Energetická chudoba
Ráno při snídani Jerry oznámil ostatním, co se dozvěděl o vzniku útočiště i o možnosti, že by se dala poslat zpráva rodinám. Vzbudil tím docela rozruch, ostatní si na rodiče ani nevzpomněli. Teprve teď zjišťovali, že jim ta nečinnost nečiní žádné obtíže a chvilku nad tím přemýšleli. Shodli se na vysvětlení, že příliš mnoho dojmů vytěsnilo normální starosti. Pak přichází místní šéf s upozorněním, že knihovní komnata je připravená, takže kdyby měli zájem. Potom si nervózně odkašlává a vypadá, že se chce na něco zeptat a neví, jak začít. Jerry se na něj vlídně usměje a pokýve hlavou. S úlevou začíná šéf svoji řeč. O co jde? Místním obyvatelům se nesmírně líbí slovo strejda, jak je jednou nazval právě Jerry. A pokud by to nevadilo, zavedl by to jako označení místních obyvatel. Stejně si tak někteří už říkají a mají z toho děsnou legraci. Také by to ulehčilo vyjadřování Jerryho a jeho kamarádů, už by nemusel opisovat funkci vrchní šéf, ale jelikož se jmenuje Miroslav, stačilo by familiární oslovení strejdo Mirdo. I ostatní mají svá jména, možná to ani nezaregistrovali. Například jeho zástupce je Jirka a ten dotyčný, co cvičí pipi bude ode dneška strejda Jiřinka. Cože? Pozorně naslouchající Ivoš položil doplňující otázku, jestli se jména liší podle pohlaví a jak se dají rozeznat bez detailního zkoumání. Strejda Mirda se zarazil, pak vysvětlil, že ano, i samice mají, jak by se rozmnožovali? A poznají se jednoduše, jejich tělesný pach je víc ovocný... Když se dozvěděl, že je lidé nedokáží takto rozlišit, zamyslil se a nakonec nechal zavolat právě Jiřinku. Mezitím mu Jerry s Milošem vysvětlovali, že existuje speciální označení samice od strejdy, ten název je teta nebo tetka. Mirka se hluboce zamyslel a prohlásil, že jemu se víc líbí tetka, ale nechá to na Jiřince a ostatních, takže se jí na to hned při příchodu zeptal. Jiřince se také líbila víc tetka, takže se hned sama takto nazvala. Pak se Mirka postavil vedle ní a požádal Jerryho a spol, ať hledají rozdíly. Každý hned konzultoval s Jiřinkou, nakonec z toho vyplynula dva zásadní rozdíly: Tetky jsou na bříšku více do červena a oproti chocholce chlupů na temeni strejdů mají tetky zvýrazněné zrohovatělé řasy.
Jak se ukázalo, knihovní poradní komnata je prakticky celé patro věže přiléhající k budově v místě, kde byla knihovna. Probouráním stěn místnosti i věže vznikl průchod do kruhovité místnosti s nádherným výhledem do kraje. Uprostřed místnosti se vznášela v metrové výši malá, tak čtvrtmetrová kamenná koule. Jako kámen pouze vypadala, na dotyk připomínala plast. Podél stěny lavice, židle a na podlaze hromada polštářů. Ty jsou ale hlavně pro děti, místnost se občas používá jako učebna, to když vyučující potřebuje pomoc s nějakým výkladem z minulosti. Na to zareagoval Mamutík, známý nesmírnou a vřele opětovanou náklonností k mláďátkům jakéhokoliv druhu, od ptačích po lidské, že zatím žádné děti neviděl, kde je před nimi schovávají.
