A teď už snad pivo...
Takže, kde to skončil... Aha, už to má. Vystírání a rmutování, důležité teploty:
52°C – štěpení bílkovin
63°C – nižší cukrotvorná teplota
72°C – vyšší cukrotvorná teplota
Toto je asi nejdůležitější technologický krok, jak ze směsi podrceného sladu a vody získat kvalitní základ pro další výrobu. Sebemenší chybička ovlivní cukernatost mladiny a tím i výsledný produkt.
Ve starověku se tento krok dělal pomalým ohříváním celého obsahu s přestávkami na zvolených teplotách.. Je to takzvaný infuzní postup. Novější technologie počítá s ohřátím celého objemu jen na teplotu 52°C, při níž se štěpí bílkoviny. To je první důležitý krok, neboť bílkoviny ovlivňují kvalitu a trvanlivost piva. Pak následuje v Čechách nejpoužívanější postup, dekokce. Princip dekokce spočívá v tom, že se vypočítané množství, obvykle asi třetina, přelije do zvláštní nádoby zvané rmutovací kotel a tam se uvede do varu, samozřejmě s technologickými přestávkami při cukrotvorných teplotách. Vařící obsah se za stálého míchání vrátí do původní nádoby, čímž teplota stoupne na první cukrotvornou teplotu. Další pauza, pak opět přelití třetiny obsahu do rmutovacího kotle. Následuje stejný postup jako v předešlém kroku, akorát teplota celku nyní stoupne na 72°C. Na konci rmutování, po technologické pauze se celý obsah obsah zahřeje na 76°C, což je teplota, která ničí již nepotřebné enzymy.
Jerry se úlevně protáhl. Už toho dnes nechá, bolí ho zadek od tvrdé židle. Zakroutil hlavou, aby uvolnil zatížené krční svaly. Uvolnil se jen levý, pravý se naopak smrštil v křeči. Jerrymu to škublo hlavou, ucítil lupnutí za krkem a pronikavou bolest, jako by mu někdo do krku vrazil tupý hřebík. Už to jednou zažil, tak věděl, co s tím - lehnout si na tvrdší podložku, pomalu narovnat hlavu, pořádně prohřát krk a trochu té masáže. Na masáž zneužije Ivoše, ten mu aspoň oplatí všechny ty masáže, které Ivoš jako strojní zámečník potřeboval. A když u toho bude Maruška, aspoň se to také naučí. Jak se tak pomalu šinul po chodbě při zdi, aby se měl čeho přidržovat, narazil na, ehm, jak se jmenuje... To už je jedno, jen po ní vzkázal Marušce, ať sežene Ivoše, půl litru oleje a dojde do ložnice.
S Maruškou se srazil u dveří. Nebyl s ní Ivoš, ale dvě tetky, které Maruška představila jako zdravotnické specialistky. Budou jí asistovat při ošetření Jerryho. Jerry nebyl ve stavu, aby odporoval, takže se poddal osudu. Děvčata srovnala postel, přihodila pár polštářků a poměrně něžně na ně Jerryho položila. Chvíle přerovnávání polštářků pod tělem, až ležel nesmírně pohodlně. Pak se ozvalo zaškrábání na dveře, to kolegyně kuchtičky Marušky přinesly pytel, který při položení na zem divně zachrastil. Jerry, který mezitím pomalu upadal do spánku se nad tím zvukem podivil, než však stačit zformulovat kloudnou větu, už nemusel. Z obou stran krku se mu opřely dva horké předměty, zabalené v látce, aby nepálily. Totéž seshora krku a vršku zad. Horké kameny, usoudil Jerry. To bylo tak příjemné, až začal Jerry klimbat. Téměř se nevšiml, kdy horké kameny zmizely. Probudily ho až doteky tří párů ruček, namočených v teplém oleji. Ručky se daly do divokého reje. Některé hladily, jiné se dobývaly pod lopatky, pod namožený sval, tahání, tlačení a štípání. V tom se různě střídaly. Někdy to bylo příjemné, jindy ne, ale skutečná bolest nepřicházela, naopak se zdálo, že ho opouští. Jerry ztratil pojem o čase. V polospánku zaregistroval hřejivou pokrývku, tlumený hovor, klapnutí dveří a nakonec Marušku, jak se k němu pod pokrývkou tiskne.
