Samostatnost, první úspěch
Oba političtí protivníci, ale nyní spojenci, seděli v guvernérské kanceláří v Los Angeles a přemýšleli o vyhlášení samostatnosti Kalifornie. To už si tykali, jak se pořádněji poznali, ne jen z protilehlých tribun. Z guvernéra byl Pete, z jeho bývalého protivníka zase John. Největší potíž byla, že neměli v ruce skoro žádný trumf. Neměli žádnou přístupovou smlouvu jako Texas, nebyla jich skupina jako severské státy, kterých se odtrhlo víc naráz. Nakonec to rozhodl guvernér:
„Nedá se nic dělat, Johne. Já musím do Washingtonu, hádat se tam těmi pitomci ve vládě. Ty budeš zastupující guvernér a dostaneš důležitý úkol. Uděláš krátkou zdvořilostní návštěvu Mexika a při ní navážeš kontakty s Imperiem. Vezmi si sebou jen pár lidí, třeba tu sekretářku s nedočkavým manželem. Na ni je největší spolehnutí.“
John se tvářil docela vyjeveně nad tou nabídkou, ale nezaváhal. Toto byla jeho životní šance. Tedy, ne jeho, on se jen přidal, rozjel to Pete, ale parádně. A navíc ta podpora od lidí. Pomalu začínal poznávat, jak se cítí plnokrevník těsně před startem prestižního dostihu v Stockonu. A Pete vůbec není tak špatný, jak mu líčili jeho tajemníci! Bude jim muset zvednout mandle, ale až se vrátí. Teď musí k sobě do kanceláře… Nemusí! Jako zastupující guvernér má celou zdejší guvernérská kancelář je mu k dispozici jako zástupci guvernéra. Před chvilkou dostal podepsaný glejt…
Jak předpokládal, šlo to jako po másle. Během půl hodiny hovořil s vyšším státním úředníkem, který dělá spojnici mezi provinční vládou a státní správou. Shodou okolností se právě nachází v Tijuaně, takže si tam dali schůzku. John poděkoval a obrátil se k sekretářkám:
„Prosím, zajistěte mi na zítřek dopoledne vrtulník, musím být ve dvanáct v Tijuaně. Nebo vlastně… Moment!“
John si najednou uvědomil podstatnou věc: Jak to, že se věci plující z USA nezadrhly o tu Imperiální skořápku? Pokud tam není, vypnulo ji Imperium nebo bylo zničeno nějaké zařízení, které se o ni stará? Raději se zeptá. Poprosil tedy sekretářky, aby ho spojili s tím pánem, se kterým mluvil před chvilkou. Tentokráte trvalo oboustranné štěbetání o něco déle, ale nakonec se John mohl chopit sluchátka, z něhož se ozval pobavený hlas:
„Myslím, že vím, na co se chcete zeptat. Vy také otevřete vrata, když se někdo v nouzi potřebuje schovat. V klidu můžete vrtulníkem doletět až na přistávací plochu za naším úřadem. Stačí se jen ohlásit na frekvenci 250 megahertzů, aby pro vás mohlo Imperium udělat dvířka. A navíc je to od vás slabých dvě stě kilometrů, to je kousek.“
John poděkoval a zavěsil. Měl další věci na přemýšlení, ale některé musí probrat s Petem. Kde se teď vyskytuje?
Pete to měl s dopravou složitější. Letiště v LA bylo pod vodou, sice jen půl metru, ale i to je pro odlétající letadlo brzda. Tajemník, který měl jeho cestu na starosti, ze sebe vydal spoustu energie, ale našel krásné spojení: Vrtulníkem do Glendale, pan McCormick, váš velký příznivce, letí něco vyřizovat do Las Vegas, tak vás vezme sebou. Poletíte jeho letadlem. Z Vegas do Washingtonu létá něco každou chvíli, máte zamluvené letenky na několik přímých spojů v čase, kdy byste měli s McCormickem přiletět. Dál to bude záviset na vás, ale v letištní půjčovně máte předběžně zamluvené auto i s řidičem. Předpokládám, že nebudete cestovat sám, alespoň dva tři lidi ze štábu by měli jet také, minimálně právník. Pan Chekov by asi byl nejlepší, ten má v Rusku stále několik vzdálených příbuzných, mohl by naznačit jejich možnou pomoc Kalifornii. Znáte to, jeden zná druhého, ten třetího, jehož manželka je sekretářka šéfa toho jejich kongresu, Dumy… A způsobit bolení hlavy Američanům, těm washingtonským, je pro Rusy čirá radost.
