Kolonie Dlaebori
Konečně nastal ten toužebně očekávaný den, kdy Třetí vstoupil do sluneční soustavy. Sluneční plachtu nechal volně povlávat před sluneční soustavou, pečlivě srovnanou hranou ke Slunci. Stále nereagoval na nic a mířil přímo k Marsu. Tam se usadil na téže dráze jako měsíček Deimos, ale na opačné straně. Pěkně se doplňovali, Třetí vypadal jako chumáč kovové vaty s několika pevnými jádry přibližně stejné velikosti jako Deimos. Marsovská observatoř hlásila občasné svazky paprsků, jakoby Třetí něco na Marsu hledal. To trvalo tři měsíce, pak se ukázalo, že Třetí sice nereagoval, ale pečlivě vše sledoval. Od Třetího se odpoutalo jedno pevné jádro, dvěstěmetrový kulovitý objekt, a uhnízdilo se nad Měsíční observatoří. Odtud bylo nejvíce pokusů o spojení. Svazek záření zamířil na malý radar a z jeho výstupu na observatoři se ozval nádherně znějící ženský hlas:
„Co jste provedli s kolonií Dlaebori?“
Zmatek na observatoři zvládl ředitel. Vyhodil od komunikačního pultu všechny, co se tam dohadovali, co odpovědět a kdo to udělá, pak si k pultu sedl sám a také sám odpověděl:
„Haló? Obávám se, že jsem nerozuměl otázce…“
Hlas na druhé straně odvětil:
„Domnívali jsme se, že už umíme češtinu dobře. Čemu přesně nerozumíte?“
Počínající šum mezi vědci utnul ředitel zavrčením a doplnil:
„Ehm. Česky mluvíte dobře, ale vůbec nevíme, co nebo kde má být ta kolonie Dlaebori.“
Po dlouhé odmlce se ozval další dotaz:
„Jak dlouho existuje váš druh na vaší planetě?“
Na to existovala jediná odpověď:
„Jak to přesně říct… Jako biologický druh přibližně dva a půl milionů našich roků. Jako inteligentní osoby přibližně tři sta tisíc let. Stačí?“
„Ano. V tom případě se omlouváme. Neprávem jsme vás obvinili z možného ohrožení či zničení naší kolonie. Nyní se musíme poradit, ozveme se přibližně v tuto dobu po vaší časové jednotce jeden den.“
Výstup zmlkl, zato se mezi vědci rozproudila živá debata, která se časem přelila do velmi hlasité hádky. Marně se ředitel dožadoval pozornosti, nakonec musel použít komunikační pult jako megafon:
„Ztichněte, a hned. Hádáte se tady jako báby na tržišti. Každý se odebere do své pracovny, kde písemně vyhotoví zprávu o dnešní relaci a možných směrech vývoje kontaktu…“
Přerušilo ho zvonění z telekomunikačního pultu. Volala Země, že je na cestě speciální tým pro kontakt, bude potřebovat ubytování. Má pravomoc si místa vytvořit tím, že odešle přebývající osoby do jiného měsíčního města. A doufá, že budou původní obyvatelé rozumní a nebude muset zasáhnout Imperiální garda, která letí v druhé lodi. Obyvatelé se však rozhodli nebýt rozumní a opouštět všelijaké výzkumy jen proto, že se sem nastěhuje houf dalších lidí. Projevilo se to tím, že ředitel usedl ke komunikačnímu pultu, pečlivě navolil parametry použité při komunikaci s Třetím a začal vysílat:
„Haló, je tam někdo? Omlouvám se, že ruším, ale mám akutní zprávu…“
Odpověď přišla téměř okamžitě, oproti minulému spojení mužským hlasem:
„Jsme na příjmu. Copak byste potřebovali?“
Ředitel vysvětlil problém, že sem letí speciální tým na kontakt a chystají se obsadit observatoř. Její obyvatelstvo by oželelo raději kontakt než svou práci, takže by bylo vhodnější, když už máme to středisko pro kontakt, přesunout se tam. Vyvolal tím docela úžas, na co mají středisko pro kontakt? Informaci o dalších dvou mimozemských rasách přijali s údivem i gratulací, že je Země jedinou známou planetou, u které se ve velmi krátkém časovém úseku potkaly tři různé výpravy. Na závěr poděkovali za spolupráci, načež kulovitý objekt odlétl. Ten okamžik si vybral přilétající tým s dotazem, je-li v observatoři vše připraveno. Na to odpověděl ředitel, že si spletli adresu, kontakt se bude odehrávat ve Středisku pro kontakt, Třetí tam už letěl… Místo poděkování zazněl od týmu ženský výkřik:
„Jak se opovažujete!“
Pak bylo v pozadí slyšet nějakou hádku, načež se ozval někdo jiný:
„Prosím, omluvte kolegyni, ona má zrovna svoje dny a není to s ní k vydržení. Do odeznění příznaků má domácí vězení ve své kajutě. Jak jste to říkali o přesunu jednání do Kontaktního centra?“
Ředitel vysvětlil, že na prvotní kontakt si je vybral zástupce Třetího, ale na pokračování kontaktu by bylo vhodnější Kontaktní centrum. Už jen proto, že by se nastěhováním týmu a vystěhováním vědců přerušily výzkumné projekty… Přerušil ho dotaz, jak vlastně zněl ten původní vzkaz, o nějakém vystěhování neví, připravovala ho dotyčná kolegyně. Po jeho vyslechnutí jen zavrčel, že tu ženskou roztrhne, právě si pohnojila celou kariéru, zůstane v kajutě až do návratu na Zemi. Tam teprve se bude rozhodovat, co s ní, jestli kompletní resocializaci nebo jestli bude stačit pár facek.
V Kontaktním centru bylo mezitím veselo. Přilétající předmět vyhodnotila automatika jako mimořádně velký meteorit. Dozorující nahraná osobnost stačila zasáhnout v poslední mikrosekundě, přesto se u několika laserů objevila nafialovělá aureola. Možná si zástupce Třetího uvědomil, že jeho rychlost je dost vysoká, protože prudce zabrzdil, načež se usadil nad hlavní kopulí a vyloženě čekal na zahájení dialogu. Ten začal dotazem týmu, jestli je uvnitř nějaká posádka, že nabízejí komfortnější ubytování v libovolné menší kopuli. Na druhé straně chvíli přemýšleli, pak odpověděli, že by rádi, ale obávají se cizí atmosféry. Zpět letěla zpráva o možnosti nastavit v kopuli libovolnou směs plynů. Kopule je před každým použitím sterilizována. Navíc, některé nebyly ještě vůbec použity. To vyvolalo udivený dotaz, proč jich stavěli tolik? Odpověď Zástupce zaskočila:
„Prostě myslíme na budoucnost…“
Ukázalo se, že vyslanců zastupující Velké Imperium je pět. Ale jakých! Pět bytostí z pěti ras. Doma je prý ras více, pro kontakt byly vybráni zástupci těch nejstarších. Donesli si audiovizuální pomůcky, správně předpokládali, že největší zájem bude o kolonii Dlaebori. Nemýlili se. Přesto začali trochu obšírněji:
Vznik Velkého Impéria se ztrácí v mlhách dávnověku. Původně se spojilo pět civilizací, aby společně čelily agresivní říši, která se je pokoušela spolknout či spíše obsadit. Po jejím zničení se nerozešli, ale přešli na výhodnou spolupráci. Doby překotného rozvoje Imperia se střídaly s poklidnou dobou Republiky. Největší rozmach, co se týká expanze, probíhal v době Druhého Imperia. Nebylo měsíce, aby nestartovala nějaká výprava zhusta doprovázena kolonizační lodí. Jedna z takto založených kolonií byla i Dlaebori, ale o ní později. Taková expanze měla i jeden negativní důsledek – odlétali ti nejlepší a nejchytřejší lidé. Tím se pomalu snižovala celková inteligence celého Imperia. Marně sociologové a sociopsychové varovali před tímto jevem. Nakonec se podařilo prosadit na imperátorský trůn někoho rozumného, který se pokusil tuto expanzi přerušit. Nešlo to lehce, část Imperia se vzbouřila proti centrální vládě. Vypukla občanské válka. Válka trvala neuvěřitelně dlouho. Na troskách Imperia vznikla Třetí republika.