Ráno Jerry uvažoval, jestli se mu to jen nezdálo, ale hlava hýbající se bez problémů sen vyvracela. Pak klaply dveře a vešla Maruška v doprovodu těch dvou zdravotnic ze včerejška. Opětovně ho položily na břicho, polštářky a šestero rukou. Jen ty nahřáté kameny chyběly. Když skončil koncert pro jedny záda a šest ruček, cítil se Jerry jako hadr na podlahu, také tak vyždímaný. A aby toho nebylo dost, spustila Maruška nazlobený proslov:
„Moc se přepínáš, ale s tím bude za chvíli konec. Ano, celý národ se těší na pivo, ale to neznamená, že se u toho strháš. Na zapisování dostaneš pomocníky, máme tady houf grafiků, ti teď mezi sebou soutěží, kdo líp rozumí tvé řeči a má nejlépe čitelné písmo. První tři ti budou dělat zapisovatele, ty budeš sedět v pohodlném křesle a budeš jen vzpomínat, a to jen tři hodiny denně. I tak tě bude minimálně jeden následovat, kdyby tě napadlo něco převratného, aby to zapsal. Dále...“
Maruška, jako každá správná žena, se při řeči nemusela nadechnout. Ještě několik minut mluvila, více či méně k věci. Jerry se zmohl jen na přikyvování, co měl také dělat. Tak si také vyslechl svůj dnešní program – bude se vyvalovat v posteli, v poledne další masáž, večer poslední. Od zítřka najíždí na nový provoz. Maruška udýchaně zmlkla, chvilku funěla a nakonec se zahrabala k Jerrymu pod přikrývku a majetnicky ho objala. Takto trávili celý den, mimo doby masáží a jídla. To jim přinesly Maruščiny kolegyňky z kuchyně, prý to vařily speciálně pro ně. A skutečně, Jerry si pochutnal, Maruška podle výrazu tváře také.
Ráno na něj čekali tři písaři, jak jejich činnost trefně nazval Jerry. V Československé televizi běžela nedávno repríza seriálu Byli jednou dva písaři, na který Jerry s láskou vzpomínal. Jemný humor herců Horníčka a Sováka hladil duši... Na začátek se zmocnili jeho zápisků, četli je, porovnávali přečteně, u zvlášť zapeklitých slov chodili k Jerrymu pro radu. Pak, během hodiny, přepsali Jerryho poznámky na čisté listy. Jerry ze zvědavosti jeden ukořistil a pak na něj vyjeveně zíral. Bylo proč. Písaři psali tiskacími písmeny, takže se onen list papíru podobal listu vytrhnutému z knihy. Jerry zkusil pokračovat v poznámkách, ať poslouchají a píšou všichni, aby se zjistilo, který nejlépe Jerrymu rozumí. Pohodlně se usadil, opřel hlavu o opěradlo, přivřel oči a spustil:
„Po technologickém kroku rmutování následuje krok zvaný scezování. Účelem tohoto kroku je získání čirého cukerného roztoku ze směsi se zbytkem nerozpustných pluch a jiných.“
Jerry se zarazil a zeptal se:
„Neříkám to moc rychle? A výslovnost, vyhovuje? Kdyby něco, houkněte na mě.“
Písaři ho ujistili, že diktuje hezky zřetelně a zvolna, zatím všechno stíhali. Jerry proto pokračoval:
„Scezování probíhá v nádobě, která se nazývá scezovací, také jak jinak. Tato nádoba má několik segmentů, mírně vyspádovaných k odtoku ve středu segmentu. Dále má speciální síto kousek nad pevným dnem. Odtoky je připojeny ke scezovací baterii, scezovacím kohoutům speciální konstrukce. Ty jsou na začátku scezování zavřené. Je to pro dobré usazení filtračních materiálů ze rmutu, tj obilek a podobných. Načerpaný rmut se nechá odstát, pevné částice klesnou k síti, nad kterým udělají filtrační vrstvu. Samozřejmě, malé částice, jako zbytečky nezpracovaného škrobu, bílkoviny a podobně, propadnou sítem a zůstanou v prostoře pod ním. Tyto zbytky je třeba odstranit. To se dělá takzvaným podrážením. Rychle se otevírají a zavírají sousední kohouty. Tím vznikají v segmentech dna tlakové rázy, které strhávají kal. Kalná sladina se čerpá zpět do scezovací nádoby tak, aby nevířila již usazenou filtrační vrstvu. Když už z kohoutů teče čirá sladina, kohouty se přivřou a přepne se odtok ze scezovací baterie směrem do varné kádě. Ještě nejste unavení?“
