Třetí
Imperiální měsíční observatoř pozdržela vydání svého informačního buletinu. Na zvídavé otázky odpovídala, že sledují jakýsi vzdálený objekt, který je právě na hranici dosahu radioteleskopů, a vypadá to, ehm, jak to říct, zajímavě. Podrobnosti viz buletin. Za týden se zvědavci dočkali. Na titulní stránce bylo jakési pojednání o nutnosti dodržovat bezpečnost práce, přes veškeré bezpečnostní opatření se jednomu roztržitému astronomovi málem podařilo otevřít venkovní dveře. Musel překonat sedm zámků, ale prý si nic nepamatuje, duchem byl u posledního objevu. Více na straně 3.
Přes půlku strany tři byl obrázek hlubokého kosmu s nezřetelným objektem uprostřed. Vpravo nahoře byl zvětšený výřez. Mnozí na něj třeštili oči. V komentáři pod obrázkem popisuje autor, jak byl objekt objeven. Při pravidelném snímkování byla objevena nějaká nejasnost. Nějakou dobu zabralo zkoumání, jestli to není nějaká technická závada nebo nečistota. Mezitím se objekt zjasněl, takže vynikly podrobnosti. Ty všem vyrazily dech. Ve starých vědeckofantastických románech se tomuto objektu říkalo solární plachetnice. Na snímku je zřetelně vidět čtvercový tvar s výrazným světelným bodem. Nejlíp je to vidět, přes určitou ztrátu ostrosti, ve výřezu. Nakonec pojmenování – právem objevitele jsme ho nazvali Třetí. Dvě návštěvy už tady máme, a jak se říká, do třetice… I Rámané dělají vše trojmo13.
Informace, uvedené v článku, vyvolaly pozornost celého Imperia i jeho návštěvníků. Furveiřané dokonce nabízeli, že přiberou na loď zástupce Lidstva a skočí se podívat, co se to k Zemi žene. Lidé to nepovažovali za dobrý nápad, existuje nezanedbatelná možnost, že se loď vynoří v těsné blízkosti objektu se všemi negativními důsledky. Další události nechaly lidstvo v rozpacích. Marsovská automatizovaná observatoř se ocitla v proudu neutrin, detektor hlásil extrémní sílu. Navíc, hustota proudu různě kolísala, takže signál vypadal jako umělý. Přispělo k tomu i to, že po padesáti třech hodinách se cyklus opakoval. Přibližně v tutéž dobu měla potíže s neutriny, lépe řečeno s proudem neutrin, výzkumná družice, která obíhala kolmo na rovinu ekliptiky. Srovnáním pozic družice, Marsu a Třetího ukázala krásnou přímku. Nebylo pochyb, Třetí vysílal informace či pozdrav. Jediná, zato významná otázka zněla: Proč právě k Marsu? Co je na tom mrtvém tělese tak zajímavého? Na odpověď se muselo počkat do příletu Třetího. Podle výpočtů by měl dorazit do sluneční soustavy za dvacet let. Samozřejmě, pokud se hypotetičtí cestovatelé nerozhodnou zrychlit nebo zpomalit.
Dvacet let je dostatečně dlouhá doba, aby se svět změnil. Po dlouhých dobách vlád USA, snažící se být ten nejlepší, nejsilnější se dostal do prezidentského křesla někdo rozumný. Očesal armádní rozpočet, potlačil armádní puč a vypořádal se s armádou vyprovokovanou vzpourou barevného obyvatelstva. To mu zajistilo mohutnou podporu. Využil toho a začal odporovat tezi, že Imperium není nepřítel, ale vzor. Povedlo se mu to, časem dokonce USA vstoupily do Imperia. Na světě tak zbyly tři velmoci – Imperium, Rusko a Čína.
