Vřed v Bronxu
Teď zbývala jediná otázka – jakou hranici vytvořit? Podle filmu, neboli desetimetrovou železobetonovou zeď? Co s ní potom, až Bronx vyhnije? Zase ji bořit? Nebo zachovat, házet do ní nepolepšitelné zločince a tiše se modlit, aby nás co nejdřív spolklo Imperium a vyřešilo ten problém za nás… Nejideálnější by bylo imperiální silové pole, které kdysi nedovolilo zaútočit proti Kanadě. Bohužel, toto součást zamítnuté možnosti přijmout pomoc od Imperia. Chtělo by to něco dostatečně mobilního, aby se hranice dala posunout dále do Bronxu, když by to bylo nutné, ale zároveň dostatečně pevná, aby vydržela útok zevnitř. Protichůdné požadavky.
Po patnácti hodinách neplodných úvah, zvažování možností a porad s kýmkoliv prezident odpadl. Nalezli ho spícího na sestavě polstrovaných židlí, co v koutě zbyla po komentátorovi Chrisovi. Nechali ho spát, potřeboval to. Jak už to tak bývá, na co mozek nedojde v bdělém stavu, dojde většinou při třídění událostí ve spánku. Přítomní byli překvapeni prezidentovým výkřikem:
„Heuréka, nebo jak to ten člověk vykřikoval!“
Prezident se vynořil z kouta, sedl si ke stolu a začal na volné listy papíru cosi čmárat. Na dotazy odpovídal zvednutou rukou, že později, teď nerušit. Během deseti minut skončil s kreslením, rozhlédl se po napjatých obličejích okolo a začal vydávat rozkazy, koho tady chce mít. Někoho osobně, u někoho stačí přítomnost na telefonu. Teď se půjde prezident dospat do pořádné postele, vzbudit prosím v devět hodin, na desátou svolává velitelskou poradu.
Na poradu se dostavilo dokonce víc lidí, než bylo pozváno. Několik již postarších vědců doprovázeli asistenti, v jednom případě i asistentka. Ta vyvolala trochu rozruch, jednak nevšední krásou, jednak znalostmi. Holt, geniální dítě. První doktorát ve třinácti letech, další tři v rozestupech dvou let. Scházela zástupkyně velitele Kuřete, té prezident poděkoval za pomoc a podporu s tím, že je pravděpodobně už nebude potřebovat, už nemusí hlídat, šťastnou cestu… Dále tu byl komentátor CNN Chris Cuomo, který byl zapůjčen Bílému domu, kde byl zařazen do příslušného oddělení jako osobní komentátor prezidenta s tím, že má právo ho kamkoliv doprovázet. Teď spolu s ostatním sledoval prezentaci, jak vyřešit hranici okolo problémového území Bronxu. Nyní to vypadalo tak jednoduše, že mnohý přítomný kroutil hlavou, že na to nepřišel sám. Základem je mobilní stanoviště. Několik obrněných transportérů okolo dvou kamionů. V jednom kamionu obsluha, elektronika a počítače, v druhém akční součásti. Jako základ modifikovaný radar v kombinaci s bioindikátorem. Ten zobrazoval jen objekty překračující určené limity, takže například nereagoval na krysy, malé psy a podobně, ale malý člověk byl vidět. Spojení s dalším mobilním stanovištěm obstarává optické pojítko s vestavěným AGC modulem, který v reálném čase reguluje optický vysílací výkon laseru v závislosti na kvalitě spojení, které je nepřetržitě monitorované. Mobilní stanoviště jsou proto umístěna na křižovatkách v přímé dohlednosti. Vyhodnotí-li obslužný program možnost nebezpečí proniknutí objektů přes hranici, startuje průzkumný dron. Ten doletí na udané souřadnice a začne snímat povrch. V případě nepříznivých světelných podmínek si přisvítí. Dron obsahuje i dorozumívací zařízení, přes které se operátor může domlouvat s lidmi dole. Pro případ napadení je dron vyzbrojen výbušně zábleskovými granáty. Nejdříve ale vystoupá do patřičné výše, aby granát explodoval ve výšce přibližně šesti metrů. Výbuch provází oslnivý světelný záblesk doprovázený třeskem velké hlasitosti. Tato kombinace většinou stačí k dezorientaci útočníků.