Odpovědí byly úsměvy a vrtění hlavou. Pouze Maruška byla v křesle stočená do klubíčka a mírně pochrupávala. Jerry se usmál, protáhl se a pokračoval:
„Už jenom kousek. Když hladina ve scezovací nádobě klesne pod vršek filtrační vrstvy, nadchází vyslazování. Filtrační vrstva se kropí horkou vodou, aby se vyplavily zbytky sladiny z filtrační vrstvy. Zároveň se tím rozrušuje jemná nepropustná vrstvička jemných kalů na povrchu vrstvy, takže jde vyslazování rychleji. Dneska konec, jdu se zeptat Orákula na sacharometr, bez toho se neobejdeme. Totiž, jen pro informaci, velmi zhruba lze přerušit vyslazování ochutnáváním výplachu, jestli je ještě dost sladký nebo už ne. “
Jerry se u Orákula zdržel. Nejdříve nebyl schopný vysvětlit, co vlastně potřebuje, pak byl naopak zahlcen návrhy na možnosti měření. Nakonec se shodli, že nejjednodušší bude měření hustoty cukerného roztoku. V praxi to bude vypadat tak, že se z odtoku vyvede malý kousek sladiny, který skončí v nádobě, ve které bude sacharometr. Ten se v tekutině bude vznášet podle obsahu cukru ve kapalině. Dokud bude v zeleném poli, je to v pořádku. Žluté pole znamenalo klesající cukernatost, přechod do červeného pole znamenal konec vyslazování. Až bude pivovar v rutinním provozu, tenhle zbytek se použije do vystírací nádoby při další dávce. Tohle průběžně diktoval mladé tetce, které tady všichni říkali Šušu. Odkazovalo to na příhodu z dětství, když se učila mluvit. S prokousnutým jazykem nešlo jinak vyslovit jméno Zuzana. Šušu ho věrně doprovázela, ať se hnul kamkoliv, aby mohla zaznamenat všechny zaznamenání hodné věci.
S hlavou plnou nadcházejícího technologického kroku šel hledat Ivoše, jak to vypadá s těmi šlahouny chmele. Jerry věděl, že je to běh na dlouhou dobu, ale co kdyby. Nikde v okolí však nebyl Ivoš k nalezení. Také se někam ztratila tetka Jiřinka s jejími pipi, Miloš a šéfův zástupce. Svěřil se Marušce, ta si mu na oplátku postěžovala, že z kuchyně byly převedeny dvě kuchtičky. Jerry zpozorněl. Převedeny na nějakou jinou práci nebo někam jinam? Zajímavé bylo, že se Orákulum nezmínilo, když řešili sacharometr, šel se proto zeptat. Orákulum sice tvrdilo, že to mělo být překvapení, ale nakonec prozradilo, že se buduje nová zemědělská oblast u stěny dutiny. Je tam nejlepší půda, dostatek světla a o vláhu se postará nově budovaná zavlažovací soustava. Také se tím ulehčí přihnojování, potřebné živiny budou moci být dávkovány přímo do zavlažovacího systému. A samozřejmě, je tam dost místa pro možné další rozšiřování pěstování pivovarského ječmene a chmele. A jak se tam dostat? No, pěšky by to během dne zvládl, ale každou lichou hodinu, počínaje devátou, jede pravidelná linka od mostu, spojující zámek s pevninou. Poslední v 17:00.
Jerry by to asi nechal být, ať mají ostatní pro něho překvapení, ale Maruška se projevila jako nesmírně zvědavá osoba. V tom ji také přizvukovala Šušu. Jerry se nakonec, pro klid v rodině, rozhodl, že další sen uspořádají rodinný výlet. Pro klid v rodině... To byla všeobecně uznávaná výmluva pro téměř cokoliv, to znal Jerry z vlastní zkušenosti. Co na tom, že tady to jsou poněkud přátelštější vztahy, ale s Maruškou žil a Šušu téměř přijal za vlastní, nahrazovala mu ukradenou dceru. Stejně ty svoje ženské musel krotit, byly vyspinkané a čilé od brzkého rána. Jerry se projevil jako despotický vládce, neboť prohlásil, že nevyspalý nikam nejede, ať ho nechají ty dvě hodiny dospat. Maruška a Šušu se odebraly do kuchyně, kde ty dvě hodiny vytvářely ňaminky na cestu.