Postupné sbližování se nevyhnulo ani jim. Ze všeho nejdřív se stabilizovaly měny, nyní měl solid stejnou hodnotu jako rubl či jüan a daly se jimi platit kdekoliv. Pak padly hranice, nejdříve pro turistiku, posléze i pro zboží. Nakonec se sešly špičky všech tří států a dohodli se na celkovém propojení. Vznikla z toho Velká rada, sestávající ze sedmi zástupců z každé země. Předsedal jí Imperátor, což byla čestná nevýkonná funkce, spíše jen poradní hlas. Imperátorem je pan Macák, zakladatel Imperia, kterého kdysi zradilo tělo, načež byla jeho osobnost nahrána do specializovaného počítače. Samozřejmě, každá země měla vlastní regionální vládu, ale ty podléhaly Velké radě. Ta samozřejmě neřešila vývoj cen parkování v městečku Praha, ale zaobírala se globálními problémy.
Jeden takový byl právě na pořadu jednání. Nukleárních zbraní se svět zbavil už dávno, spolu s biologickými představovaly velkou hrozbu. Ty biologické byly také zlikvidovány, na tom nejlepším místě – na Měsíci. Tam nehrozil únik takového rozsahu, který by vyhubil půlku Evropy. Přesto byl od každého druhu uchován vzorek, zmrazen a uchováván v takzvaném Muzeu bacilů, které bylo umístěno hluboko pod jižním měsíčním pólem.
Nyní byla starost se zbytky chemických zbraní. Některé se použily jako vstupní surovina pro chemické provozy. Ty byly také umístěny na Měsíci, pro změnu u severního pólu. Důvody stěhování byly stejné jako u biologických zbraní – zabránění škodícího úniku. Ten poslední byl nejvíce katastrofický. V oblasti města Mundaring se nachází bývalý železniční tunel, vybudovaný v roce 1895. Tento tunel přestal sloužit železnici v roce 1966. Potom byl delší dobu zavřený, vojsko tam stavělo záložní velitelské stanoviště. Tradovalo se, že stavba nebyla nikdy dokončena, výkop byl zalit betonem a celý tunel, nyní pojmenovaný jako Swanova vyhlídka, předán veřejnosti jako část cyklostezky… Jak šel čas, tunel se začal hroutit. V zemi povolila nějaká dutina, poklesla jedna strana tunelu. Také cyklisté si stěžovali na kameny na trase a divný smrad. Radnice nechala tunel uzavřít a povolala armádní specialisty, aby to tam prozkoumali. Ti se nešťastnou náhodou propadli, povolil pod nimi naleptaný železobetonový strop obřího skladiště chemických zbraní. Chemické látky nejenže naleptaly strop, ale zlikvidovaly i kontejnery, ve kterých byly uloženy. Vzniklá směsice plynů vyrazila na povrch, kde zabila kohokoliv, na koho narazila. Zdálo se, že respirátory a umělé hmoty protichemických obleků jí nesmírně chutnají. Tunel byl sice uzavřen, aby lidé nekoukali vojákům pod ruce, ale těsnění odolalo jen pár minut.
Guvernér Západní Austrálie, do které Mundaring jako předměstí hlavního města Perthu patří, vyhlásil stav katastrofy. Bohužel se příroda spikla proti člověku. Nad Mundaringem přecházela tlaková níže, takže vál proměnlivý vítr, který se točil jako korouhvička. To paradoxně zachránilo mnoho životů. Pokud by vál obvyklý vítr z východu, nesl by jed přímo na Perth, vzdálený jen 34 kilometrů. Dalšímu rozšiřování katastrofy zamezili Furveiřané. Na ně se obrátil Imperátor, jen co se dozvěděl o katastrofě. Po dohodě použili Furveiřané svoji zbraň proti meteoritům, pro tento účel nastavenou na průměr patnácti kilometrů, aby obsáhla zasaženou oblast. I tak museli Fuiveiřané střílet z větší dálky. Z povrch to vypadalo nádherně, z nebe na chviličku bleskl světelný sloup, ozvala se obrovská rána a země se otřásla. Mračna se protáhla, jak se vzduch hnal na uprázdněné místo, a stáhl z okolí jedovaté plyny. Sotva byl dosažen rovnovážný stav, bleskl další paprsek. Ten zlikvidoval shromážděný jed. Nějaké drobné zbytky i tak unikly, ty však byly značně naředěné a tím pádem neškodné. Přesto byla celá oblast až do vzdálenosti padesáti kilometrů označena za uzavřenou. Až bude oblast prohlášena za bezpečnou, bude asanována a vznikne zde rekreační areál. Co taky může vzniknout okolo kruhového jezera o průměru patnáct kilometrů?
