Výměna informací byla zahájena tím, že si pan Úíatehó postěžoval, že mu obyvatelé dali přezdívku Kvakin, takže mu tak říkají i doma, slyší na to lépe než na původní jméno, tak ať ho Stará Archa oslovuje také tak, ať se nežinýrují... Jak poznamenal Roman, výuka českého jazyka znatelně pokročila. Samozřejmě, obě Archy mohly komunikovat ve svém zrychleném čase, pravděpodobně to také dělaly, ale důležité otázky a odpovědi si přeposílaly přes dorozumívací centrum na Měsíci.
Nejdůležitější otázku měla Nová Archa, tlumočila je přes Jiřinku:
„Jak jste prováděli průzkum? Hlavně tedy, co se týká obyvatelných planet.“
Nepatrného zaváhání při odpovědi si všimla asi jen Jiřinka:
„Asi takhle. Máme vytipované, dalo by se říct koridory, kde je větší pravděpodobnost těchto planet. Na opačném konci máme houf planet neobyvatelných, ale bohatých na různé suroviny. Obyvatelné planety schraňujeme, aby byla možná expanze. Ani s ní to moc nepřeháníme, většina civilizací ve Velkém Kruhu si dala dobrovolné omezení porodnosti. Máme pravidlo, že na planetu připadne podle velikosti, obyvatelnosti a tak podobně tři až pět miliard obyvatel. Stačí to takhle?“
Jiřinka pokývala hlavou:
„Stačí to jako základ. Jde o to, jestli máte nějak prozkoumané ty obyvatelné planety, popřípadě kolik jich máte k dispozici. Jde totiž o těch deset miliard lidí, co máme v pamětech Archy...“
„Vy jste skutečně zachránili celou pozemskou civilizaci? Že se ptám, co? Jak to říct... Obyvatelných planet máme v rezervě dvacet, technických dvě stovky. Horší problém bude výzkum nahrání mysli do těla, to zkoumáme, ale zatím se nedaří...“
Jiřinka se mohla blýsknout:
„To je v pohodě, to umíme zase my. Místní to také zkoumali, dali jsme síly a vědomosti dohromady.“
Stará Archa se ozvala lehce užaslým hlasem:
„Výborná zpráva! Máme několik myslí, které musí být uzavřeny v pevné paměti, aby se nezbláznily. Jenom... Jak jste na tom s praktickou stránkou?“
Jiřinka se šla postavit před kameru:
„Pořádně si mě prohlédněte. Jsem sice klon tady Romana, ale díky trošky genetické manipulace jsem s ním geneticky nepříbuzná. A v holografické paměti mozku nyní existuje nahraná mysl, se kterou se bavil ještě, když obývala počítač. Bylo to vlastně jeho přání, abych byla z masa a krve!“
Při těchto slovech se pomalu otáčela, pohupovala, skoro tančila. Pak pokračovala:
„Prakticky jediný problém je nedostatek biologického materiálu. Technologii i zařízení máme. Napadla mě taková kacířská myšlenka: Nemohli byste mezi Novým Lidstvem udělat sbírku na chudé příbuzné? Stačila by tuna vajíček a pár hektolitrů spermatu, samozřejmě co nejvíc různorodého!“
Stará Archa jen odvětila Moment..., načež se skoro na půl dne odmlčela. Pak pokračovala s novinkami:
„Jiřinko, tvůj návrh vzbudil na světech Velkého Kruhu obrovské překvapení a zájem. Prakticky všechny planetární Rady teď dávají hlasovat o tvém návrhu, ale jsou si velice jisti kladným výsledkem referend. Dokonce i některé myšlenkově kompatibilní mimozemské rasy se hlásí, takže pokud by někdo chtěl prožít život jako delfín, hlavonožec nebo pes, má možnost. Moment... Už to začalo, výsledky prvních referend jsou okolo devadesáti procent. Takže, při tomto tempu bychom měli do hodiny vědět všechny výsledky. Následné zasedání Velkého Kruhu pak bude už jen formalita, ale je to tradice.“
Tři šéfové na sebe v Centru Komunikace jen bezhlesně zírali. Takový vývoj neočekávali ani ve svých nejdivočejších snech! Ticho nakonec prolomil Roman:
„Jiřinko, žádný strach, tobě to prvenství už nikdo neupře! A stále budeš ta jediná, aspoň pro mě...“