Jerry byl pro změnu zvědavý na dopravní prostředek, který spojuje farmu s centrem. Vlak, letadlo a podobné dopravní prostředky zavrhl, tady by byly nevyužité. Ze všeho nejvíc vzpomínal na chmelový expres, který je vozil na chmelnici a zpátky. To byl obyčejný valník vylepšený dřevěnými lavicemi a tažený traktorem. Kupodivu, zdejší prostředek nejvíc připomínal vláček. Vpředu hranatý tažný vůz se šesti koly, do něj zapřažených několik čtyřmístných vozíků. Jiné stály opodál, připojovaly se podle zájmu cestujících. Trať byla jen tak naznačená, prakticky vyježděná v trávě, akorát prostředkem se táhl tlustý žlutý provaz, sem tam připevněný k zemi. Podle něj vláček jezdil, na této konečné z něj byla udělána neúplná smyčka, aby se vláček zastavil.
Jerry s Maruškou a Šušu zabrali jeden vozík, poslední sedadlo zabrala taška s několika potřebnými věcmi a s jídlem. Pohodlně se usadili a čekali na odjezd. Když se delší dobu nic nedělo, chtěl Jerry vystoupit a podívat se, co se děje. Jak ale vstal, odhalil příčinu. Na sloupku vedle vrátek do vozu blikalo tlačítko, vedle kterého byla stylizovaná zelená šipka. Jerry zvědavě nakoukl do vedlejšího vozíku. Tam tlačítko neblikalo, ale svítilo poklidnou zelení. Takže bylo vše jasné, ten, kdo zdržuje je Jerry a spol. Maruška zmáčkla tlačítko, od tažného vozu se ozvala melodická znělka a vláček se rozjel.
Cesta byla docela pohodlná na to, že jeli prakticky po udusané trávě. Vozík měl dobře vymyšlené pérování a tlumení otřesů, Jerry chvilku pozoroval kelímek s vodou. Voda se mírně vlnila, ale žádné cákance, nic. Po chvíli se projevil brzký budíček a Jerry začal klimbat. Plavné zhoupnutí ho probralo natolik, že se zmateně rozhlédl. Měl být ve vláčku na cestě po uježděné trávě, nyní však projížděli trhlinou ve skále, která byla tak tak široká, aby vláček projel. Při pohledu vzhůru se Jerrymu zatajil dech. Kdesi vysoko nahoře se táhla nitka oblohy. Vzápětí si vynadal, z paláce nic tak vysokého nebylo vidět. Při pozornějším pohledu se z vysokého stropu stal strop celkem nízký s opravdu úzkou štěrbinkou, kterou byla vidět obloha.
Po chvilce vyjeli ze skalního zářezu a Jerrymu se zatajil dech. Rozkládalo se před ním mírně zvlněné údolí, v dáli končící skalní stěnou. Dno pokrývaly čtverečky polí, poblíž se nacházely nějaké stavby. Právě u nich končil vláček. Čekal tam na ně hlouček osob. O kus dál bylo vidět Ivoše, jak cosi vykládá někomu... Ten člověk byl otočen zády, navíc byl naprosto nepodobný nikomu, kdo z lidí byl tady dole. Ivoš je hubený prcek, Miloš pro změnu hubený dlouhán, Jerry stojí a zírá. Posledním člověkem je Mamutík, to je ale středně vysoký tlouštík. Tahle postava má však úzký pas, vypracovanou vrchní polovinu těla, takže trup tvoří velké V. Jerry udělal dva kroky, pak se postava otočila. Jerryho dolní čelist upadla do prachu na zemi, neboť se ukázala Mamutíkova tvář. Také pohublá, ty tam byly tučné tvářičky. Teprve teď zahlédl zdravotnici Miládku, kterou ti dva dosud zakrývali. Ta se podívala na Jerryho a řekla:
„To zíráš, jak jsme ti vyspravili kamaráda, co?“
Jerry, naprosto v šoku, jen třeštil oči a naprázdno mlel pantem. Pak ztracenou řeč našel a vyhrkl:
„Tedy, já zírám! Potkat ho někde v šeru v lese, nejenže ho nepoznám, ale položím peněženku na pařez a zdrhám!“
Samozřejmě, musel pak vysvětlovat, proč by měl pokládat peněženku na pařez a zdrhat.8 Pak se dožadoval se vysvětlení, jak toho dosáhli, Mamutík to navrhl odložit na večer k ohníčku, on také před chvílí přijel. Mezitím si prohlédnou farmu, seznámí se s Jerryho rodinou a podobné povyražení. To už Maruška a Šušu natahovaly krky, když nějakým způsobem zjistily, že se mluví o nich. Jerry na ně zamával, aby přišly a nastalo hromadné sdružování. Všichni se tak nějak znali, výjimky byli Jerry a Šušu. Právě o ní se polohlasem zmínil Ivoš, že si Jerry našel náhradu za ukradenou dceru. Jerry se jen šťastně usmál. Pak Miloš představil vozítka, které používají k pohybu na farmě. Vlastně ne, farem je tady několik, oficiálně se to tady jmenuje Úrodná oblast. Vozítka, říkají jim tady Blechy, se skládají z masivního trubkového rámu, šesti nezávisle zavěšených a poháněných kol a sedmi sedadel. První uprostřed patří řidiči, ten musí mít výhled. Za ním jsou tři dvojice sedadel, vzadu zavazadlový prostor. Nákladní verze má jen sedadlo řidiče, zbytek tvoří plošina se sklopnými bočnicemi pro náklad. Vše to poháněl energetický zdroj, který dovoloval dojezd k centrálnímu jezeru a zpátky. Nad hlavami plátěný strop, protože tady občas i prší. To hned zajímalo Jerryho, jak je to vyřešené. Jednoduše. Na stropě dutiny je umístěna sestava trysek a trubek včetně příslušné armatury, zásobované sestavou čerpadel. Jedno by to do takové výšky nevytlačilo. To už se Ivoš mračil, proto se všichni naskládali do Blech a už se jelo.
A bylo se na co koukat. Políčka pivovarského ječmene v různých fázích růstu, přece chcete průběžné zásobování, ne? Zatím malé experimentální políčko s několika šlahouny chmele, ať již původní, nebo namnožené pomocí řízků9. Jerry se neudržel a opětovně instruoval pěstitele, že se k vaření piva používá pouze samičí rostlina, navíc ještě nedospělá, to jest neopylená, kdy se už tvoří semeno. V širokém dalekém okruhu proto nesmí být žádná samčí rostlina. A jak je rozeznat? Samčí rostliny mají na konci lodyh v úžlabí listů vrcholičnaté laty prašníkových květů, kdežto samičí květenství se skládají z krátkých klásků, z nichž se vytvářejí vejčité šištice, které v úžlabí listů vyrůstají po dvou. Na to Ivoš prohlásil, že to slyšel tolikrát, že si to už pamatuje doslova. Jerry se pousmál a řekl, že by mohl vyprávět...
Nepěstoval se jen ječmen a chmel. Sady ovocných stromů, několik druhů zeleniny, další políčka s krmivem pro zvířata. K těm se také dostali. Tady projevovali lidé veliký zájem, toto nahoře neznali. Ne, že by jim pojem drůbežárna nebo kravín byly úplně neznámé, tady šlo hlavně o obyvatelstvo. Samozřejmě, slepice vznikla až po dlouhém vývoji, kráva také. Místo slepice se zde ve výběhu potuloval houfec nelétavých dinosaurů velikosti krůty, o nichž Miloš prohlásil, že mu připomínají druh Allkaruen. O kus dál byla ohrada a v ní se pomalu procházelo stádečko malých sauropodních10 dinosaurů. Oproti svým obrovským bratrancům, brachyosaurovi nebo diplodokovi, byli vysocí jen jako Šušu, na délku měli stěží pět metrů. Jako poslední tady chovají nějaké ryby, ale to je na celodenní výlet, teď tam nepojedou.
