Překážky
Přesto mu vzpomínání a psaní technologie vůbec nešlo, o to víc se těšil na večer do postele. Přípravu na spánek mu však přeruší návštěva. Představuje se jako Miládka, je zdejší zdravotnice a dělá jí starosti Mamutíkovo zažívání.
Jerry vysvětluje záludnosti Mamutíkových zažívacích potíží a jak už Mamutík v podstatě rezignoval na doktory, kteří ho nebyli schopni vyléčit. Miládka pozorně naslouchá, sem tam položí doplňující otázku a nakonec se Jerryho ptá:
„Bude vám Mamutík hodně scházet, když si ho na pár dní půjčím a pokusím se ho vyléčit?“
Jerry kroutí hlavou, ale zdůrazní, že konečné rozhodnutí je stejně na Mamutíkovi. Jerry přeje Miládce hodně úspěchů a Miládka se loučí.
Ráno se Jerry probudil v nepoměrně lepší náladě než v poslední době. Hodlal toho využít do krajnosti, hlavou se mu šinuly vzpomínky na technologii výroby piva, jen je hodit na papír. Šlo mu to jedna báseň.
Takže, na slad potřebuje zrní, vodu, energii a kus práce. Na výrobu piva potřebuje jen o málo věcí více. Už má slad, energii a vodu. To pro začátek stačí. Jako první přijde na řadu rozdrcení sladového zrna tak, aby obilka zůstala celistvá. Je to zapotřebí v jednom z následných kroků. Dělá se to v zařízení s několika dvojicemi válců, které jsou k sobě pružně přitlačovány. Zrno prochází mezi nimi, jeho vnitřek se drtí, na každé dvojici válců víc a víc. Nic takového však tady není k dispozici, musí se to udělat jinak. Na pokusné vzorky stačí hmoždíř a tlouk, na větší množství je zapotřebí kolový mlýn. To je jedno nebo dvě kamenná kola, která jezdí dokola v kamenné míse. Zrno se tím drtí s tím, že pluchy zůstávají celistvé. Jerry ho někde viděl, takže má zhruba představu, jak má vypadat. Časem něco nakreslí, teď má důležitější věci na pamatování.
Co dál. Sladový šrot se nasype do vody teplé 52° Celsia... Ehm, zpět. Máme dostupný teploměr? Musí se zeptat Orákula, popřípadě ho chtít vyrobit. Kam všude je zapotřebí? Do varny jeden, nebo raději dva v rozsahu do 120° C, jeden ke hlavnímu kvašení a jeden k dokvašování. Hm, raději tam zajde hned, jen si někam napíše důležité teploty:
52°C – štěpení bílkovin
63°C – nižší cukrotvorná teplota
72°C – vyšší cukrotvorná teplota
Jednání s Orákulem bylo úspěšné, Jerrymu byly nabídnuty teploměry různých typů. Vybral si ten nejjednodušší, mechanický s velkým číselníkem. Ten byl také nejvíc přehledný. Když byla ručka v jednom z barevných polí, bylo vše v pořádku. Jerry si vše poctivě zapsal. S pocitem dobře vykonané práce skončil dnes dříve, už se mu nechtělo přemýšlet. A vůbec, půjde se vykoupat, tady dole to jde celoročně.