Pete seděl s McCormickem v jeho Gulfstreamu G500. S Ianem, jak si McCormick nechal od přátel říkat, seděli v salonku a u kávy řešili naléhavé problémy. Ten první, cestovní, vyřešil Ian jednoduše. Když se dozvěděl, s čím letí Pete do Washingtonu, rázně zamítl jeho původní cestovní plán. Jeho Gulfstream doletí do Washingtonu také. Vegas může počkat, tam to nehoří. Přiberou akorát jednoho pilota, ať se kluci můžou střídat. Pro Iana byli kluci všichni pod šedesát let, Ian sám měl skoro osmdesát. Navíc, Ian má ve Washingtonu hromadu známých z dob, kdy tam zasedal v Senátu. Ano, kamarádi jsou vysloužilí senátoři a kongresmani. Pete jen třeštil oči, ale jejich věc se mu už nezdála tak nemožná. Starý pán bude obcházet staré přátele, ti tu a tam zatáhnou za nitku či prohodí pár správných slov. Taková skrytá podpora, k nezaplacení.
Pete tedy seděl v pohodlném křesle, s panem Chekovem probírali taktiku, jak na vládu, tajemník to vše pečlivě zapisoval. Po chvíli přišel Ian, že se klukům nelíbí levý motor, takže si udělají neplánovanou přestávku v půlce cesty, v Kansas City. To už Pete nevydržel a zeptal se ho, co to má za piloty, že takhle odhalují závady za letu. Odpověď ho překvapila, šlo o vysloužilé vojenské piloty, kteří valnou část života sloužili na letadlových lodích. Někde se ty stovky startů a přistání na lodi projevit musí. Ian na ně dá podstatně víc než na nějakého civilního mechanika. A tento Gulfstream honili týden po obloze, než Iana vůbec pustili do letadla jako cestujícího.
Přistání v Kansasu bylo vůbec nejlepší, co Pete zažil. Nějak se začetl do dokumentů, když ho začalo něco táhnout dopředu, k pilotní kabině. Sice slyšel v pozadí, jak se piloti s někým baví, ale to šlo mimo. Podíval se z okénka, ale viděl jen kus dráhy, travnatý okraj a sem tam žluté světlo. Vše ostatní tonulo v dešti a mlze. Přistání jako do peřin, říkal si Pete. Gulfstream zamířil do hangáru, kde se ho ujali technici. S piloty se znali z dřívějška, ti jim popsali závadu a pak jen přihlíželi testování. Přístroje měli technici v malém skříňovém nákladním autě, aby byli mobilní. Tlustý svazek kabelů se táhl do pilotní kabiny, jiný zase k napůl odkrytému motoru. Za dvacet minut bylo jasno: trochu ucpaná trubička na odpadový olej. Technici nabídli výměnu za novější typ, která je lépe optimalizována, hlavně ubyly dva ostřejší problémové ohyby. Navíc před ni předřadili filtr pevných částic, takže by mela vydržet dalších sto tisíc kilometrů. Poslední test, už s novou trubicí dopadl podle přístrojů na jedničku. Piloti stáli u konzole motoru, ruce položené na krytu a vnímali, jak stroj pracuje. Po testu na sebe kývli, na techniky se usmáli a Ianovi ukázali vztyčené palce. Ian nařídil doplnění nádrží a letěli dál. Zpoždění nebyla ani hodina.