Akční část výbavy používá modifikovaný laser, pomocí něhož se armádní vědci pokusili natavit jižní část zaseknutého zlomu San Andreas. Ten bude ovládán počítačem ve spolupráci s radarem a bioindikátorem, aby nestřílel, kam nemá. Přesto se bude primárně zaměřovat na spodní část těla, nejprve slabým výkonem za vzniku popálenin. Pokud to nebude stačit, bude výkon laseru zvýšen na hodnotu způsobující poškození integrity těla. Nejvyšší stupeň pak je, že laser střílí maximálním výkonem na celý objekt. Poslední položkou jsou obrněné transportéry. Ty slouží jako ochrana a obrana kamiónů, ale mohou zasáhnout i do oblasti průniku.
Prezident počmáral celou interaktivní tabuli, chvíli zkoumal, co nakreslil a napsal, pak si utřel pot z čela a obrátil se k publiku:
„Co já vím, tyhle všechny věci potřebné pro mobilní stanoviště by měly být k dispozici, alespoň podle zpráv vedoucích armádních výzkumů. Pokud máte nějaké připomínky, sem s nimi.“
Jedna z důležitých přišla obratem:
„Jaký bude mít radar dosah, nejsou všude jen nízké domy. Nějaká vysoká konstrukce, na které by byl radar umístěn bude zranitelná. Navrhuji použít upoutanou vzducholoď, tak dvanáctimetrovou, ta by mohla lehký radar unést. Do obrany mobilního stanoviště přidat baterii Patriotů a bude to.“
Další byla osvěžující:
„Víte, čím nás ti Češi na začátku Imperia nesmírně štvali? Ty jejich vymyšlenosti. Napadlo by vás položit podmínku přiblížení se, že daná osoba bude ve spodním prádle? Jednak je to ponižující, jednak nemáte kam schovat účinnou zbraň. Navrhuji toto přidat o protokolu přístupu k mobilnímu stanovišti.“
Sálem se rozlehl hlasitý smích, který odplavil většinu stresu. Pak se s upřesňujícími návrhy roztrhl pytel. Ke konci dne byla koncepce mobilního stanoviště schválena a rozjela se výroba. Ta měla absolutní prioritu zaštítěnou prezidentem, takže se dodavatelé komponent činili. První jednotky se na uvažovanou hranici začaly umísťovat již 32 hodin poté. To se již provizorní výrobní linka modernizovala a vylepšila natolik, že se podstatně zkrátila výrobní doba. Počítalo se, že při stávajícím tempu bude hranice obsazena za týden. Jako první se začala obsazovat západní hranice, z mnoha důvodů ta nejdůležitější. Asi dva nejdůležitější důvody byly nemocnice a Zoo. Nemocnici zatím bránila domobrana a byla to funkční nemocnice, plánovaná jako spádová pro celý Bronx. V případě Zoo panovala obava, že se stane vítaným zdrojem potravy pro vzbouřené obyvatelstvo, až jim začne být hůř.
