Samostatnost na postupu
Již dříve vzbudila zpráva vyšetřovací komise Kongresu k otázce samostatnosti Kalifornie. Ta trhla rekord, když byla hotova s prací během jediného dne. I závěrečná zpráva byla dosti zničující a kritická k vládě USA. Ukázalo se, že se neštítí vojensky napadnout svého souseda, Mexiko, protože měly jiný názor na řešení jeho vnitřních záležitostí. Mexiko, oslabené po boji o nezávislost, podlehlo, načež si USA vymohly obrovské válečné reparace. Mexiko tím přišlo o polovinu území. A aby to nevypadalo jako krádež za bílého dne, dostalo Mexiko odškodnění 15 milionů dolarů, což byl i tehdy pakatel. Ten ukradený kus území byl posléze rozparcelován na americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah. Tak vstoupila Kalifornie do Unie, stejně tak i ostatní vytvořené státy.
V dotčených státech to vyvolalo různé reakce. V Novém Mexiku, závistivě okukujícím samostatný Texas, začaly nabývat na síle separatistické organizace. Ty se nakonec, pod vlivem událostí okolo samostatnosti Kalifornie, sloučily do jednotného proudu. Hnutí se pojmenovalo Recuperacion del Gran Mexico8 (RGM). Obnova Velkého Mexika byl i deklarovaný cíl. Mezi základní body patřilo i Imperium:
„Podívejte na Mexiko. Je sice součást Imperia, ale vládnou si ve svých hranicích sami. Nikdo jim neporoučí, jak si mají vládnout, nikdo z nich daně neždíme, za tu dobu spíše daně klesly. Zboží z celého Imperia, tedy prakticky z celého světa běžně dostupné. Co my jsme pro federální vládu? Národní laboratoř Los Alamos, v níž byla vyvíjena jaderná zbraň, a White Sands, v němž proběhl první pokusný jaderný výbuch, další rozsáhlá vojenská zařízení, především letecké základny a zkušební a výzkumná zařízení pro letecké a raketové zbraňové systémy. Tím pádem jsme první na ráně, až to ti šašci ve Washingtonu přeženou s drážděním Imperia.“
V Kalifornii se vše chystalo k oslavám Dne nezávislosti. Patřičné smlouvy byly podepsány, originály putovaly do trezoru, profesionální kopie do Muzea samostatnosti. To se utěšeně plnilo, historikové vytahovali z různých depozitářů zajímavé exponáty.
Se smlouvami přiletěl i guvernér Pete doprovázený jeho příznivcem Ianem. Při pohledu na davy na letišti měli oba chuť přikázat pilotům Gulfstreamu, ať přistanou někde na tichém soukromém letišti, bylo to však jen plané přání. V Kalifornii byli oslavováni jako národní hrdinové, kteří srdnatě bojovali proti drakovi – federální vládě a zvítězili. Jako první se k Petovi dostal jeho zástupce, před časem politický protivník, John. Ten se staral o Kalifornii v době Petovy nepřítomnosti. Sdružila je stejná myšlenka – samostatnost. Společně tvořili extra výkonný tým. Teď jen John oznámil, že hosté z Imperia dorazí během půlhodiny, takže se oboje přivítání může sloučit. A nepřiletí jen ten jejich mexický ambasador, ale přímo Imperiální špičky přímo ze Srdce Impéria, jak se říká hlavnímu městu Brnu. A nemáme se prý divit jejich dopravnímu prostředku, takže je John napnutý jako malý kluk.
Pete se krátce z tribuny přivítal se svými příznivci a hned je poprosil, aby neodcházeli, neboť nyní přiletí vzácní hosté, aby oslavili společně získání samostatnosti. Dav svorně vyvrátil hlavy, aby se podíval do nebe, jestli něco neuvidí. Právě tento okamžik si vybral Imperiální transportér ke svému objevení, nebyli tudíž zklamáni. Lidem na zemi připadal jako broušený křišťálový talíř, ale o velikosti půlky fotbalového hřiště. Pomalu jako peříčko se snášel z oblohy na betonový povrch. Tam ve výši půl metru nad zemí strnul, vysunuly se tenounké pavoučí nožky a zlehka se opřely o beton. Oproti přistání klasického velkého Boeingu to vypadalo jako z pohádky. Jako pohádka připadal lidem i vnitřek letounu. Přes skleněné filigránové zábradlí se daly pozorovat takové věci, jako porůznu postavená lehátka, stolky, slunečníky a podobně. Pozornost však upoutaly dvě věci – sem tam umístěná větší skleněná nádoba, ze které tryskal pramínek vodotrysku. A uprostřed toho všeho se ladně vyjímalo klubko z různě silných trubek mnoha barev, což bylo pravděpodobně srdce toho stroje. Mezi tím korzovali dámy a pánové, pouze u zvolna se rozkládacích schůdků se řadila delegace. Pak dav vydechl úžasem. Téměř naráz se v hromadě trubek otevřely dva otvory, jeden v úrovni paluby, druhý těsně pod vrcholem. Z toho spodního se vybatolila bytost podobná drakovi, z horního vylétlo cosi zeleného, nejvíc se to podobalo zelená vážce s postavou připomínajícího člověka. Fotografie těchto tvorů oběhly svět, byli to návštěvníci z vesmíru, kteří se náhodně sešli ve stejný okamžik u Země. Zdržovali se pouze v Imperiu, ale teď jsou tady a vypadá to, že se připojí k delegaci u schůdků.