Ve Washingtonu bylo pozdní odpoledne, dispečeři na Reaganově letišti už byli poněkud unavení. Když se dozvěděli druh letadla, bez okolků ho poslali na dráhu patnáct, Ale musíte to ubrzdit před značkou 600 metrů! – Věž, tady G500, za barákem přistáváme na travnaté dráze a ta je dlouhá sto padesát metrů. Navíc tady nejsme poprvé, stihneme to před první odbočkou. Mějte se, klidnou službu…
Ian a ostatní cestující zamířili taxíkem do hotelu Crystal Gateway Marriott, kde měli zamluvené apartmá. Ubytování, večeře a pak všechny Ian s Petem zahnali spát.
„Zítra začneme zostra návštěvou Pentagonu. Ian tam potřebuje být brzy a já s ním. Uvědomte si, že tady jsou o tři hodiny víc, tady budeme vstávat před devátou, to je jako doma v před šestou! Dobrou noc a nechte si něco příjemného zdát.“
První zádrhel nastal hned na vrátnici:
„Chekov. Vy jste Rus?“
„Ne, ale v Rusku jsem se narodil.“
Obličej vrátného ztvrdl. Nenávistně zavrčel:
„Nepustím vás dovnitř. Jste Rus!“
„Ale…“
„Ještě jedno slovo a nechám vás vyvést stráží.“
Ian už měl u ucha mobil a něco do něj vysvětloval. Během chvilky zazvonil vrátnému u lokte telefon. Ten ho zvedl, ohlásil se a pak musel držet sluchátko kus od ucha, jak to z něj burácelo:
„… čekám vzácnou návštěvu … dva měsíce! Dva měsíce od narození byl Rusem! … okamžitě …“
Pobledlý vrátný pokládal sluchátko, jako kdyby to bylo obzvlášť křehké. Pak se obrátil na skupinku:
„Omlouvám se za nedopatření. Běžte dál, pan viceadmirál vás očekává.“
Tak to pokračovalo celé dopoledne. Na opatrný Petův dotaz Ian odpověděl:
„Je vidět, že nejsi zemědělec. Než něco zaseješ, musíš připravit půdu. Odpoledne dáš doprovodu volno a my se půjdeme podívat do námořního golf klubu v Airlingtonu. A prosím tě, nesnaž se vyhrát, ten člověk je dost důležitý.“
Později při hře omlouval Pete svoje špatné údery tím, že byl zrovna v LA, když se začalo propadat do moře. Na to poznamenal jeden ze spoluhráčů:
„To tedy máte nervy jako lana. Stát se to mě, tak by mě odvezli. Mě bohatě stačilo, když se pod námi v ložnici rozpadla postel…“
To vyvolalo bouřlivou odezvu. Pete se smál s nimi a cítil, že pomalu zapadá do party.
Druhý den to bylo podobné, až na to, že Ian s Petem obcházeli vysloužilé i funkční senátory a kongresmany. Vypuklo to třetí den. Ian, Pete a doprovod seděli na návštěvnické galerii Kongresu, sledovali vystoupení jednotlivých členů a čekali na toho správného. Konečně se dočkali. Kongresman s útlou složkou se postavil do řečniště a začal:
„Dámy a pánové. Dovolte mi nastínit problém, který nyní kvasí v naší vlasti. O katastrofách v jižní Kalifornii jste asi už slyšeli, leč ne podrobnou zprávu. Nebudu ji tady číst celou, vyberu ty nejvíce relevantní body.“
Řečník se rozhlédl po zcela zaplněném Kongresu i návštěvnické galerii. Na televizní galerii také zaznamenal čumáky několika televizních kamer. Potlačil dětinské přání zamávat do objektivů a pokračoval:
„Katastrofu nastartovali vojenští vědci, kteří zkoušeli uvolnit dvě zaseknuté litosférické desky. To vše navzdory varování místních i světových odborníků. Detaily o použitých nástrojích jsou nyní podružné, hlavní je to, že se stalo to, čeho se varující vědci obávali. Ano, mám nyní na mysli katastrofické události. Litosférické desky se podařilo oddělit, ale nebylo to ani pomalé, ani bezpečné. Na severním konci vybuchla kapsa plná přežhavené plazmy vodíku, iniciovaná jaderným výbuchem. Naštěstí explodovala dost hluboko v trhlině pod zemí, takže všechny nebezpečné věci se vyzářily vzhůru. Doprovodné otřesy aktivovaly pobočné trhliny v zemské kůře, takže už nemáme město San Francisco, ale ostrov San Francisco.“