To byl poslední hřebík do rakve chemických provozů, provozovaných na Zemi. Nastalo stěhování k severnímu pólu Měsíce. Díky Imperiu a jeho flotile antigravitačních lodí byla cesta na Měsíc levnější než svého času z Brna do Plzně. Při tom se rušily neperspektivní provozy a slučovaly podobné. Obyvatelé mnohých pozemských měst si oddechli. Dalším logickým krokem bylo mapování zemského povrchu až do hloubky 250 metrů. Byl na to použit zemní radar, zařízení, které je schopno prosvítit zemi až do hloubky jednoho kilometru a v holografické jednotce zobrazit umístění nadefinovaných objektů. Našlo se toho spousta, mimo jiné i několik dalších skladů armádních hraček. Ty byly zlikvidovány zařízením od Návštěvnic. Toto zařízení se dlouho nabíjelo, pak do určitého průsečíku vyslalo pulsně rotační šokové pole, které vytvořilo bublinu se zrychleným časem, který v ní běžel miliardkrát rychleji. Některé objekty zanikly po první vlně, nejdéle vzdoroval velký sklad, umístěný v pouštích Nevady. Lidový název této oblasti je Area 51. Lidstvo si oddechlo, že se zbavilo všech nečekaných hrozeb z předchozích válečných časů.
Objekt Třetí, návštěvník z hlubin kosmu, také nebyl zapomenut. O to se staraly automaty na měsíční observatoři. Ty také ztropily poplach a začaly pořizovat záznam, co se to tam nahoře děje. Vypadalo to, jako by se plachta změnila na konkávní14 zrcadlo a odráželo do sluneční soustavy nějaký světelný zdroj. A opět, ohnisko bylo na Marsu, Zemi zasáhlo jen odražené světlo. Znovu se vynořily staré otázky: Proč Mars? Mrtvé těleso, už několik miliónů let. Nebo přilétají kolonizátoři a chtějí Mars obsadit? Tolik otázek a stále žádná odpověď. Jistá útěcha byla, že do příletu Třetího zbývá již jen pár let. Ukázalo se však, že ani to není tak jisté. Dlouhodobé pozorování ukázalo, že Třetí pozvolna snižuje rychlost. Jestli bude brzdit stále stejnou rychlostí, bude mít ve sluneční soustavě nulovou rychlost, ale nebude to za původně odhadovaná dva roky, ale bude to za pět let. Lidstvo se muselo obrnit trpělivostí, obě předchozí mimozemské návštěvy také.
Ty zůstávaly u Země jen kvůli Třetímu. Obě výpravy odeslaly na domovské světy popis situace a co je příčinou zpoždění. Odeslaly také zevrubný popis setkání tří civilizací, kdy si téměř ve stejný okamžik daly u Země rande dvě různé vesmírné civilizace. Přiložily dokumentaci o Zemi i druhé rase, aby si někdo nepomyslel, že se posádka zfetovala a plácá nesmysly.
Návštěvy už také nebydlely v lodích či v Centru na Měsíci. Po likvidaci Mundaringského úniku dostaly od Austrálie nabídku vybudovat si nějakou enklávu na Zemi. Okolo místa zvaného Talbot West je nyní prázdné, desítky kilometrů čtverečných porostlé trávou a křovím. Tam by je nikdo nerušil. Návrh byl přijat, ono koukat se stále na stejné stěny je depresívní. Vznikly tak dvě enklávy i dvojice Návštěvnických center. Také o tom se obě výpravy zmínily v dalších zprávách a že by to chtělo nějaké diplomaty pro oficiální zastoupení. Jeden už cestoval novým typem lodě z Furvei na centrální planetu Návštěvnic. Ten také mimo jiné vezl jako dar i funkční subprostorový vysílač a přijímač, který značně urychloval komunikaci.