ale uprostřed pásu asteroidů.
V každém státě jsou lidé, kteří jsou nespokojeni s daným stavem věcí. Je jedno, je-li v tom státě komunistická totalita, osvícený feudalismus či benevolentní anarchie. Jsou přesvědčeni, že oni by to zvládli nepoměrně líp, než ti troubové, co nyní vládnou. Ani tak volný svazek jako Imperium jich nebylo ušetřeno. Zářným příkladem byl senátor za Zelené, zvolený v počátcích Imperia. Ten poměrně rychle zkrachoval, poněvadž prvním krokem jeho vize mělo být vyvlastnění všech solárních elektráren a jejich převod pod speciální komisi, kterou by on vedl a do níž by kooptoval odborníky na slovo vzaté, samozřejmě ze Strany Zelených. A samozřejmě, zisky z prodeje elektřiny měla dostávat ona komise. Téma dnešní nespokojenosti bylo, na co se draze budoval a udržoval projekt Skořápka, který obklopil USA skořápkou silového pole, když se nakonec muselo spolehnout na cizáky. Odpověď na takto položenou otázku byla pro rejpaly zdrcující. Dokumentace k projektu Skořápka byla sice neveřejná, ale žádosti o možnost do jejího nahlédnutí se obvykle vyhovělo. Rejpal byl dotázán, jestli takovou žádost podal. Následovaly nejapné a trapné výmluvy, načež obdržel kus dokumentace a specifikace skořápky: Skořápka sahá obvykle do šesti kilometrů výšky, je možné ji zvednout až na dvojnásobek. Další zvyšování je velmi energeticky náročné. Sama Skořápka byla řešena jako svrchu otevřená, nechceme nechat americký lid udusit se v bublině…
Toto vysvětlení muselo být nakonec umístěno na stránkách Imperiálního zpravodajství s dovětkem, že opakované dotazy na totéž téma bude považováno jako přestupek a bude přísně trestáno.
Obyčejní lidé v USA se pomalu začínali probouzet ze svého přesvědčení o vlastní dokonalosti. Dokazovala to i nově založená strana, která okamžitě získala pozornost a množství příznivců. Strana se jmenovala Imperiální strana rozumu a na četné jízlivé dotazy její představitelé odpovídali, že až tady bude Imperium, nebudou se muset přejmenovat.
Život šel dál, Země se i nadále točila, na Měsíci probíhalo jednání s mimozemšťany a Lidstvo hledělo do budoucna s nadějí, že se snad dočká sjednocené Země.