Na břehu jezera narazil na Ivoše s Milošem, jak s pomocí pipi a jejich cvičitelky, tetky Jiřinky, sestavují v mělké vodě nějakou konstrukci. Vypadala jako zdvojená šibenice, ze spojených konců ramen viselo lano s kusem dřeva přivázaným napříč těsně u konce lana. Jerry hned věděl, co to je, několik takových stavěl. Obvykle se lano váže na větev stromu, která trčí přes břeh nad vodu. Lano je tak dlouhé, aby visící člověk tak tak dosáhl na vodní hladinu. Princip takové houpačky je jednoduchý: Někde výš na břehu se člověk pevně chytí toho dřeva na konci lana, nadskočí a už letí. Lano s člověkem se zhoupne nad vodu, ve vhodném okamžiku se člověk pustí a pokračuje balistickou křivkou dále až do dopadu do vody. Doplavat na břeh a znovu. Legrace náramná. Vyvýšený břeh zde nahrazovala plošinka, přichycená ve výší dvou metrů k jedné stojině. Vedl k ní krátký žebříček. Potom si však Jerry uvědomil, že tady zatím neviděl jediného strejdu ani tetku plavat. Šplouchat se na mělčině, to jo. Až teď si všiml řady praporků kus od břehu. Nebylo jiného vysvětlení, než že určuje hranici mělčiny.
Rozhodl se na to zeptat tetky Jiřinky, která nyní svým bříškem dělala polštář Ivošovi. Odpověď jen potvrzovala Jerryho zjištění – místní mají z vody respekt, strejdové se vodě vyhýbají, na mělčině se šplouchají jen tetky. A ano, všichni se nějak dostanou z vody, pokud spadnou do větší hloubky, ale nevyhledávají to. Se zájmem naslouchající Ivoš na to téma poznamenal, že bude nutno založit plaveckou školu. Jiřinka se ho nedůvěřivě zeptala, jestli je skutečně chce učit plavat a Ivoš vážně odpověděl, že ano, jinak by se s Milošem nestavěli se šibenicí...
Miloš zatím netrpělivě přecházel po břehu, občas se zahleděl do dáli a pochodoval dál. Uklidnil se, teprve když k jezeru přicházela další zelená tetka, vlekoucí nacpaný pytel. Ten jí hned sebral a galantně ji objal, podobně jako když Jerry vítá Marušku. To už vyskočil i Ivoš a začal se sápat po pytli. Miloš gestem Já sám! pytel otevřel a začal vytahovat různorodý obsah. Dlouhá dutá věc připomínající pumpičku na kolo a jakýmsi trnem na jednom a rukojetí na druhém konci. Několik pytlíků půl metru na půl metru, napatlané jakýmsi sajrajtem a s dírou v jednom posilněném rohu. Na několika místech byl pytel prošitý, asi aby se noc nenafukoval. Podobné pytle, ale třicet centimetrů široké a metr dlouhé, na začátku i konci s tkanicemi. Jerrymu pomalu docházeli, na co se to dívá – základní vybavení každé plavecké školy, ale zde vyrobené v provizorních podmínkách. Jistě, mohli se domluvit s Orákulem, ta by ty věci udělalo profesionálně, ale nebyla by to taková zábava.
Ani si nevšimli nových příchozích, kteří udělali okolo hromádky věcí polokruh. Vyloženě zírali, neboť měli jen mizivou představu, k čemu to asi může sloužit. Ivoš vstal a začal deklamovat cirkusáckým stylem:
„Račte vstoupit do té boudy, podívat se na.. Ehm, to nepůjde...“
Zarazil se, když si uvědomil, že tady neznají velbloudy. Pokračoval potom normálním hlasem o plavecké škole a jejím základním vybavení. A navrhl praktickou ukázku a tedy že potřebuje jednoho dobrovolníka nebo dobrovolnici. Nastalo dlouhé ticho, ostatní po sobě pokukovali, ale neměli snahu se přihlásit. Ivoš si už říkal, že to odpíská, když z půlkruhu vystoupil vrchní strejda Mirko se svou zástupkyní Ivankou. Na Ivošův tázavý pohled řekl:
„Někdo musí jít příkladem. A než někoho nutit...“
Takže začali na mělčině. Odbourávání strachu z vody, správné dýchání, otevření očí pod vodou a nakonec splývání, nejdřív s podporou nafouknutého polštářku, posléze bez něj. Nakonec zkusit několik temp. Neustále byl někdo z kluků nablízku, tedy hlavně jako duševní podpora, protože oba přihlášení projevili přirozený talent. Došlo to tak daleko, že rozjařený vrchní strejda začal pokřikovat na ty na břehu:
„Pojďte si to také zkusit, nic to není!“
V tom ho musel usměrnit a opravit Miloš, že maximálně se mohou učit tři, víc cvičitelů tady není a musí být jeden cvičitel na jednoho žáka, takže se nakonec připojila jen Jiřinka. To málem nerozdýchaly její pipi, kroužily nad vodou a úzkostlivě štěbetaly. Na konci dne už vrchní strejda překonal plaváním deset metrů, což je ve většině plaveckých škol hraniční délka, aby si žák mohl hrdě říct: Umím plavat!