Tetka Jiřinka se ozvala jako první, proto se všichni otočili k ní:
„Děti prostě v tomto čase nejsou. Abyste pochopili, máme tady něco jako populační vlny. Jednou za dvacet tři let, což je prakticky čtvrtina života dospělců, nastává pářící období. Trvá sedm set období, kterým říkáte dny. Pak nastává patnáctileté výchovné období a zbytek času máme klid na zregenerování a obnovu sil, než ten blázinec vypukne znovu. Nyní jsme uprostřed údobí klidu, takže ještě chvíli žádné děti nebudou.“
Na otázku, jestli to tak mají všichni tvorové tady se jim dostalo odpovědi, že ne, toto mají jenom strejdové a tetky. Vypadá to, že jim toto nepřidělila moudrá matka příroda, ale ještě moudřejší vědec – genetik. Ostatně, mohou se zeptat Orákula, od toho jsou tady, ne?
A jako narážkou se všem v hlavě ozval milý hlásek, který je přivítal. A že bude odpovídat na otázky od Jerryho, ať se všichni s požadavky obracejí na něj. Není to žádná diskriminace, ale nutný fakt z důvodu omezených zdrojů. Nyní je nejlépe naladěná na psychorezonanci Jerryho. Až bude mít k dispozici pořádné zdroje, to bude jiné. Mimochodem, dodával hlásek, pevně doufá, že příchozí s instalací dalších zdrojů pomůžou, proto je také pustilo dovnitř. A ano, ví o přání a snaze rozchodit shořelý pivovar, ale s výraznou pomocí Orákula a jeho nových zdrojů to půjde daleko snáze. Dostanou pořádné instrukce a vybavení a mohou se dát do práce. Neoficiálně: Orákulum už skoro jede na rezervy, vyčerpání zdrojů je otázkou desetiletí...
To byla teprve výzva! Tomuto jevu se v odborných kruzích říkalo Energetická chudoba, to znamená především omezený nebo žádný přístup ke zdrojům. Podle dalších poznámek Orákula to znamenalo nepropojení několika soustav. Patřičná infrastruktura je téměř vybudovaná, ale je nutná manuální přítomnost v energetické centrále, což ona vzdáleně nezvládne. Laicky řečeno, pokud by tam byl někdo, kdo nahodí jistič hned po výpadku, neztratilo by Orákulum spojení s energetickým centrem. Bohužel, místní obyvatele toho nejsou schopni... Pak se jim v myslích objevil obrázek – zašlá hala, zašlé zařízení. Stačilo by zprovoznit pouze jedno toto zařízení a bude dostatek energie pro dobudování kompletní energetické stanice. Bohužel, tento snímek je starý, vůbec nevypovídá o dnešním stavu.
Pak už jen následovalo dohadování, co si vzít sebou, kam že to vlastně jdou a kde najdou Orákulem slibované vybavení. Jak se ukázalo, strejdové pekli docela dobré placky, plněné ovocem, zeleninou, oříšky i masem, které vynikaly dlouhou trvanlivostí. Vodu si ponesou v čutorách s výjimkou Mamutíka, pro kterého byla jakákoliv voda možným zdrojem nesnází a který si ji proto nosil z domova v třílitrovém kanystru. Vybavení našli ve vstupní komoře přístupu k energetickému centru. Byly to druhé masívní dveře v centrální věži. Vedlejšími se šlo k Orákulu. Bylo to logické, energetický přívod by měl vést co nejkratší cestou. Tam se s nimi rozloučil Mirko s Jiřinkou, oni mají nějaké psychické zábrany.
Sestup nebyl ani tak dlouhý jako obtížný, tedy hlavně pro Mamutíka. U něj dřímala pozapomenutá příhoda z cvičné skály, kdy se pokoušel naučit něco o skálolezení. Při této cestě byl připoután jako druhý, kdyby padal, tak by ho Jerry s Milošem udrží a Mamutík naopak lehce udrží subtilního Ivoše. Také celou dobu skuhral, jak mohl zůstat nahoře obklopen starostlivou péčí početných tetek. Cesta proto vesele ubíhala a najednou byli u prvních bezpečnostních vrat.
