Sbližování
Teď už Roman chápal pocity členů zdejší civilizace. Málem si zničit planetu, zabít miliardy bytostí, a to vše jen vlastní neopatrností při uvádění nové myšlenky do provozu. Také se změnily původní předpoklady. Zničení planety nebylo způsobeno válkou a použitím nukleárních zbraní. To bylo na jednu stranu dobře, protože tato civilizace není agresivní vojenský typ. Loď však bude muset změnit styl dorozumívání. Ani je přehnaně nelitovat, ani neodsuzovat... I Jiřinka, když na to Roman zavedl řeč, potvrdila, že se mění celá koncepce dorozumění. Budeme mnohem více otevřenější než dříve, když jsme mysleli, že jsou agresivní civilizací.
Před nimi byl jeden důležitý bod: čekat, až se ozvou Aelbi nebo se ozvat sami. Neměli mnoho času, i delší odmlka mohla znamenat problém. Nahraní tedy obnovili spojení s tím, že už ví, co se dělo. Z druhé strany zazněl jen dotaz, co my na to. Teď byl rozhodující krok. Co odpovědět a jakým tónem? Nahraní přemýšleli tak hluboce, že to bylo téměř slyšet. Poprvé, co si pamatovali, přesáhlo využití zdrojů komputeru padesát procent. Obvykle se využití pohybuje okolo deseti procent. Odmlka v odpovědi byla proto minimální a jak se ukázalo, odpověď byla správná:
Co na to říct? Stávají se nehody, které nikdo nemohl předvídat. Také jsme se několikrát spálili, málem to znamenalo katastrofu. Nejste v tom sami...
Ze stylu následné konverzace bylo cítit obrovské ulehčení. Hodně znamenalo, že jsme také přiznali neúspěchy.
Pokračovalo vzájemné předávání informací. Pak přišel zdvořilý dotaz, co bych Roman nahoře říkal na návštěvu? To bylo potom, co bylo vysvětleno, proč se nemůže přiletět podívat k nim dolů. Že je totiž jediná žijící osoba v celé obrovské lodi, která přežila katastrofální únik při zničení naší sluneční soustavy. Kdyby se mu něco stalo, z celé lodi se stane nefunkční vrak. Sice obsahuje komputer s osmi miliardami nahraných osobností, které ale při poruše robotů už nezmůžou nic...
Roboti upravovali jeden ze skladů v dolní části lodě, poblíž hangáru pro výsadkový člun. Ten bude v době návštěvy zaparkován na povrchu lodě. Z hangáru vede jediná hermetická chodba přímo do skladu. Sklad samotný byl rozdělen na hermetické poloviny průhlednou stěnou. Stěny zůstaly holé kovové, nevěděli jsme, jak by na zdejší působily rozpouštědla z barev. Akorát se přizpůsobilo osvětlení, aby co nejvíc připomínalo světlo zdejšího Slunce. K sezení byly připraveny jednoduché kovové stoličky a místní byli požádáni, aby si polštářky pod sedací části přinesli své. Roman měl na své straně stejnou stoličku a polštářek také vlastní. Vše bylo připraveno.
To ráno nemohl Roman dospat. Poprvé na vlastní oči spatří příslušníky naprosto cizí civilizace. Sice je viděl na obrázcích a ve filmech, ale přímý pohled je něco jiného. Jiřinka mu oznámila, že bych se měl začít chystat, neboť z planety odstartoval jejich vesmírný přepravník. Takže hygienické kolečko, pak chvilku rozjímání, jestli si místo kombinézy nevzít oblek. Kombinéza zvítězila, také proto, že oblek by se musel nejdříve ušít, nebo jak to ty automaty vyrábějí... Pak pomalou chůzí, aby se zbytečně nezpotil, do návštěvní galerie. Stihl jsem to akorát, Jiřinka, která průběžně komentovala počínání návštěvy, hlásila přistání člunu v hangáru. Ještě chvilku, a...
