Orákulum
Když Jerry udělal několik kroků od schodiště, obrazec na zemi náhle rozjasnil a nabyl na plastičnosti. Uprostřed velké kruhové místnosti se majestátně otáčela Mléčná dráha. Pak začala uhýbat, jak se obraz soustředil na jedno její rameno, blízko konce ramene. Ze spousty hvězd se jedna zvětšila, až bylo vidět celou sluneční soustavu. Třetí planeta se leskla modře a zeleně, jako nějaký šperk. Při pohledu zblízka se modré a zelené skvrny pospojovaly i oddělily navzájem, se tam se přes ně přehnal bílý mrak. Planeta se zvolna přibližovala, až byla prakticky schovaná za obzorem. Pak z černi vesmíru přilétl kovově zářící prstenec a začal obíhat Zemi. Od něj začaly padat malé jiskřičky, některé se vracely okamžitě, jiné později. Celá planeta postoupila výše, zanechávajíc pod sebou prázdný prostor. Ten se zvolna začal plnit různými tvory. Ti se také měnili, Tyranosaurus Rex se zvolna změnil na tvora velmi podobného zdejším strejdům. Objevovali se další a další změnění tvorové, pak byla scéna brutálně přerušena. Z kosmu se na nebohou planetu řítil kamenný projektil. Byly vidět pokusy kovového prstence zničit asteroid nebo alespoň změnit jeho dráhu. Nic z toho však nevyšlo.
Nakonec začalo budování úkrytů. Planeta trochu vystoupila nad horizont a v podzemí začaly vznikat prázdné bubliny. V té první se na stropě rozzářilo žluté světélko, dno pokryla tráva, keře a kusy vod. Pak zmizel strejdové a objevili se v bublině, která vzápětí zešedla, jaky by ji přikrylo nějaké pole. Další bublina, další úkryt. Trochu práce navíc dala bublina téměř zaplněná vodou. Potom se již asteroid nacházel velmi blízko, hrozilo nebezpečí střetu. Kovový prstenec se odklidil do patřičné vzdálenosti a kosmický projektil se zabořil do planety. Díku pokusům o změnu dráhy to nebyla přímo čelní srážka, ale projektil téměř planetu minul. Po zásahu vytryskla do prostoru voda, láva a kameny od štěrku po celé skály. Jak se ukázalo, prstenec nepočítal s tím, že mu nečistoty zakryjí výhled a jedna taková menší hora do něj vrazí. Zablesklo se a po prstenci zbylo jen několik trosek. Jedna z nich ještě trochu manévrovala, napůl přistála a napůl spadla na měsíční povrch.
Pak následovalo několik záběrů, jako by troska pila sluneční světlo a pomalu se regenerovala. Po delší době, která byla naznačena velmi rychlým mnohonásobným obletem planety okolo slunce s následným pootočením celé galaxie o čtvrtinu kruhu. Pokud si Jerry dobře zapamatoval údaje ze školy, pootočení trvalo asi 55 miliónů let. Uzdravený kus prstence se nakonec přesunul z měsíčního povrchu na planetu, poblíž vybudovaných útočišť. Potom se ve velkém zvětšení ukázala malá prázdná prostora pod prvním útočištěm, z něhož mizí šedavý závoj. Ostatní bubliny stále zůstávají zahalené. V prostoře jsou umístěny zbytky prstence zalité průhlednou hmotou. Těsně nad hladkým povrchem svítí Mléčná dráha, uprostřed níž stojí náznakem načrtnutá silueta člověka... Vzkaz byl vcelku jasný. Kdysi dávno přiletěli Návštěvníci z hvězd, pokusili se pozvednout různé tvory, jejich snahu ale překazil asteroid, který se srazil se Zemí. Při tom byla vážně poškozena kosmická loď, proto v úkrytech stále čekají spící bytosti. Zbytek kosmické lodi se za mnohá milénia opravil na Měsíci natolik, že se přesunul pod první úkryt, probudil tam ukryté bytosti. Na další nemá energii nebo jiné prostředky, tak přežívá a čeká na záchranu. Pak se jednoho dne v úkrytu objeví příslušníci civilizace, která se nakonec samovolně vyvinula na skoro zničeném světě. Nejdříve větší skupina, ale na nízké úrovni, nyní jen několik, ale pravděpodobně mnohem více vzdělanější. Teď zbytek kosmické lodi, jemuž dali místní jméno Orákulum, řeší dilema: Co přinesou tyto bytosti? Pomoc či zkázu?
Jerry také přemítá, jak dát neznámým najevo, že se chce na mnoho věcí zeptat. Na mluvenou řeč nikdo neodpovídá, ale jako kdyby mu v hlavě zněl slabý hlásek. První, co Jerryho napadne, je čtení myšlenek, telepatie. Hlásek projevuje pobavení, tak daleko ještě nejsou, zatím se musí přizpůsobit a souznít. Jerry si vzpomíná na meditační techniky, když se učil jógu. Usedá na zem do meditační pozice3 a pokouší se vyčistit si mysl. Hlásek je už nyní podstatně srozumitelnější, chválí Jerryho za podporu porozumění a pobízí ho, aby kladl otázky. Jerryho první otázkou je, jestli existuje nějaký způsob, jak vyrozumět rodinné příslušníky, kteří zůstali na povrchu. Přece jen, jeli jen na víkend do přírody a nyní již několik dní trčí tady. Mohlo by z toho vzniknout nedorozumění... Hlásek vcelku logicky odpovídá, že by se to mělo nějak udělat, osobní návštěva je ale vyloučena. Ne, že by je nechtěl pustit, ale existuje nezanedbatelné bezpečnostní riziko. Představa, že by se do útočiště dostal někdo bez skrupulí, navíc vybavený atomovou zbraní, je odpuzující. Jerry vřele souhlasí a ptá se na zbývající možnosti. Hlásek odpovídá, že to ještě musí promyslet, prozkoumat venkovní senzory a podobně. Teď Jerrymu doporučuje vrátit se do paláce, odpočinout si a při tom říct šéfovi, který stále čeká v jeskyni, aby zprovoznil vnitřní komnatu knihovny. Je zbytečné, aby se trmáceli sem dolů. Jerry, souhlasí, najednou cítí velkou únavu, žízeň a hlad. Loučí se s hláskem a odchází. Cestou přibírá šéfa a říká mu o knihovní komnatě. Dále jdou mlčky, Jerry v hlavě rekapituluje, co se vše dozvěděl. Už si ani nepamatuje, jak se dostal do postele...