Pandemie
Pandemie
Nákaza udeřila náhle. Na statisících míst takzvaného civilizovaného světa se projevila horečkami, průjmy, zvracením, bolestmi kloubů a hlavy. Nemocní nesnesli na těle nic mimo čistě přírodní produkty. I například bavlna se bělí pomocí chlornanu sodného, pro normálního člověka neškodného. Nemocným tato bavlna rozežírala kůži za vzniku pásového oparu, který navíc velmi svědil. Takto nemocní museli být neustále zlehka omýváni vlažnou vodou, která navíc nesměla mít za sebou úpravu ve vodárně. Druhá možnost byla zamezení pohybu, aby si nemocní doslova nevyškrábali díry v těle.
Epidemiologové byli zdrceni rychlostí šíření nákazy, než byl odhalen původce. Vlastně původci, jelikož patogen se skládal z několika různých faktorů. Základ tvořil mutovaný virový kmen pravých neštovic s delší inkubační dobou, jeden měsíc oproti normálu. Navíc byl přibližně od poloviny inkubační doby prudce nakažlivý. K neštovicím se přidala bakteriální infekce Yersinia pestis, která způsobovala dýmějový mor. Zajímavé bylo, že bakterie se aktivovala až v okamžiku, kdy teplota těla, způsobená neštovicemi, přestoupila 38°Celsia.
Přímo na neštovice umíralo jen málo lidí, asi 11%, bakteriální infekce však řádila mnohem víc. Její první fáze, dýmějový mor, měla úmrtnost přes 60%, pokud se neléčila antibiotiky. Proti většině z nich však byl mor imunní jako důsledek bezhlavého používání antibiotik k léčení všeho možného. Pokud někdo přežil i tento mor, nastoupila fáze dvě – plicní mor. Ten probíhal jako těžký zápal plic a pro tělo, oslabené předchozími nákazami, byl téměř stoprocentně smrtelný.
Poněkud odlišně probíhalo onemocnění v chladnějších místech planety, například na Aljašce nebo na Sibiři. Tak jako se před několika roky přemnožily lišky obecné, nyní to byly polární lišky. Ty se toulaly i v uličkách měst i vesnic, nejevily žádnou agresivitu, raději před člověkem utekly. To bylo ve dne, v noci se měnily na tiché a mrštné predátory. Na člověka, pokojně se ubírající z hospody domů, vyskočila zpoza rohu liška tak, že většinou skončila pod nohama. Dotyčný o ni zakopl, svalil se, liška zakňučela, ohnala se po noze a se staženým ohonem zmizela ze scény. Člověk si ani neuvědomil drobné kousnutí, ranku považoval za důsledek pádu a nevěnoval jí pozornost. Nikdo netušil, že mu liška předala RNA virus z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviridae, který způsobuje nemoc lyssa, česky vzteklina. Ta má u člověka poměrně dlouhou inkubační dobu, v mezních případech až půl roku. Přenáší se slinami, do těla vstupuje většinou poškozenou kůží či sliznicí. Nejohroženější jsou z toho důvodu děti milujících rodičů v době výměny mléčných zubů za normální. Taková pusa od milující nakažené matky je rozsudek smrti pro dítě. Další takovou skupinou jsou menstruující ženy s nakaženým milencem, který rád provozuje orální sex i v tomto období.
Vzteklina napadá centrální nervovou soustavu a projevuje se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami18 a paralýzami. Jakmile nemoc propukne, končí vždy smrtelně. Tomu se dá zabránit včasným očkováním lidí v raných fázích inkubační doby. Smrt nastává v kómatu za současné paralýzy všech svalů.
Během poměrně krátké doby se objevily následné problémy. Nemocnice byly přeplněné, nemocní leželi na chodbách, mnozí na zemi mezi postelemi. Ti, kteří nepřežili, se hromadili v márnicích, nikdo nekopal hroby pro jednotlivce. Kdo se o to pokusil, zjistil, že mrtví jsou stále nakažliví. Jako jediné řešení byla morová jáma jako ve středověku. Ve středověku pro změnu nebyl napalm, takže se moderní morové jámy plnily pomaleji.
Doktoři i ostatní zdravotní personál pracoval do úmoru, bohužel bez viditelného výsledku. Pak začaly docházet ochranné prostředky, respirátory, roušky a podobně. Byl to celosvětový problém, protože se svého času v rámci úspor stěhovaly výroby do zemí, kde byla práce levnější. Ty byly napadeny jako první a vbrzku nebyl nikdo, kdo by v továrnách pracoval. Nouzová opatření, jakým bylo například šití roušek dobrovolníky, zdaleka nedosahovala takových výkonů, aby uspokojila poptávku. Nyní začali lékaři podléhat nákaze jako na běžícím pásu. Následovali je hasiči, policisté, prakticky všichni z prvosledových oblastí. To už nešla elektřina, naštěstí se podařilo bezpečně vypnout většinu atomových elektráren. Plyn i vodovodní síť byla mimo provoz, nebyl nikdo, kdo by obsluhoval vodárny a opravoval poruchy. Mobilní telefony přestaly fungovat prakticky okamžitě po přerušení dodávky elektřiny. Chvíli ještě fungovala armáda, která suplovala policii, nakonec však také podlehla. Množily se dezerce, osamostatňovaly se různé jednotky... Svět se rychlostí utrženého výtahu řítil do anarchie. I ta nakonec skončí na nedostatek lidí, zbudou malé skupinky osob v široširé zamořené pustině.