Vrata byla pohostinně pootevřená, bohužel ne natolik, aby se škvírou kdokoliv procpal. Naštěstí šlo použít sekundární ovládací kolo. Primární, umístěné uprostřed, se ani nepohnulo, ani když zabrali všichni. Jak věděli, sekundární ovládací kolo slouží k pootočení hlavního kola v případe zablokování. I tak to nebyl žádný oddech. Kolem museli točit dva, přesto to neměli skoro žádné účinky. Hlavní kolo se trhaně pootáčelo, ale nejevilo žádnou snahu o uvolnění. Pak si po několika desítkách minut pachtění Ivoš všiml, že jejich snaha je kontraproduktivní, jelikož se dveře uzavírají, protože točili kolem na špatnou stranu. Následovaly další hodiny otáčení kolem. Nyní už šlo lehčeji, že s ním mohl točit jeden člověk. Pak nastala chvíle, že se zaseklo i sekundární kolo a k povolení bylo zapotřebí soustředěné úsilí všech. Ozval se zvuk, jako když praskne rostlá skála a najednou šlo vše bez problémů. Honem odnosili bágly na stranu, kam se dveře nedosáhly. U prostředního kola stál Miloš a jedním prstem s ním otáčel. Po chvíli už ani nemusel, kolo se roztočilo samo a vrata se začala majestátně otevírat.
Za vraty na ně čekala kruhovitá chodba, mírně zatáčející doprava. Nebyla vyražena ve skále, spíše vypadala jako vybetonovaná. Tomu napovídala i vlhkost na zemi i na stěnách, brčka krápníčků i hromádky minerálů tam, kam voda delší dobu kapala. Chodba nebyla nikterak dlouhá, jen necelý kruh okolo pomyslného středu, ukončená podobnými dveřmi jako na začátku, ale pohostinně otevřenými. Další chodba podobného tvaru jak ta první, ale skloněná o patnáct stupňů směrem dolů a dlouhá tentokráte tři okruhy. Za dalšími otevřenými dveřmi už čekal kruhový sál energetické stanice.
Z čeho měla čtveřice největší obavy, totiž nefunkčnosti bezpečnostních světel, se naštěstí nevyplnila. Světlo mělo nepříjemný načervenalý odstín, ale kdo strávil nějaký čas v temné komoře při vyvolávání fotografií, kde je jen červené světlo, ten si z toho nic nedělal. V tomto případě to byli všichni mimo Mamutíka, ten měl pro změnu světloplachost, neboli mu ostré světlo působilo až bolest. Sice nesvítily všechny lampy, ale bylo zhruba vidět, kam člověk šlape. Pro jistotu měl každý u sebe baterku.
Nejvíce času zabral průzkum všech zákoutí hlavního sálu energetické stanice. Představte si Pavilon Z na brněnském výstavišti. Kopule o stometrovém průměru, zaskládaná změtí kontejnerů, krabic, potrubí a kabelů. Vše se musel otevřít, prozkoumat a popsat. Ke konci druhého dne se jim už rýsovalo schema, jak to všechno pracovalo. Nyní zbývalo už jen najít a zprovoznit některý z primárních zdrojů. Ty by měly být umístěny v paprskovitě umístěných chodbách po obvodu kopule. Prolezli všechny, ale po něčem takovém, jako bylo na obrázku od Orákula nebylo ani stopy. Všude nacházeli krabicovité stroje, vybavené pěticí otočných kol a dvojicí klepet. Všechny byly nehybné, mnohé v nedokončeném pohybu. Vypadalo to, že i po ztrátě spojení s Orákulem zde panoval jistý pracovní ruch. Jediný použitelný nápad vypadl z Ivoše, že by stálo za úvahu odhadnout, jaký pohyb právě dělal daný robotický montér.
