Noel
Noel
Jordan Noel, ředitel observatoře v Arecibu, se neklidně převaloval v posteli. Už je po půlnoci a on ještě nespí! Přitom by se na zítřek, tedy už na dnešek měl pořádně vyspat, aby před návštěvou byl svěží. Nebyla to návštěva ledajaká, přijedou ředitelé nejvýznamnějších radioteleskopických observatoří z celého světa. Jednou za pět let se scházejí na svých observatořích, pokaždé jinde. Minule to bylo ve Francii, radioteleskop Nançay, jeden z největších na světě. Kde to bylo předtím? Jo, Jordell Bank v Anglii. Tam si udělal trochu ostudu, když hlasitě chválil Jordan Bank teleskop. Ozval se tamější ředitel, že ho vše těší, ale tady je to Jordell, ne Jordan. Ty jsi Jordan, nebo ti máme říkat Jordell? Skutečně mu tak říkali…
To zítřejší setkání bylo speciální. Od toho posledního uplynuly jen tři roky a pár měsíců. Přesto všichni toužili přijet, hlavně kvůli inovovanému zařízení. Již několik let spolupracuje observatoř v Arecibu jak s předními americkými universitami, tak i s různými státními organizacemi, například s NASA. Tato spolupráce měla plody, jeden hlavní byl nainstalován v Arecibu. V reálu to byly dva spřažené superpočítače IBM, potomci slavného superpočítače Summit s výkonem 200 petaflopů1. Jeden byl pracovní, ve druhém sídlila první skutečně použitelná umělá inteligence.
Jordan se vytrhl ze zamyšlení. Půl jedné! S tím musí něco udělat, je nutno se uklidnit, což trochu patnáctileté Ballantines? Anebo, ještě lépe… Odploužil se do koupelny, chvilku prohrabával skříňku s léky, pak kosmetiku jeho naštěstí nepřítomné ženy, nakonec tu malou lahvičku našel vedle svého holení. Zálibně si prohlédl obrázek spinkajícího miminka v kolébce a odebral se zpět do postele. Malinký doušek z lahvičky, tu zavřít a odložit na noční stolek. Přímo cítil, jak se sladká tekutina rozlévá útrobami. Poslední pohled před usnutím patřil budíku a čase 0:43.
Jak k tomu došel? Jako slepý k Stradivárkám. Hlídal vnučku, aby mladí mohli jít na obnovenou premiéru opery Carmen. Vnučka je mladá rozpustilá dáma, která si vesele poskakovala v postýlce, i když měla dávno spát. Pro tento případ dostal Jordan lahvičku s dětským zklidňujícím prostředkem. Podle návodu podal jednu kávovou lžičku, vnučka se jen oblízla a řádila dál. Polévková lžíce ji jen povzbudila. Na další dávku si Jordan netroufl, tak zkusil do vnučky dostat kávovou lžičku Ballantinky. Dítě se zarazilo, chvilku v puse zkoumalo neobvyklou, ale zajímavou chuť, pak zívlo a během chvilky usnulo. Jordan seděl v křesle u postýlky, pozoroval dítě a zkoumal lahvičku s uspávadlem. Z hromady chemických názvů ve složení byl zmatený, tak si jen na zkoušku dal malý doušek. Probudil se druhý den, chvíli před polednem, když vnučka dávala nahlas najevo nesouhlas s postupem její matky při výměně pleny.
Bylo to vrcholné dílo civilizace Xom. Samozřejmě přispěly i další civilizace, Lerchak, Midoc, `pai a jiné. Některé dodávaly montéry pro práci v kosmu, supermozky jako koordinátory a vývojáře a další profese. Ti všichni byli naplněni pýchou nad nádherou jejich díla. To se třpytilo v záři centrální hvězdy jako obrovský prsten, obepínající hvězdu ve vzdálenosti miliónu kilometrů.
Tenká vzdálená stříbrná nitka se zblízka změnila na trubicový tvar o průměru necelého kilometru. Vnitřek byl zaplněn směsí elektroniky, baterií, kondenzátorů i jímačů energií, které centrální hvězda marnotratně rozhazovala na všechny strany. To vše kvůli šestici tenkých trubic uprostřed, které byly vyrobeny z téměř nezničitelné slitiny a chráněny ultra silnými silovými poli. V samém středu každé trubice mírně pulsovala zářící nitka – vlastní pracovní nástroj. Každou trubici obsluhovala speciální stanice, ty byly rozmístěné pravidelně po obvodu.
Celé to vznešené dílo mělo i vznešený název: Velký gluonkvarkový2 kolider. Vědci doufali, že se jim podaří udržet gluon-kvarkovou plasmu na dostatečně dlouhou dobu, aby na ní mohli simulovat první okamžiky Velkého třesku, což byl počátek nynějšího známého vesmíru.
Blížil se okamžik slavnostního spuštění. Již delší dobu probíhaly provozní zkoušky celého systému i jeho částí. Byly přitom potvrzeny tři teorie, které mohly vést k dalším použitelným výsledkům. Samozřejmě, v okamžiku slavnostního spuštění se všichni budou tvářit, že je kolider spouštěn poprvé. Samotné spuštění bude probíhat z kosmické lodě, samotný kolider je pro život absolutně nevhodný, dá se říct, že přímo vražedný. Aby z toho měli něco i obyčejní občané, kroužil kolem kolideru oblak automatických kamer se záznamem i bez. Ty budou přenášet každou drobnost. Pro kamery byl povrch kolideru pokryt různobarevnými světly, které budou vizuálně zobrazovat, že se uvnitř něco děje…