Obsazování hranice se neobešlo bez problémů. Místní barevní již začínali tušit budoucí problémy v okamžiku odstřižení Bronxu armádou, tahle mobilní stanoviště byla něčím víc hrozivým. Prvních několik stanovišť bylo umístěno v noci, takže se překvapení projevilo ráno. Nebylo v armádních silách zabránit všem průnikům, takže si barevní chodili prakticky volně. To teď skončilo. Nad skupinkou osob se náhle zjevilo malé letadélko a od něj se ozval hlas:
„Průchod přes Bronx River Parkway nebo pouhé přiblížení je trestným činem. Pokud si myslíte, že na to máte právo, dostavte se beze zbraní, pouze ve spodním prádle k nejbližšímu mobilnímu stanovišti. Nezapomeňte na osobní doklady.“
Dole bylo vidět vyvrácené hlavy, zírající na dron. To netrvalo dlouho, místní usoudili, že o takovou společnost nestojí. V rukách se objevilo několik střelných zbraní, které byly následně použity. Dron vystřelil do výše, pak z něj vypadlo něco malého. Než stačili místní něco podniknout, oslnil je prudký záblesk a ohlušil zvuk, jako kdyby vám někdo vystřelil u ucha. Jednotlivci se zmateně rozhlíželi, ale mimo barevná rotující kola nic neviděli. Pokoušeli se na sebe volat, ale neslyšeli ani svůj hlas. Teprve po dlouhé chvíli zaslechli z nebe opakování původního hlášení:
„… dostavte se beze zbraní, pouze ve spodním prádle k nejbližšímu mobilnímu stanovišti. Nezapomeňte na osobní doklady.“
První ze střetů, kdy se větší ozbrojená skupina pokusila prosadit si průchod přes hranici silou, skončil tak, jak si to prezident i vojáci představovali. Tento střet také sledovalo několik dronů s kamerami. Vznikl tak obrazový záznam, který byl po sestříhání předveden veřejnosti. Přesto usměvavá hlasatelka před uvedením prohlašovala, že záznam obsahuje řadu drastických záběrů, takže by se slabší povahy neměly dívat. Tohoto malého odkladu využili mnozí k přípravě nahrávání pořadu. A bylo se na co dívat.
Pořad začínal představením mobilního stanoviště a proč bylo vybudováno a proč je umístěno tam, kde je. Pak byl střih na obrazovku radaru se schématickým zobrazení objektů v okolí i jejich rozlišení. Nyní ukazoval větší skupinu teplokrevných živočichů větších než jeden metr. Slovy komentátora, vášnivého rybáře, být to ve vodě, je to houf tuňáků. Ve městě se jiný takto veliký živočich nevyskytuje, takže to jsou lidé. Radar také odhalil, že většina nese nějaký podlouhlý kovový předmět. Na takto velikou skupinu odstartovaly dva drony, jeden by nemusel stačit. Jak se ukázalo, ve skupině byli i účastnící prvního střetu, takže byly drony okamžitě ostřelovány. Jeden vystřelil do výšky a vypustil zábleskový granát. Do druhého se někdo trefil něčím výkonnějším, dron se zakymácel a začal ztrácet výšku, čímž ho začalo zasahovat více zbraní. Nakonec dopadl na zem, kde se k němu seběhl houf střelců. To, že kus od nich vybuchl zábleskový granát, je jen naštvalo. Do spadlého drona začali bušit vším, co měli po ruce. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. V jednom okamžiku došlo k odpálení celé sady dvaceti zábleskových granátů. Okolní houf ani nepostřehl, co je zabilo. Zbytek skupiny to rozzuřilo a rozhodli se ztrestat ty, kteří to způsobili. Bohužel pro ně, toto mobilní stanoviště bylo umístěno na přehledné křižovatce, navíc na dálničním nadjezdu. Laser spolu s obrněnými transportéry odvedly dokonalou práci. Na silnici zůstalo ležet několik postav, kdo mohl chodit, ten se s pomocí ostatních odpajdal do bezpečí Bronxu. Z těch ležících byli i dva mrtví, to byli ti, co se ke stanovišti dostali až na dvacet metrů. Zbytek byli nepohybliví zranění s poraněnými dolními končetinami. Ti dostali od hlídek na vybranou – doprava do nemocnice s tím, že pro ně vzpoura skončila, nebo je nechat ležet s nějakou neurčitou nadějí, že je zachrání bývalí spolubojovníci. Kupodivu, nikdo nechtěl zůstat.