Opětovně prolézali chodby, tentokrát si ale všímali hlavně robotů. Dlouho nenalezli nic zvláštního, teprve když už to chtěli vzdát, nalezli poklad. Okolo stroje, který připomínal vertikální motor obklopený různě propletenými trubkami, se nacházelo několik robotů. Tři z nich drželi v klepetech koncovky kabelů a evidentně se chystali nasunout je na patřičně tvarovaná místa. Scházelo jim necelých dvacet centimetrů, když došlo k přerušení. Jerry vytáhl jeden z měřících přístrojů od Orákula, ten měl zobrazit jakékoliv stopy elektrického pole. Vzápětí zajásal. Ve všech kabelech pulsovala energie, dokonce se její velmi malá část přenášela ionizací do velkého stroje. Ten také vypadal, jako by droboulince zářil. Ze všech naráz spadla únava, jak do žil proudil adrenalin. Ivoš se už soukal do speciální kombinézy, taktéž z výstroje Orákula. V ní si mohl hrát několik minut s tekoucí lávou či blbnout ve vedení velmi vysokého napětí. Do podobné se oblékl Miloš, který byl jeho kamarádem od dětství a znal ho nejvíc. Jerry s Mamutíkem couvli za nejbližší roh a očekávali věcí příštích. Vteřiny se táhly jak med, minuty jako roky a...
Celá chodba se rozzářila jasným světlem, až Mamutík bolestně zaúpěl a zakryl si oči. I Jerry měl oči náhle plné slz a usilovně mrkal. Zpoza rohu uslyšeli jásavé zavytí Ivoše s Milošem. Samozřejmě se všichni srazili na rohu, Jerry s Mamutíkem spěchali dovnitř, Ivoš s Milošem zase ven za nimi. Ani nevstávali, plni úžasu sledovali, jak roboti pokračují ve své práci. Pouze ten, jemuž byl odebrán kabel, měl podivné zmatená chování. Posléze se však uklidnil, klepetem překontroloval nasunutý kabel a pak odjel za jinou prací. Ostatní zatím nasunuli kabely kam patřily, a odjeli také. Zůstal jeden, který měl místo klepet jakousi trysku. Zasyčel stlačený vzduch, očistil místa kontaktů a posléze i celý povrch. Robot schoval trysku, zajel do výklenku v boku stroje a tam znehybněl.
Vraceli se zpět do energetického centra, kde v jednom koutě měli spacáky, když v jednom z výklenků nalezli pootevřené dveře. Dříve je nepostřehli, nad výklenkem bylo jedno z nefunkčních světel. Zpoza dveří se linulo měkké nažloutlé sluneční světlo. I teď zvítězila zvědavost nad únavou a nakoukli. Za svou zvídavost byli odměnění. V několika místnostech se rozkládalo pobočné řídící centrum spolu s místnostmi pro odpočinek a osvěžení. A v hlavách se jim opětovně ozval hlásek, který znamenal, že je Orákulum opět ve spojení:
»Nádhera. Děkuji vám, připadám si znovuzrozené. Cítím příliv sil, jak pokračuje dobudovávání energetické soustavy. Stejně bych potřebovala ještě na nějaký čas dozor přímo na místě. Dovolila jsem si vytvořit pořádné ubytování místo spaní na zemi. Je uzpůsobeno vašim potřebám, doufám, že budete spokojeni. Pokud budete souhlasit, roboti vám dopraví vaše věci až na místo, ať se nemusíte plahočit tam a zpět.«
Jerry se pohledem domluvil s ostatními, pak si pomyslel souhlas. Vzápětí něco ťuklo do dveří, ty se otevřely a vjelo několik robotů s nákladem. Jeden dokonce opatrně balancoval s prohýbajícím se nákladem, totiž nouzovou chemickou toaletou. Toho hned vyhnali na chodbu, než se stane nějaká nemilá příhoda. Jerry ještě chvilku v duchu diskutoval s Orákulem, pak se otočil k ostatním:
„Tihle čtyři jsou nám k dispozici. Pro každého jeden, protože se daný robot bude ovládat hlasovými příkazy právě svého pána. Je to tak proto, aby roboti nezmatkovali, pokud uslyší nějaké protichůdné příkazy ze dvou míst. Pokud bude poslouchat jen svého pána, toto nebezpečí nehrozí. A ještě jedna drobnost – během hodiny dorazí jeden naprosto speciální robot. Je to chodící lednička, strejdové posílají hromadu placek a nějaké ovoce.“