Přivítání guvernéra se změnilo na vítání vyslanců Imperia. Ti přiletěli podívat se na nový samostatný stát, pokecat se státními představiteli a popřípadě dořešit vzájemné vztahy, nakousnuté v dobách katastrofy. Vysvětlila se i přítomnost mimozemšťanů – nejdřív jednání s Imperiem, to se nedalo uspěchat. Pak pomoc při řešení problémů, něco jako když soused odchytne grázla, který se chystá kameny rozbít váš skleník a dá mu při té příležitosti pár facek. Nyní je svět o něco klidnější a mimozemšťané jej mohou poznávat zblízka a osobně. Náhoda tomu chtěla, že Kalifornie je první zemí, kterou navštívili. Mimochodem, budete se stále jmenovat Kalifornie nebo budete mít jiný název? Naši vydavatelé jsou už zoufalí, to stálé přepisování map a encyklopedií… Pete s Johnem krčili rameny, to že už nezáleží na nich. Doby direktivních příkazů již minuly, všechny důležité věci se dají vyřešit referendy, vždyť Imperium je vzorným příkladem. Hned jak to půjde, vyhlásí soutěž o nejlepší název našeho státu. Na výběr je jich dost, oficiálních jmen i neoficiálních přezdívek. Například takové Golden State, Golden West, El Dorado State, Land of Milk and Honey a podobně9.
Později přišlo na přetřes Los Angeles. Imperium nabízí za režijní cenu zápůjčku nákladní a čistící ponorky na vyklizení nepořádku, co zůstalo na dně po záplavě. A jako bonus by ponorka mohla být vybavena snímacím zařízením v kombinaci s průhledným mořem. To by hodně pomohlo při výstavbě Los Atlantis, ne? Z toho byl Pete poněkud v šoku, než mu John pověděl o jednání městské rady a podnikatelů v LA. Pete chvilku hleděl na zástupce Imperia s podezřením ze špionáže, ten však vysvětlil, že jeden z podnikatelů se právě s takovým dotazem obrátil na Imperium.
Imperium právě řešilo, co udělat s nečekanou komplikací v celistvosti obálky okolo USA, novým mořským zálivem namísto řeky Mississippi. Obálka okolo USA se drobila už dříve, například pobřeží Texaské republiky v Mexickém zálivu bylo obálky zbaveno s tím, že Texas zajistí, aby přes jeho území nepronikaly ozbrojené síly US Army. Při odchodu dalších, severních států a jejich vstupu do Imperia již mělo Imperium i přímou hranici s USA. Obálka nyní ležela na hranicích bývalých států Vermont, Maine a New Hampshire se zbytkem USA.
Nové ústí Mississippského zálivu je přibližně 135 kilometrů široké, rozprostírá se prakticky od ostrova Marsh až po západní břeh jezera Salvador, které bylo nyní odděleno od zálivu úzkým proužkem souše. USA okamžitě prohlásily, že celý záliv považují za území USA, bez ohledu na jeho šířku. Kupodivu to neznělo tak arogantně jako vždy, normálně by už mluvčí Bílého domu vyhlašoval, že je to jejich historické území. Nyní to vypadalo spíše jako dotaz, co na to řekne svět. Ten tvrdil, že bude trvat na přesném výkladu Ženevské úmluvy o pobřežních vodách a pásmu přilehlém. Navíc přišla pro USA naprosto nečekaná rána do zad: Stát Tennessee buduje v Memphisu velký námořní přístav, když už příroda zařídila, že je nyní moře až tam. A jelikož jsou známy všelijaké obstrukce při vstupu na území USA, je proti myšlence, že celý záliv je územím USA. A že, pokud by to bylo nutné, vystoupí i stát Tennessee z nerozborného svazku Severoamerické Unie.