Škody byly obrovské, ve válečných dobách byly zničeny či zapomenuty mnohé vědecké objevy a vynálezy, mimo jiné i umění cestovat vesmírem rychleji než světlo. Zmizel také přehled o tom, kde jaká kolonie byla vytvořena. Třetí republika vyhlásila Program obnovy, přičemž byl kladen důraz na obnovu základních světů. Pátrání po zmizelých koloniích bylo považováno za marnění času a prostředků. Třetí republika trvala čtyři miliony let, pak se poměrně lehce proměnila na dynamičtější Třetí Imperium. To se začalo rozhlížet, kde vlastně jsou ty kolonie, založené v průběhu Druhého Imperia. Nalezená data a informace byla štědře honorována, přesto trvalo několik set let, než byly prohrabány ty nejtajnější či nejzastrčenější archivy. Tak byl sestaven seznam kolonií. Jako prémie se objevilo několik vynálezů, považované za dočista ztracené, mezi jinými i možnost rychlého cestování vesmírem. Od té doby probíhají návštěvy kolonií podobné této.
Prezentace trvala několik hodin, soustředěná pozornost si také vyžádala svoje. Projevilo se to nemilou příhodou jednoho vědce seniora. Ten se s pootevřenýma očima zaposlouchal do vyprávění, že si ani neuvědomil přicházející spánek. To by ušlo pozornosti, nebýt toho, že se senior pokusil ve spánku otočit na druhý bok. Nepovedlo se mu to, skončil na podlaze, židle odlétla s rachotem na druhou stranu. Lekli se všichni. Raději odložili další prezentaci na druhý den.
Následující den byl vzrušující. Sotva začala prezentace, pětice strnula a jakoby něčemu naslouchala. Pak promluvil ten nejstarší:
„Omlouváme se, dnešní prezentaci přerušíme. Dostali jsme zprávu, že kolegové v lodi odhalili pravděpodobnou příčinu zkázy kolonie. Jestli chcete, můžeme spustit komentovaný přímý přenos zkoumání toho jevu.“
Téměř všichni v pozemské delegaci byli vědci, takže si ten přenos vyžádali. Kdo by se nechtěl podívat, jaké prostředky má posádka Třetího k dispozici. A skutečně bylo na co koukat. Prvotním objevem byla kruhová šachta pod jižním pólem, s průměrem skoro sto metrů. Třetí používal něco podobného, jako Furveilský zemní radar. Šachta byla pokroucená, pomačkaná a popraskaná, její jednotlivé části občas nenavazovaly. Tak to šlo až téměř k jádru. Tam šachta končila v zcela jistě uměle vytvořené dutině o průměru kilometr. Okolo stěny se táhl pás zbytků nějakých technologických zařízení. Procházení spektra radaru odhalilo platinu, titan, zlato, wolfram a hromadu různých izotopů ze skupiny transuranů. Ve třetinách obvodu byly pravděpodobně nějaké akční či řídící jednotky. Zachovaly se jen dvě, místo třetí byla hromada spečeného materiálu. Zajímavá byla konstrukce obálky okolo vnitřní prostory – umělý diamant zpevněný přímo ve struktuře silikonovými síťkami. Co bylo uvnitř se nedalo zjistit, radar přes skořápku neviděl dovnitř. To byl prozatím konec bádání i přenosu. Přítomná pětice ujišťovala přítomné, že ještě není konec, teď posádka sestrojí umělého podpovrchového červa, který se provrtá dolů a zkusí uvolnit a vynést na povrch jednu tu skořápku. Zatím si můžeme povídat o něčem jiném. Mimochodem, kdy nám představíte ty dvě mimozemské návštěvy? Je to plánováno na zítřek? Výborně, děkujeme, budeme se těšit…
I následující den byl vzrušující. Jelikož se jednalo o historicky první setkání více ras z různých koutů vesmíru, udělali to pozemšťané ve velkém stylu, přesně, jak probíhalo první setkání. Příprava odděleně od sebe, pak společný příchod jednotlivých výprav i místních z různých vchodů. Uprostřed hlavní kupole velký kruhový stůl s prázdným středem, aby nebyl někdo zvýhodněn. V prostředku holografická promítačka.
