Pověst o Stříbrné paní
Traduje se, že kdysi dávno, pradávno, v rušných časech, přiletěla z vesmírných dálav Stříbrná paní. Potulovala se od planety k planetě, nechala za sebou plynné obry a blížila se ke Slunci. Chvilku pozorovala bláznivý tanec Faetona, který se svou sestrou Klymené bláznivě kroužil okolo společného těžiště. I okouzlila Faetona krása Stříbrné paní a natáhl se po ní. Porušil tím společné těžiště a jeho sestra zakopla. Pokusila se o záchranu, pevně uchopila Faetona, avšak ani to nestačilo zabránit vzájemné srážce, při které se roztříštili na myriády drobných úlomků.
Polekána pospíchala Stříbrná paní dále. Minula cestičku, kterou si vyšlapala další planeta, tu však nezahlédla, protože ji skrývalo Slunce. To se již blížila ke třetí planetě od Slunce. Ta se jí pospíchala postavit do cesty a tím Stříbrnou paní ulovit. Stříbrná paní se pokusila vzdorovat osudu, zkoušela změnit dráhu, ale nepomáhalo nic. Ale přece! Účinky snah se znásobily a Stříbrná paní těsně proklouzla okolo planety. S čím však nepočítala, byl vzdušný obal okolo planety a působení podivně velkého satelitu planety. Ten Stříbrnou paní natolik zpomalil, že zůstala uvězněná v dosahu planety. Navíc, tak těsný průlet vyrval z těla planety velké množství hmoty, která se pomalu usazovala na Stříbrné paní. Satelit byl působením slapových sil napůl rozprášen, jeho zbytek po dlouhém putování skončil ve Slunci. Ještě dlouhé miliony let dopadaly na povrch kusy hmoty a tvořily tím další a další krátery. Lesk Stříbrné paní pod vrstvou hmoty matněl, až uhasl docela. Stříbrná paní, nyní v podobě nevzhledného tělesa, zůstávala zajatcem planety. Ještě jednou se pokusila o útěk. Její služebníci dlouho bádali a zkoušeli, až našli. Jednu noc, v okamžiku největšího přiblížení, snesla Stříbrná paní stříbřitě zelené Vejce. To mělo na chvíli přerušit vzájemnou přitažlivost a poskytnout Stříbrné paní šanci uniknout. Nikdo už neví, co selhalo. Vejce se sneslo v oblaku ohně na povrch, probořilo ho a uvízlo v planetárních útrobách. Oblak ohně se rozlil po povrchu planety, zničil slibně se vyvíjející planetární civilizaci a prakticky vymazal většinu života na planetě. V několika málo úkrytech přežili doposud živořící tvorečkové.
Stříbrná paní stále kroužila okolo planety, kde vzkvétaly říše, aby byly rozkotány barbary. Civilizační vzestup byl pozvolný, stříbřitě zelené Vejce mělo přece jen nějaký vliv. Za ty eony otrávilo zemi, vodu i vzduch, ale hodnoty stále ještě nedosahovaly kritických hodnot. Stále ještě byl čas vše napravit, neboť staré proroctví tvrdí, že až se Vejce vrátí zpět Stříbrné paní, nastane Zlatý věk Lidstva. Stříbrná paní opětovně zazáří a její svit Lidstvo uzdraví.
Zatím však Měsíc stále krouží okolo Země a čím dál víc šílenější lidstvo si to šněruje ke zkáze.
Encyklopedie starodávných pověstí, Brno, 2073