Do týdne byly břehy jezera obsazeny čvachtajícími se strejdy i tetkami, někteří se pouštěli i dále od břehu, pro jistotu s nafouknutým polštářkem. Všichni si říkali, co špatného na tom plavání bylo, vždyť je to snadné. Na šibenici, neboli houpačku nad hlubokou vodu si zatím nikdo z místních netroufl. Marně kluci ukazovali, že to nic není, přinejhorším se dotyčný nepustí v úvrati, ale pustí se třeba až při návratu nebo vůbec... Je pravda, že si to kluci docela užívali, jejich pády do vody vypadaly občas prapodivně, třeba taková bomba: Padající se stočí do klubíčka, rukama se chytí okolo noh pokrčených a přitažených k břichu, čelo opřené o kolena. Dopad takového tělesa do vody vyvolal mohutné cáknutí. Nakonec si dodala odvahy Jiřinka, ale první pokus nebyl úspěšný, překazily ho její pipi, které se okolo ní motaly při zhoupnutí. Také narážely do lana a padaly do vody, sotva je kluci stačili zachraňovat. Nakonec Jiřinka zavolala na celý houf, na břehu ukázala na jedno místo a zavelela ekvivalent Sednout a ani se nehnout! Co zakázat nemohla, byly protestní řeči celého hejna.
Druhý pokus už proběhl úspěšněji. Sice se Jiřinka pustila ještě před úvratí, tím i její let nebyl nějak dlouhý. Zato byl slyšitelný, Jiřinka pištěla jako její pipi, které jí ze břehu odpovídaly. Díky pištění také Jiřinka zjistila, že není vhodné se zkusit nadechnout, pokud máte hlavu pod vodou. To už ji ale Ivoš s Milošem tahali z vody. Poté se ukázalo, jaký je Jiřinka nezmar. Jen si odfrkla a už mazala na plošinku, kde čekala, až jí někdo podá houpací lano. Ivoš se s ní chvilku dohadoval, jestli to skutečně myslí vážně, pak se nechal ukecat. Tento skok zvládla Jiřinka na jedničku. Sice si krátce pískla, když se pustila v úvrati, ale neznělo to úzkostlivě, spíše radostně. Čekající Miloš neměl skoro žádnou práci, Jiřinka byla na břehu, než bys řekl švec. Tam se vyvalila v trávě poblíž houfu pipi, vedle ní se usadil Ivoš a Jiřinka zaníceně vykládala hloučku tetek a strejdů jaké to bylo, hlavně své pocity.
