Baktérie a viry
Baktérie a viry
Vyčištění řek, nádrží a studní trvalo při i vysokém nasazení několik měsíců, ale svůj účel splnilo. Průjmové epidemie zmizely, vodárny v kooperaci s obyvateli měst provedly plošnou dezinfekci vodovodní sítě. Život se opětovně vracel do svých kolejí, snad už naposledy. Tedy určitě naposledy, podle televizních komentátorů by už lidstvo nemělo nic překvapit.
Na veřejnost také pronikly informace o podivné teorii jakéhosi mladého vědce, kterou ale ostatní přítomní odborníci označili jako krajně nevědeckou, ba přímo odporujícímu zdravému rozumu. Drobnou vadou bylo, že mladý vědec nebyl k nalezení, ani v laboratořích, ani doma, a to i před investigativními16 novináři, kteří mnohdy předčí i policii. V kruzích odborné veřejnosti nakonec převládl názor, že se vědec stydí a někam zalezl. Pouze několik ekologických organizací přijalo jeho teorii za svou, ale byli jen kapkou v moři, zvláště po několika ekologických skandálech, kdy vyšlo najevo falšování výsledků testů.
Velká matka mezitím procházela Pizzliho pamětí a pomalu se jí začal rýsovat plán, jak zbavit Zemi té nejhorší nákazy – lidí typu Po mě potopa. Pomohla jí vzpomínka na Pizzliho návštěvu CDC17 a náhodně zaslechnutý rozhovor dvou doktorů. Pojednával o strachu, že se někde opět objeví nějaký zbořený špitál či lazaret, ve kterém budou vysušení, ale stále virulentní prudce nakažliví původci infekčních onemocnění, které byly vymýceny v minulém století a lidé už proti nim nemají imunitu. A nakonec se nemusí jednat jen o nějaký špitál, stačí zrušené či zdánlivě zničené laboratoře, popřípadě i zachovalá morová jáma.
Jako nejperspektivnější v tomto kontextu jevily dva patogeny, které můžou přenášet hlodavci. Prvním je Variola virus, který způsobuje pravé neštovice, druhým je bakterie Yersinia pestis, která má na svědomí celou plejádu morů, které se liší průběhem podle způsobu nakažení člověka. Možný další patogen by mohla být vzteklina, kterou přenáší hlavně lišky. Všechno to jsou vysoce virulentní nemoci s vysokou úmrtností cílové skupiny.
Vítané bylo, že si Pizzli zapamatoval podoby obou doktorů. Ulice Atlanty v Georgii, kde CDC sídlí, se zaplnily stovkami očiček od hmyzu po potulné kočky. Obyvatelé občas třeštili oči při pohledu na odvěké nepřátele, kočku a hlodavce, například při přecházení rušné ulice. Kočka nese hlodavce za kůži za krkem jako své kotě, proletí ulicí a na druhém chodníku ji opatrně položí na zem. Myška zapiští, asi poděkování, a odběhne. Kočka se vrací na své místo na protějším chodníku.
Netrvalo dlouho a první hledaný byl nalezen. Velká matka si na něm vyzkoušela nedávno naučenou znalost – vstoupit do myšlenek jakéhokoliv živočicha a zhruba je přečíst. Tak byl nalezen další článek řetězu, doktorův nadřízený. Tak to šlo delší dobu, ale ke konci už Velká matka znala nejen organizační uspořádání CDC, ale i tajné údaje o možnostech výskytu různých chorob. Mnoho míst už bylo asanováno, na některé se CDC teprve chytal. Navíc si z různých myslí vyčetla způsob, jak mikroby množit, uchovávat a podobně. Pokusná políčka měla Velká matka v odloučených společenstvích na pomezí Afriky a Arabského poloostrova. Tam žili muslimové, kteří byli pro Velkou matku jako špendlík vražený do jejího těla. Co špendlík, pořádný hřeb! Jejich způsoby usmrcování zvířat ji vždy rozrušily. Kdyby zvíře jen zabili, to by pochopila, ale z náhodně zachycené mysli jejich kněze vyčetla, že zvíře musí poslechnout celou jejich jakousi modlitbu, než zemře. Celou tu dobu vnímala Velká matka strach zvířete, jeho bolest a zděšení z pomalé smrti. Proto jí nečinilo problém takto kruté bytosti použít jako laboratorní zvířata.