Nyní se čekalo, co udělá federální vláda, protože vystoupením Tennessee a jeho vstupem do Imperia by se Imperium blížilo k srdci USA. Nakonec vláda navrhla jednání o možnostech řešení této situace. Vymínila si pouze, že to bude v nějaké neutrální zemi, například v Chile. Je to dost daleko od USA, aby se vyslanci Imperia necítili ohroženi, a naopak dost daleko od Imperia, aby se recipročně necítili ohroženi vyslanci USA. Pro jednání byl nakonec vybrán hotel Santa Barbara v městečku La Serena, Chile. To má dokonce malé letiště, Boeing tam nepřistane, ale vládní Gulfstream ano, o Imperiálním vládním stroji ani nemluvě.
Základní premisu přednesl zástupce Imperia, pan Chavéz:
„Jako Garant míru v Evropě a písemné podpoře mnohých států světa jsem pověřen jednat. Cílem našeho jednání by měla být dohoda o dodržování Ženevské úmluvy o pobřežních vodách a pásmu přilehlém. Každé napadení lodě mimo příslušné pobřežní pásmo by mělo být označeno za pirátský čin útočníka a podle toho s ním jednat. To je pro začátek vše, děkuji za pozornost.“
Pan Chavéz si sedl a s úsměvem sledoval šeptanou domluvu na druhé straně stolu. Pak si vzal slovo jeden ze zprostředkovatelů, vysoký úředník ministerstva zahraničí Argentiny:
„Prosím o klid. Zajisté nebudu daleko od mínění Imperia, když upozorním, že se tato věc nemusí rozhodnout okamžitě. Navrhuji proto odložit další jednání na další den, ať je dost času na konzultace. A připomínám večerní raut u grilu na trávníku u bazénu.“
Raut se vydařil, nikdo se neopil tequilou, akorát Češi se ošklíbali nad kvalitou piva. Nakonec pan Chavéz zavolal vládní stroj, ten během chvilky spustil na navijáku padesátilitrový KEG10 sud včetně výčepního zařízení. Místní obsluha nápojového baru sice měla nějaké námitky, po ochutnání vzorku však otočila a dala Imperiálům za pravdu, že piva z pivovaru koncernu AmBev se, slušně řečeno, nedá pít. Manažer hotelu, přivolaný obsluhou, ochutnal také a hned začal zjišťovat možnosti dodávek tohoto lahodného moku. To už se mírně přiopili Američané a začali se družit. Ještě ten večer byly zhruba načrtnuty body jednání.
Jednání probíhalo uspokojivě, všichni se těšili na večerní posezení s imperiálním pivem. K obrovskému překvapení manažera hotelu bylo pivo dodáno za šest hodin po objednávce. Maně si přitom vzpomněl na týdenní dodací lhůty z AmBevu a nutnost několika urgencí, kde to vázne.
Konečná dohoda byl syntézou požadavků obou stran. Američany těšilo, že Imperiálové ustoupili v několika bodech, jako například ukončení volného moře v té části, kdy se námořní hranice ocitnou proti sobě blíže než pět mil. Také úspěšně prosadili narovnání mořské hranice v případě úzké zátoky, kde by průplavní profil neumožnil otočení lodě. Největší překvapení však přišlo při podepisování smluv. V davu přihlížejících bylo vidět několik členů prezidentské ochranky a po bližším zkoumání i americký prezident, napůl schovaný za sloupem. Tak se stalo, že pan Chavéz, vedoucí imperiální delegace dostal vzácnou návštěvu. Prezident si přišel nezávazně pokecat, co by se vše mělo udělat, aby byl lid spokojenější. Pan Chavéz si to chvilku sumíroval v hlavě, pak položil doplňující informaci, že by věděl, jak poradil, ale nesměla by se do toho míchat armáda. Prezidentův obličej i hlas ztvrdl:
„Ten Domov debilních důchodců, co si říkal Sbor náčelníků štábů, jsem zrušil a členy vyhodil z armády. Nový velící štáb je podřízen přímo mě a jen já jsem je vybíral na doporučení mých přátel. Ve zbytku armády proběhlo mnoho odchodů do výslužby, to byli ti, co neprošli modifikovanými testy. Někdy se povyšovalo, někdy ale bylo nutno vymýtit celou větev generálových oblíbenců, z kterých si dělal zástupce a nástupce.“
To už se panu Chavézovi hlásili přes komunikační čip11 poradci pro nečekané situace, přímo ze Srdce Imperia. Jako první Imperátor, neboli pan Macák, zakladatel Imperia, ve své elektronické osobě. Jeho zkušenosti byly nezanedbatelné. Nedostal však možnost je použít.