Po odvysílání se ozval hysterický řev mnoha většinou barevných občanskoprávních organizací, že takto to nejde, že vojáci dělají vše špatně, že jen oni ví, jak se to má dělat. Ty všechny dostaly od prezidenta v jeho veřejném vystoupení nabídku, že je příště transportéry odvezou k místu možného střetu, tam je vyloží a ať se předvedou. Každý další verbální útok bude bez předvedení schopností dané organizace trestný. Najednou v USA nebyla žádná občanskoprávní organizace, která by nesouhlasila se stávajícím způsobem jednání se vzbouřenci. Mimochodem, na sociálních sítích se objevilo množství výřezů z videa, každý podle gusta vystavovatele. Mnohé vytvořily rekord ve sledovanosti…
Jednou za občas se mobilní stanoviště posunulo do vyčištěné oblasti. I průchod přes mobilní stanoviště byl využívaný, většinou se jednalo o ženy s dětmi, mužů ochotných změnit způsob života z bandity na slušného člověka nebylo moc. I tak byli všichni, co prošli, ubytováni v moderním sídlišti mimo městské centrum. Spolu s nimi tam bydleli zkrotlí členové občanskoprávních organizací, kteří se o ně starali. Tak to probíhalo skoro rok, než byla obklíčeno ohnisko nepokojů. To už bylo mobilní stanoviště modifikováno a modernizováno. Přibylo laserů pro možnost střelby do více směrů, bioradar byl podstatně vylepšen, takže zobrazoval výsledky v 3D, kamionům přibylo pancéřování a podobně.
Ve zbytku USA se postupně lepšila životní úroveň. Jak to zmínil prezident ve jednom ze svých veřejných vystoupení, nastal čas přestat krmit tu nenasytnou hydru, ve kterou se změnila armáda. Proto právě probíhá rekonstrukce a restrukturalizace armády. Poslední kapkou, kterou přetekl pohár, byl právě nepovedený puč. Jeho bonmot, že nepotřebujeme armádu, kde je víc generálů než vojáků, sklidil všeobecnou chválu. Projevilo se to i v sympatiích, v posledním průzkumu se jeho oblíbenost přehoupla přes 60%. Při dalším vystoupení uvedl, že uvítá každou radu, jak zlepšit život obyčejných Američanů. Jak se tak rozhlíží po světě, vidí plno spokojených lidí. Bohužel to nejsou naši občané, ale občané Impéria a jeho přátel. Už je skoro na čase přestat na Impérium hledět jako na nepřítele. Tento výrok mu sympatie trochu srazil, ale to se časem srovnalo podporou obyčejných Američanů, kterým se vedlo líp.
Měnily se také zákony, omezující bezuzdný kapitalismus. Ke slovu opět přišlo Nutné dodržování Zásad trvale udržitelného rozvoje. V kostce jde to, že takový rozvoj naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím. V to patří též ochrana životního prostředí, zvláště v rizikových oblastech. Tyto zásady byly upraveny, například tím, že pracovník musí dostat za svoji práci adekvátní odměnu. Za tímto účelem bude vytvořena meziresortní komise, která bude zkoumat život obyčejných Američanů. Výsledkem zkoumání má být Ideální spotřebitel a co vše potřebuje ke spokojenému životu. Z toho vyplyne nějaká minimální mzda, která bude prezentována ve speciálním věstníku a které bude závazná pro zaměstnavatele. Samozřejmě, jiné nároky má osamělý muž žijící na Floridě a jiné zase čtyřčlenná rodina žijící ve velkoměstě. Kupodivu, nejvíc si stěžovaly všelijaké odborové organizace, které tím přijdou o tučné příspěvky od členů i zaměstnavatelů.