U vchodu se kdosi mihnu, nakoukla šedomodrozelená hlava a zase se stáhla. Roman vstal ze židličky, popošel ten kousek ke skleněné zdi a zlehka zamával rukou. Jako by to byl signál, malý průvod vedený urostlým samcem vstoupil do místnosti. Rozestoupili se do vějíře, zlehka se uklonili a pak posedali na židličky, samec uprostřed, vedle něj primární matky, na krajích pečovatelky. Ani si nevšiml, kdy roboti doplnili počet. Původně měla být návštěva trojčlenná, ale bylo přítomno pět osob. Než Roman stačil cokoliv říct, přivítat je na lodi, napřímil se samec a začal štěbetat. Jiřinka začala překládat, ale do překladu se vkrádal překvapivý tón:
Ehm, samec se jmenuje Úíatehó a je to vlastně název celé rodiny. Primární matka je Fná a jméno rodiny, pečovatelka je Inu. Pokud je jich víc, označují se řadovými číslovkami až na tu poslední, té se říká Glgfu, jako poslední. Aha. Takže samec je jasný, nová primární matka je Fhá Úíatehó Fo a na druhém konci je Inu Úíatehó Glgfu jako poslední. Zajímavé, ale logické a... Uf. Samec se nám moc omlouvá! Původně měl přiletět jen on s primární matkou a pečovatelkou, přelévání však přišlo o něco dříve. Moment, musím zjistit, co to je. Aha. Takže, když pečovatelka aktivuje vajíčko od matky a otec ho oplodní, rodina drží pospolu až do odchodu pečovatelky do jeslí. Občas se ale stane, že se do rodiny přelije další matka s pečovatelkou, takže vznikne taková vícečlenná rodina.A když je samec extra populární, počet členů rodiny může činit až devět kusů. Takže, samec se omlouvá, ale kvůli zachování klidu v rodině vzal na výlet všechny. Sice mu byla nabídnuta výměna s … náhradníkem, to ale odmítl, že ho určitě pochopíme. Je to totiž vedoucí týmu, který s námi komunikuje od začátku...
Roman se musel se usmát. I na Zemi oblíbené úsloví Pro klid rodiny platí asi všeobecně v celém vesmíru. A tak řekl Jiřince, ať pánovi Úíatehó vyřídí, že tohle úsloví také známe a že ho plně chápeme. Dá se říct, že samec byl touto odpovědí mile překvapen. Ovšem překvapením nebyl konec. Samec odněkud vytáhl kus fólie a chvilku na ni zíral Přitom něco štěbetal on, což podle Jiřinky znamenalo toto:
Kdysi dávno, když začali létat do vesmíru, primární cíl byl zdejší Měsíc. Při radarovém snímkování nalezli na odvrácené straně pod vrstvou prachu pole malých kovových úlomků, jak kdyby něco ve vysoké rychlosti vrazilo do povrchu Měsíce. Měření prachové vrstvy ukázalo, že se to stalo přibližně před 180 miliony let. Podrobnější zkoumání úlomků prokázalo, že se jednalo o výtvor rozumných bytostí nepocházejících z této sluneční soustavy. To tehdy znamenalo potvrzení mnoha teorií, že ve Vesmíru nejsou sami. Později se použil vylepšený radar na identifikaci a nalezení všech úlomků. Už jich měli spoustu, když přišel největší nález – obzvlášť pevná část sondy. Na ní byla připevněna destička s částečně setřenou kresbou. Luštění trvalo dlouho, teprve po mnoha pokusech o nasnímání obrázku nejlépe uspělo využití sledování narušení krystalů kovu při vytváření kresby. Byl to vlastně popis, odkud cizinci pocházejí, jak vypadají a jak jsou velcí v porovnání s velikosti sondy. Adresa bohužel nebyla čitelná, takovou přesnost se nepodařilo dosáhnout.
Samec domluvil a připlácl fólii na dělící sklo. Roman zatajil jsem dech. Tento obrázek znal každý, kdo se jen trochu zajímal o historii pozemské astronautiky. Takové a podobné obrázky se připevňovaly k sondám, u kterých byla možnost, že opustí Sluneční soustavu. Spíš ho zarazilo, jak se jedna z nich ocitla přesně tady. A pak, jak to (u géniů) bývá, ho napadla převratná teorie: Co když Vesmír není jen vakuum sem tam přerušené kusem hmoty? Co když je jako venkovská krajina, narušená jen sem tam nějakou vesnicí, ale zbrázděná cestami, potoky a říčkami? Co když Vesmír má také nějaké proudy, do nichž když něco hodíte, tak se to ocitne na stejném místě jako jiné věci?
