Hlodavci
Hlodavci
Život v postižených oblastech se pomalu vracel do normálních kolejí. Děti si hrály pod síťovými kopulemi, v městech probíhala asanace, která ve velkém likvidovala potulné šelmy, zvláště lišky. Ty už také neměly jednoduchou práci, armádní technici se dali dohromady s módními návrháři. Z tohoto konglomerátu se vynořil nový módní styl – pancéřované oblečení. Armáda dodala komponenty lehkých neprůstřelných vest, módní návrháři je zapracovali do slušivých oblečků, od slipů po kabáty. Pancéřované slipy se staly módním hitem, neboť poskytovaly ochranu nejen proti liškám, ale také proti kopancům a jiným ranám. Vznikla z toho celá módní řada pod názvem GuBall, což byla zkratka slov Guard a Ball.12
Nic však netrvá věčně. Postupně se v různých městech objevily průjmové epidemie, které byly někdy pro starší a oslabené postižené fatální. Výskyt epidemií byl zcela náhodný, chyběl nějaký sjednocující prvek. První výsledky se začaly objevovat, když začaly přicházet výsledky laboratorních chemických a biologických testů pitné vody. Nakažená města obsahovala ve své vodě zvýšený podíl mrtvolných jedů, které vznikají působením hnilobných bakterií.
Nyní už jen zbývala otázka, jak se ty jedy dostaly do vody, a hlavně kde? Ta druhá otázka byla částečně zodpovězena kontrolou postupu zpracování vody od výstupu z vodárny až ke vstupu. Jed už byl ve vstupní vodě, takže se hned vynořila otázka, jak to ta vodárna zpracovává, co zanedbala, že pouští do oběhu jedy! Padaly dokonce interpelace na ministry vnitra, zdravotnictví a jim příbuzná, takže bylo nutno na toto téma začít vysvětlovací kampaň. Byl vyroben film, který se promítal před všemi filmy ve všech kinech a v televizi vždy v neděli dopoledne v rámci bloku programů Pro zvídavé děti.
Film začíná romantickým pohledem na proudící řeku. Na břehu je malý domeček. Ruka otevírá kovové dveře. Uvnitř domečku jsou čtyři výkonná čerpadla, které čerpají vodu z řeky a tlačí ji čtyřmi rourami na blízký kopec. Kamera nejdřív nahlédne pod hladinu řeky, kde jsou vidět konce trubek s mřížkou prvotního filtru. Poté jede podél trubek a z vrcholu se otevírá pohled na druhý svah, posázený budovami. K tomu je komentář, že téměř veškeré operace jsou prováděny pomocí samospádu, proto je vodárna umístěna na kopci. Nejdřív je jemnější filtrace pro odstranění mechanických nečistot. Následuje vysrážení kalů pomocí chemických sloučenin, jejich usazením a opětovná filtrace, tentokráte přes křemenný písek. Odtud už teče nádherně křišťálově čistá voda. Jako poslední krok je hygienické čištění a dezinfekce vody, úprava kyselosti a pak se už pitná voda čerpá do vodojemu.
Okamžitě se objevují dotazy, kde je ve vodárně ochrana proti jedům a podobným sajrajtům. Odpovědí není nikdo nadšený. Tato ochrana ve vodárně chybí, nikdo s ní nepočítal. Pokud by se ale měl nějaký takový provoz vyzkoumat a zavést, počítejte se zdražením kubického metru vody z nynějších 2 USD na zhruba 50 USD. To by zlikvidovalo celé hospodářství, každý potřebuje vodu. Navíc by se musely dělat testy vstupující vody na tisíce látek, ohrožující zdraví obyvatel, že by to zahltilo všechny chemické laboratoře široko daleko. Nyní je to řešeno tak, že se část vstupní vody odčerpává do akvárií, odkud samozřejmě teče do odpadu. Ryby bezpečně zareagují na jakékoliv znečištění vody. Právě pstruzi byli vybráni jako nejcitlivější organismus k toxikantům ve vodním prostředí. Chování ryb přitom nepřetržitě monitorují kamery, které při jejich úhynu zalarmují obsluhu. Ta okamžitě odstaví celou vodárnu. Bohužel, koncentrace mrtvolných jedů ve vstupní vodě buď pstruhům nevadí nebo dokonce prospívá, je to záležitost dalšího výzkumu.