Sotva se všichni uvelebili okolo stolu, nastalo představování. Pozemšťany už všichni znali, proto se také ujali úkolu představit navzájem ostatní. To vše sledovaly čumáky kamer, jednak do záznamu do archívu, jednak pro přímý přenos na Zemi. Dá se říct, že to byly pro mnohé diváky druhé vánoce a byli pyšní na to, že žijí v tak zajímavých časech. I bývalí představitelé Ruska, Číny a Imperia sledovali vypravování o spojených a sjednocených světech a říkali si, že je dobře, že se také sjednotili, takže nevypadají jako barbaři.
Největší překvapení však přišlo od Velkého Imperia. Nejstarší z pětice se přihlásil o slovo a vytasil se s překvapivým návrhem:
„Měli jsme dlouhou debatu v rámci celé výpravy, výsledek poslali k posouzení na centrální světy. Před chvílí došla odpověď, Velké Imperium s naším návrhem souhlasí. O co nám tedy jde?“
Mluvčí měl cit pro dramatičnost, na chvilku zmlkl, rozhlédl se po napjatých tvářích a pokračoval:
„Porovnáním poloh jednotlivých seskupení planet jsme zjistili, že je zdejší sluneční soustava přibližně uprostřed. To přímo vybízí k tomu, aby tento svět byl prostředníkem mezi námi. Tuto myšlenku nám vnukla tato stavba. Když jsme se ptali, proč je kopulí více, v odpovědi zaznělo, že myslí na budoucnost. Že v budoucnosti budou využity další kopule pro další návštěvy.“
Odmlky využil Yom a vyhrkl:
„Báječný nápad. Já za Furveu souhlasím!“
Návštěvnice také projevila souhlas, ale mluvčí Velkého Imperia je brzdil:
„To je hezké, ale hlavně se musíme zeptat místních, co oni na to. Jich se to dotkne nejvíce…“
Vedoucí pozemské delegace na to zareagoval:
„Na chvilku jsem si myslel, že sním! Váš návrh je, jak to říct, velmi překvapivý. Já osobně bych souhlasil hned, ale v rámci nastavených pravidel vlády je to příliš důležité, než aby o tom rozhodoval jeden člověk nebo jen nějaká skupina. Toto musíme dát k posouzení celému lidstvu a pak se zeptat, co oni na to. Jak ale znám pozemšťany, velká většina bude pro.“
Ostatní souhlasně přikyvovali a mluvčí Velkého Imperia vyjádřil pochvalu nad takovým postupem. Také prohlásil, že to chce svůj čas, který zatím můžou strávit povídáním o kolonii Dlaebori. S tím schůzka skončila, ale dohodla se hned další. I ta proběhla, ale nebylo to stále ono, stále všichni čekali, s čím přijdou výzkumníci z Třetího. Zemní červ se už zabýval kutáním zachovalejší jednotky, aby ji posléze vytáhl na povrch. Tam už čekala hala z kovoplastové fólie, nafouknutá inertním plynem. Přesto se i v ní se výzkumníci pohybovali v bioskafandrech, nikdo neví, co bude uvnitř zkoumaného předmětu. Tak se dospělo k přímému přenosu pokusu o otevření jednotky. Byly objeveny náznaky vchodu, tak se začne tam.