Večer bylo slibované posezení u ohníčku. To bylo něco, co místní neznali, zavedli to tady až Ivoš s Milošem. Co na tom, že ohníček plápolal v kamenné ohrádce uprostřed písčitého prostranství. Na sezení bylo cokoliv, co si kdo přinesl. Také opékání čehokoliv nad ohníčkem byla pro zdejší obrovská novinka, zatím vše pekli nebo smažili. Pro tento večer byla nachystána poněkud slavnostnější krmě, už kvůli tomu, že se zase jednou sešla lidská čtveřice. Ivoš dokonce připravil novinku, kousky masa naložené v pikantním nálevu. Samozřejmě mu u toho pomáhaly i obě kuchtičky z paláce nad jezerem. Ty vybíraly, co by místním chutnalo a co ne, dělaly pokusy, co se dá opékat a podobně. Teď tu seděly mezi ostatními a sledovaly, jak hostům chutná. I Jerry zíral, ale na Mamutíka, jak zuby trhá kusy opečeného masa a vzpomínal na doby, kdy se Mamutíkovi dělal špatně i jen z vůně grilovaného masa.
Pak Mamutík vyprávěl o svém léčení, poté, co si ho tetka Miládka vypůjčila u Jerryho a spol. Na jednom místě je stěna narušena několika trhlinami, čímž vznikla síť jeskyní. V ní žije zvláštní skupinka obyvatel. Jedná se téměř bez výjimky o albíny obého pohlaví. To není jediný rozdíl od ostatních. Neznají pářící cykly a také žijí třikrát déle než normální. Tato skupinka se zabývá biologií a genetikou, dává do pořádku různé tvory, nejenom strejdy a tetky, ale i hospodářská zvířata. Ty také vylepšují. Jejich zatím poslední pacient byl Mamutík.
První tři dny ležel Mamutík nahý na posteli z jemné síťoviny, aby k němu mohl ze všech vzduch. Po příjezdu pořádně do čista vydrhnutý tak ležel a dostával jen pít čistou vodu. Potřebu vykonával do nádob k tomu určených a musel ji hned nahlásit. Vědečtí pracovníci ji okamžitě odnášeli ke zkoumání. Mamutík nějak necítil potřebu se zajímat, jak to zkoumání probíhá. Po třech dnech půstu začal dostávat už i něco k jídlu. Zpočátku neslané nemastné placky, posléze i s kousky libového masa. Jednou za několik dní, vždy po ránu, mu donesli nějaký lektvar, který musel vypít a zapít čistou vodou. Ten první byl cítit po ovoci a chutnal nasládle. Po jednom z dalších se mu udělalo tak špatně, že měl pocit, že to z něj půjde horem, spodem, bokem i přímo břichem. Asi to tak mělo být, bylo tam víc vědců pohromadě, očichávali ho a sem tam olízli. Všichni se tvářili nesmírně spokojeně, jak se jim to dobře daří. Po této příhodě už nic tak hrozného nedostal, naopak se měl jako v bavlnce. Jak se ukázalo, hlouběji ve stěně pramenilo několik minerálních pramenů, od ledových až po vařící. V různých jejich kombinacích trávil Mamutík hodně času, až si říkal, že si měl nechat narůst žábry. To už také nedostával jen čistou vodu, ale i výbornou minerální s bublinkami.
První pořádné jídlo, placku s pikantní vařenou zeleninou a kusy masa dostal po dvou týdnech. Opatrně ji snědl a trpně očekával vzbouřený žaludek. Hodiny plynuly, ale nic se nedělo. K večeři měl vývar z masa, k tomu nějakou syrovou zeleninu, další dny hody pokračovaly. Mamutík snědl vše, co mu naservírovali, bez nějaké nemilé břišní události. Pouze jednou ho to protáhlo, to ale bylo v rámci experimentu, zda to s léčením nepřehnali a tělo stále reaguje na závadné věci. Po třech týdnech oznámili Mamutíkovi, že je zdravý a doporučili pro začátek nepřejídat se a cvičit. Cvičit ostatně začal už během léčby, taky co tam měl dělat. Druhou možností bylo čumět do zdi... Před jeskynním komplexem na něj čekal Ivoš s Jiřinkou a houfem pipi. Ivoš i Jiřinka na pipi normálně létali, pro Mamutíka měli připravený speciální postroj, který nesly tři pipi. Společně pak odlétli do Úrodné oblasti. Mamutík dovyprávěl, ohníček pomalu uhasínal, byl čas jít spát. Dnešek byl docela náročný.