Zbývala poslední otázka – kde se ty jedy berou ve vodě. Takové množství jedu musí vyprodukovat hromada mrtvol v rozkladu, ale viděli jste nějakou plavat po řece? Navíc, v době dronů a kamer všude možně by byla každá taková objevena téměř okamžitě. V televizi, na vědeckém kanále, probíhala průběžná konference, kde se snažili odhalit zákonitosti takového jevu. První svědectví přinesli bezdomovci, sídlící v kanále u řeky. Ten se nacházel půl kilometru po proudu od odběrného místa vodárny a kilometr od mostu na silnici z města. Pro bezdomovce to byla taková menší procházka z města. Jeden z nic si všiml podivného chování krys a potkanů. Občas některý vylezl z křoví, olizoval se, pak se zastavil na břehu a začal žrát hlínu. Když byl jako sud, odkolébal se do řeky, tam se zanořil pod hladinu a už nevyplaval. V křoví, odkud krysy a potkani vylézali ležela patřičně odležená zdechlina srnce. Už ho půlka scházela...
Vláda USA nakonec povolala jednotku EMAT13 k prozkoumání řek a přehrad, hlavně míst, kde postižená města braly vodu. Výsledky zkoumání byly natolik alarmující, že EMAT dostal příkaz prozkoumat všechna místa, odkud braly vodárny vodu. Celková zpráva byla pro lepší čitelnost rozdělena do několika dílů a některé fotografické přílohy za neveřejné. I otrlým specialistům se občas zvedl žaludek nad tím, co viděli. V jedno případě došlo dokonce k úmrtí, kdy se dotyčný pozvracel do masky tak nešikovně, že se zvratky udusil. Ono bylo proč. U nejvíce postižených měst sahala hromada utopených hnijících hlodavců přes půl kilometru proti proudu. Díky sežrání kvanta hlíny se mrtvolky držely u dna, takže nic nenaznačovalo jejich přítomnost. V několika případech byla mezi hlodavci i jiná zvířata, dokonce i několik liškami vykastrovaných mužů. Ti byli rozhryzáni hlodavci tak, že hnilobné plyny volně odcházely z těla, takže muži nemohli vyplavat a upozornit na sebe.
I v jiných zemích světa se rozběhly takové kontroly. Všechny poskytovaly stejné výsledky – kde žije krysa či potkan, tam je zamořena řeka u vstupu vody do vodáren. Na vesnicích to bylo dokonce ještě horší, některé studny obsahovaly skoro víc mrtvolek než vody. Na základě těchto událostí byla nakonec svolána celosvětová konference. Na ní se dlouho řečnilo, každý si přál být slyšen se svojí teorií. Bohužel, žádná nevysvětlovala všechny aspekty. Ta jediná správná teorie, se kterou vystoupil mladý vědec Hallvard Pizzli Smith14, věnující se interdisciplinárním15 oblastem výzkumu, že se Matka Země naštvala a začíná se bránit, odsoudili přítomní starší vědci jako nevědeckou a vypískali ho. Vědec se naštval, zmizel z veřejného života i z bydliště. Po měsíci se nahý a opálený do černa objevil u Chrámu přírody, kde byl uvítán a zařazen mezi družiníky k velké radosti Anneken Lejondotter. S ní a ligerem Herkulem tvořili nerozlučnou trojici. Velká matka dostala k dispozici další studnici vědomostí a pomalu si začínala uvědomovat, jakých začátečnických chyb se dopustila v minulých zásazích.