Nejen koupáním živ je člověk. Tohle byl jen odpočinek, hlavní práce spočívala v Jerrym naplánovaném harmonogramu oprav pivovaru. Nejprve se opraví sladovna, ať je z čeho to pivo vůbec udělat. Místnost s náduvníky už stála, u hvozdu se dodělávalo horní patro a souprava vzduchových kanálů pro regulaci teploty na něm, akorát byly trochu problémy s Gallardem. Tady měl Jerry okno, co okno, přímo výlohu. Jediné, co si o těchto klíčidlech pamatoval, že se do jednoho musí vejít jedna výrobní dávka sladu a že se klíčící ječmen musí obracet každé čtyři hodiny. Nebo tři? Okno... Nakonec nad tím mávl rukou, to když se ho Orákulum vcelku logicky zeptalo, jestli ty otáčky mohou být variabilní, nic není nemožné. Jerry si vynadal do pitomců a šel si zchladit rozpálenou hlavu na houpačku. Při pohledu na dav u nástupní plošinky nahlas zasténal, že tady bude trčet minimálně hodinu. Nakonec to nebylo tak hrozné. Jiřinka ve funkci pořadatele ho zahlédla, cosi k davu zašveholila a dav se rozestoupil jako Rudé moře před Mojžíšem. Navíc se mu dostalo vysvětlení, že jako vrchní pivovarský odborník má všude přednost, všichni vědí o bolení hlavy z přemýšlení, jak udělat co nejlepší pivo. A dodala, že se již všichni těší.
Nazítří si šel Jerry do báglu pro náhradu za děravou ponožku. Bágl našel přesně tam, kam ho ten večer po opravě energetických okruhů odložil, do kouta pokoje za skříň. Sklonil se nad ním a začal ho rozepínat. To neměl dělat. Sbalené věci od té doby chytily aroma ne nepodobné vůni zrajícího sýra Romadur. Ano, utahaní úplně zapomněli na základní pravidlo – při nejbližší příležitosti bágl rozebrat, věci vyvětrat a nechat pořádně proschnout. Jerry si povzdechl, poodstoupil, několikrát se pořádně nadechl, pak chytil bágl za popruh a utíkal s ním na nejbližší terasu. Cestou málem smetl Miloše, ještě na něj stačil zařvat, ať přijde na terasu. Udivený Miloš na terase pozoroval kýchajícího Jerryho, jak vysypává obsah báglu na hromadu a tu rozkopává různě do stran. Udýchaně potom přišel k Milošovi a nevinně se ho zeptal, jestli alespoň on nezapomněl vyvětrat bágl, poté, co se vrátili z podzemí. Podle zelenajícího obličeje Miloš zapomněl, ale odhodlaně se otočil a šel si pro svůj bágl, sotva stačil Jerry za ním zavolat, ať obejde i Ivoše. Časem se všichni shodli, že na Mamutíkův bágl se sahat neodváží, pouze doufají, že mezitím bágl neodejde po svých.
To nejdůležitější se však přihodilo Ivošovi. Jak tak rozkopával hromádku věcí, zpozorněl a šel se podívat po beztvarém, naposledy odkopnutém chuchvalci. Štítivě ho ve dvou prstech zvedl, aby ho lépe prozkoumal. Najednou začal skákat a vykřikovat. Jerry s Milošem přihlíželi a nechápavě kroutili hlavami. Nedělali to dlouho, po chvíli přišel Ivoš a před Jerrym padl na kolena. Podával mu ten chumel a deklamoval:
„Ó, náš veliký pivovarský pane, přijmi tuto obětinu a pokus se s ní něco udělat.“
Jerry si chumel nedůvěřivě vzal, pak však vytřeštil oči. V igelitovém pytlíku bylo smotáno několik půlmetrových výhonků mladého chmele. V dobrém rozmaru se naklonil nad klečícího Ivoše a naoko vztekle zavrčel:
„Ty si snad děláš srandu? Já horko těžko vzpomínám na technologii a teď se budu muset vrátit k zahradničeni!“
Ivoš polekaně vzhlédl, zaznamenal Jerryho úsměv a ulehčeně se rozesmál. Miloš se samozřejmě přidal. Jerry už vážněji dodal, že hned tady pověří Ivoše, aby sehnal mezi místními nějakého odborníka na pěstování rostlin a pokusili se vypěstovat řádný chmel. Ivoš řekl, že žádný problém, prostě se zeptá tetky Jiřinky, ta mu vždy dobře poradila. Jerry si oddechl, další práce z krku. Stejně jí zbývala hromada. Raději se vrátil k sepisování technologie.