Postup v Bronxu se zadrhl na masívní obraně oblasti o průměru jeden a půl kilometru od hotelu Friendly Motor Inn, kde je umístěno povstalecké hlavní stanoviště. Podařilo se dokonce vyfotit muže, který byl hlavou povstání. Fotka je značně nekvalitní, přesto je muž k poznání. Bývalý Ranger, kterého po nechutné drogové aféře degradovali na vojína a následně vyhodili z armády, takže měl hromadu důvodů armádu nenávidět. Navíc, ti co ho vyhodili, byli běloši, takže nenáviděl i je…
Domy okolo hotelu byly obsazeny povstalci, někteří i s rodinami. V mnoha případech tam byli rodinní příslušníky nedobrovolně, takže se snažili utéct. Několika se to i podařilo a z jejich vyprávění se i otrlým vojákům dělalo špatně. Prezident a jeho štáb řešili, co s tím vředem v Bronxu. Nakonec padlo rozhodnutí. Celá oblast bude vybombardována. Pro povstalce to bude trest, pro týrané vysvobození. Navíc budou u mobilních stanovišť připraveny týmy vojáků, ženistů a zdravotníků, kteří vyrazí ihned po bombardování, jen co sedne prach. Jelikož by bomby svržené na okraj oblasti mohly ohrozit mobilní stanoviště, nejdříve se v první vlně použijí rakety naváděné laserem tak, aby účinek směroval do oblasti. Druhá vlna raket dopadne o dvacet metrů dále, čímž vznikne široká hraniční oblast. Teprve potom přijdou na řadu laserem naváděné bomby, které zničí zbytek oblasti. Po této akci se čekají mnohé protesty, takže prezident uspořádá tiskovou konferenci, kde se bude snažit vysvětlit, proč byl použit tento postup a ne jiný. V nejhorším případě nabídne svoji abdikaci…
Tisková konference proběhla druhý den, hned ráno, s jedinou změnou. Nebyla v Bílém domě, ale v terénu, na křižovatce Adee Avenue a Bouck Avenue, poblíž komunitního centra. To zůstalo zachováno po hlášení průzkumníků, že domy komunitního centra jsou plné nemocných a zraněných rodinných příslušníků povstalců, o které se stará houf řádových sester. Vede to tam rázná stará černoška. Dvojice průzkumníků byla svědkem, jak s jedním z povstalců, který si chtěl zašpásovat s jednou pacientkou, doslova vyrazila dveře. Ta také spolu s několika pacienty byla prezidentovo eso. Očekávané protestní otázky se vyskytly i během prezidentova projevu, ty však prezident odkázal na dobu k tomu určenou. Ihned po projevu vystoupila stará černoška spolu s jejími pacienty. Hodinu znělo vyprávění jejich osobních zkušeností. Na závěr, před otázkami, vystoupila i jedna řádová sestra: Modlila jsem se, ať někoho napadne to tam vybombardovat. Takový vřed před tváří Boha musí být potrestán, zničen. Děkuji proto panu prezidentovi, že vyplnil moji modlitbu. Budu se modlit i za něho…
Čas pro otázky začal dlouhým tichem, jak dotyční přemýšleli o tom, co proběhlo. Následné otázky byly mimořádně krotké. Přesto prezident po konferenci doslova odpadl, to dlouhodobé vypětí se projevilo. Ještě si pamatoval, že mu někdo pomáhal do postele. Spal devatenáct hodin. Probudil se čilý a nabitý energií. Dopřál si masážní sprchu, u pozdní snídaně si zakázal jakékoliv novinky, aby si ji vychutnal. Teprve ve své pracovně se začetl do denního hlášení. Chvíli kroutil hlavou, pak začal číst znovu:
Prezident jen kroutil hlavou, proto na druhý den ohlásil další ze svých vystoupení. Dá se říct, že to bylo přelomové, od toho okamžiku se datuje vzestup USA až ke vstupu do Imperia. Dokonce bylo nabídnuta jednotlivým státům samostatnost, pokud chtějí vstoupit do Imperia samostatně, ne jako větší celek. Navíc, termín vstupu do Imperia byl pečlivě naplánován na poslední den prezidentova funkčního období.