Jednotka byla umístěna v kovové nádrži, na několika podstavcích. Okolo nádrže byl vyvýšený chodníček z děrovaného materiálu, na něm stáli výzkumníci. To celé snímal houf kamer. Jako první přišel na řadu stačení plyn. Použil ho výzkumník se zvýrazněným složitým znakem na přilbě. Podle překladatele je to vždy nejstarší člen skupiny, má dokonce speciální pojmenování, ale pro vás na zlomení jazyka. Pro jednoduchost ho budou nazývat sapér. Ten má vždy svůj soubor nástrojů, visí mu nad hlavou podle nějakého pořádku, navíc je každý označen jiným reliéfem pro rozlišení. Pod tlakem plynu byly vidět výtrysky prachu ze škvír a děr. Následovala nějaká tekutina, na dotaz komentátor odpověděl, že je to fluidní tekutina, složení nelze vysvětlit pro jazykovou bariéru. I to skončilo, sapér sáhl nad sebe a stáhl přístroj podobný kameře, ale s podivným objektivem. Na velkých obrazovkách v kupoli a v hale se objevila zvětšená vyčištěná škvíra. Přístroj objížděl nad škvírou, ale najednou se zastavil. Napříč škvírou trčely od stěně ke stěně čtyři tyčky s podivnou barvou. Ani zelená, ani modrá, navíc se zdálo, že se barvy nějak přelévají. Naslouchající mikrofony zaznamenaly vzrušený hovor. Komentátor nejdřív vytřeštil oči, pak začal váhavě překládat:
„Toto je speciální materiál, byl objeven začátkem Druhého Imperia, má unikátní vlastnosti. Minimální tření, blížící se nule, používal se na zámky, co musí fungovat na 100% i po velmi dlouhé době. Není rezavá, ehm, nerezaví. Výborně snáší vysokou i nízkou teplotu. Ehm, teď budou hledat zámek, musí být poblíž.“
Zámek byl dokonce standardní konstrukce zámků v kosmických lodích a na nebezpečných planetách. Měl i standardní otvor pro nouzový klíč, ten si robotické obráběcí centrum stáhlo z databází lodi. Výroba trval sedm minut, pak se ho pokusil jeden výzkumník použít. Ostatní se tísnili u stěn a bedlivě sledovali obrazovky. Sapér se rozkročil a zabral za klíč. Ten se lehce pootočil, až ho to vyvedlo z rovnováhy. Chytl se klíče i druhou rukou, ale klíč se pootočil ještě o kousek. Od poklopu se ozvalo hluché cvaknutí, celý poklop malinko poskočil a pak se ozvalo pronikavé syčení. Všichni strnuli, jen sapérovi to došlo hned:
„Tady je důkaz, že kolonie Dlaebori fungovala, ovzduší mělo tehdy vyšší tlak. Ještě by to mělo jít půl otáčky a …“
Sapér se sotva dotkl klíče, ale celý poklop se začal majestátně otevírat ven. Sapér opětovně zatápal rukou nad hlavou, ohmatal tři přístroje, jeden z nich stáhl k sobě a zmáčkl jedno tlačítko. Modravě se rozsvítil displej, který sapér chvilku studoval. Pak se obrátil ke kolegům:
„Nebezpečí nehrozí, je to standardní typ atmosféry, nic jedovatého. Ještě chvilku počkejte, posvítím si dovnitř.“
Další přístroj, u toho odklopil po stranách ploché uši. Ty začaly zářit studenou bílou barvou. Na obrazovkách se objevil osvícený děrovaný chodníček. Sapér pak nasměroval přístroj do otvoru. Pro diváky v kopuli Centra to byl šok. Představovali si cokoliv, jen ne pohled na naprosto obyčejný řídící pult, který bývá ve všech továrnách. Druhý šok přišel vzápětí. Sapér pootočil kamerou a do záběru vplulo křeslo. To bylo obsazeno skafandrem, Taktéž obsazeným, otevřenou obličejovou částí helmy byla vidět část mumifikované lebky. Postava ve skafandru třímala v pravé ruce přístrojek, od kterého se táhl kroucený svazek drátků k pultu. Pravděpodobně to byl šok i pro sapéra, kamera ze zakymácela, obraz se rozmazal a pak už jen zblízka snímal chodníček okolo nádrže. Potom se obraz přepnul na některou z kamer u stěny, takže byl vidět sapéra, jak sedí na děrovaném chodníčku, pokrčené nohy, jak se zády opírá o nádrž. Tím přenos pro dnešek skončil, bylo nutné se nejdříve postarat o zdraví všech bytostí.
Přímý přenos začínal další den se zpožděním. Bylo nejdříve nutné se postarat o tělesné pozůstatky kolonisty, s ohledem na slušnost to nešlo snímat a vysílat veřejně, jistě chápete. Chápali všechny ostatní rasy, dokonce, po opatrném zjištění, jak je to ve Velkém Imperiu s úctou k mrtvým, poslaly i smuteční pozdrav.
Při tom bylo nutno mrtvému z ruky odstranit přístrojek. Uzdravený sapér při pohledu na něj zjistil, že je to naprosto standardní dálkové drátové ovládání lodního deníku, který byl zabudován někde v pultu. Sapér nepochyboval, že i napájení bude standardní, riskovat smazání ale nechtěl. Proto bude nejdřív prohlídka zvenčí, opatrné sundávání krycích panelů a podobně. To vše bude pro diváky nudné, sledování není povinné, ovšem snímat se musí do záznamu, pro všechny případy.