Zbytek návštěvy Roman moc nevnímal. Jediné, co si pamatoval pořádně, byl náznakově ukázaný postup výroby dalšího člena jejich domácnosti. Jak okomentovala Jiřinka, Chlapi a porno... Roman nemohl vhodně odpovědět, nemaje příslušnou partnerku. Bude si muset počkat. Jinak se se samcem shodli, že návštěvy by mohly pokračovat, teď už mají kompletní souhrn našich mikroorganizmů a můžou vyzkoumat přizpůsobení. Také Jiřinka a spol měli díky návštěvě vše z mikrobiologického prostředí, zvláště když se jedna z samic vyprázdnila do připravených nádob.
Pak přišla Jiřinka s ohromující zprávou: Při zkoumání kopie hlavního archivu, který Roman našel na měsíční základně, narazili průzkumníci na dokumentaci pokročilých technik klonování a s tím souvisejících oprav a úprav organismu. Vypadalo to, že kdysi dávno hrozilo nebezpečí negativních mutací, zapříčiněných znečištěným životním prostředím a před vědci stál úkol tomu zabránit. Naštěstí brzy přišel objev studené fuze a byly nalezeny materiály s velikou účinností převodu záření na energii, takže výzkum klonování a oprav organismu byl utlumen a později zcela ukončen. Nyní si nahraní vědci rozdělili mezi sebe dostupnou dokumentaci a bádání pokračovalo dále. Pro Romana to znamenalo oběť dvou odběrů vzorků tkání, které byly využity na praktické zkoušky. Vzhledem k tomuto vývoji byl obnoven výzkum možnosti nahrání lidské holografické paměti do takto vyvinutého jedince. Co vypadalo snadně při Jiřinčiných raportech, znamenalo stovky tisíc člověkohodin výzkumů. Naštěstí se také jednalo o nahrané jedince, takže výzkum běžel na základě hodin systému, kde byla vteřina jejich času jako mnoho let normálního člověka z masa a kostí.
Při takovém enormním nasazení netrvalo dlouho a Roman dostal od Jiřinky otázku, jestli chce chlapečka, holčičku nebo oboje s tím, že ona by preferovala holčičku. Roman se zamyslel a nakonec prohlásil, že by doporučoval počkat, až bude zcela prozkoumán přenos vědomí. Pak by si přál holčičku, ale s Jiřinčiným vědomím. V té části mozku, kde obvykle slyšel Jiřinčin hlas, nastalo užaslé ticho.
Roman teď řešil důležité otázky: Přejít do hibernátoru a počkat si ve studeném spánku na slíbenou holčičku? Nebylo by to nefér vůči obyvatelům planety, kteří jsou, jak to vypadá, nadšeni kontaktem s jinou vesmírnou civilizací? I když ta civilizace představuje jen jednoho jedince a pak už jen počítač s miliardami duší... Když se na to zeptal Jiřinky, dostal odpověď, že diskuze na toto téma byla bouřlivá, ale žádný názor nepřevládl. Je to jen na něm. Roman si lámal hlavu, pak řekl Jiřince, ať kontaktuje pana Úíatehó, jestli by jim nevadila chvilka čekání a popřípadě vysvětlila situaci. A že se na Jiřinku plně spoléhá, jelikož je chytrá holka, Romana ale z toho přemýšlení ukrutně rozbolela hlava, takže odchází směr postel.
Odpověď z planety byla nečekaná. Jen ať si v klidu na pár let zdřímne, oni mají díky Jiřince a dalším myslím materiálu na zkoumání na dlouhé roky. A pokud by témata docházela, Jiřinka poskytne další. Čekání jim nevadí, kdyby se tady neobjevil Roman se svou lodí, tak by čekali na zprávy z šesté výpravy, kterou vyslali před příletem lodi. Roman musel uznat, že mu tahle událost úplně vypadly z hlavy.
Pak přišla z planety prosba o natočení dokumentu, jak bude Roman ukládán k zimnímu spánku, že by ho zařadili do výukových osnov s celou historií jejich putování. Sice zůstane zachován kontakt s nahranými osobnostmi na lodi, ale příběh o tom, jak poslední žijící člen civilizace čeká v umělém spánku na svou družku, která musí být teprve zrozena by mohl zaujmout i obyčejné obyvatele planety. Roman sice brblal něco o Hollywoodu, ale už se začínal těšit na happyend, který se bude konat po jeho probuzení.