Kongresman se napil minerálky, odkašlal si a pokračoval:
„To však byl jen začátek. Pod jedním z jezer, ležících v linii zlomu, se propadlo dno. Tisíce tun vody se začaly tlačit do trhliny, ta to samozřejmě nevydržela. Od místa propadu se začaly na sever a na jih šířit další trhliny. Ta severní skončila ve vodách sanfranciského zálivu. Ta jižní pomalu postupovala, dokud jí nepřišly na pomoc další tisíce tun vody ze zálivu. Nyní se přeneseme k jižnímu konci zlomu. Tam se armáda pokusila rozehřát zlom pomocí modifikovaných laserů natolik, aby se země změnila na plastelínu. Bohužel jim bouře zlikvidovala nedostatečně chráněný počítač, který to vše řídil. Měli sice náhradní počítače, bohužel někdo zapomněl přibalit náhradní kabely. Neřízené lasery se pak chybou v samostatných ovládacích programech nevypnuly, ale naběhly do maxima výkonu.“
V sále bylo takové ticho, že by i ten špendlík dělal rámus.
„Už budu končit. Ze severu se žene trhlina doplňovaná vodou ze zálivu, na jihu je brázda lávy. Obě tyto se setkají kousek od Palm Strings. Co udělá voda na rozpálených kamenech znáte ze sauny. To si představte v milionkrát větším rozsahu. Brázda plná lávy praská a trhlina se napojuje na Saltovovo jezero. Všichni si myslí, že už je to všechno, pak se jedné děsivé noci propadne celá oblast od Palm Springs až po Kalifornský záliv. Naštěstí je pod oblastí veliká dutina s řídkým bahnem, takže sestup není nijak rychlý. Bahno se valí do Tichého oceánu. V Mexiku se začínají již hodinu po katastrofě rozbíhat záchranářské práce. Pomáhá i Imperium pomocí svých kosmických náklaďáků, které tvoří pevné základny nad vodami. Jsou prakticky jediní, kteří mohou pořádně pomoci. Imperium chce pomáhat i těžce zkoušené Kalifornii a žádá naši vládu o povoleni k překročení hranic z humanitárních důvodů. Co udělá naše skvělá vláda? Pod pohrůžkou atomového útoku na Imperium zakazuje Imperiu překročení hranic!“
To už sál regulérně bouřil. Řečník mává rukou, chce ještě něco dodat:
„Už jen toto: Později naše skvělá vláda poněkud povolí, ale klade si nesplnitelné požadavky, třeba to, že na každém imperiálním plavidle bude jeden americký důstojník, bude velet a jedině on bude určovat, koho zachránit a koho nechat osudu. Dámy a pánově, děkuji za pozornost.“
Řečník odchází, předsedající se snaží uklidnit dav, což se mu po chvíli podaří, pak tiše hovoří do mikrofonu. Poslední hlučící tichnou, i oni chtějí slyšet, co předsedající říká. Není toho moc:
„Ještě předtím, než zahájíme rozpravu, chtěl bych dát slovo nestorovi Kongresu, ctihodnému panu Johnu Calhounovi. Ani já si nepamatuji, kolikáté období již slouží. Jeho názor bude jistě významný pro všechny.“
K řečništi čiperně kráčel starý bělovlasý pán, jen ležérně se opírající o ozdobnou hůlku. Je veřejným tajemstvím, že svůj původ odvozuje od Johna C. Calhouna, jižanského politika z Jižní Karolíny. Ten byl v letech 1825 až 1832 viceprezidentem Spojených států amerických. Rozruch způsobil tím, že se tohoto úřady sám vzdal s tím, že jako senátor bude užitečnější.
Jeho pra pra potomek mezitím došel k mikrofonu, chvilku se rozhlížel po zaplněných lavicích a pak spustil:
„Můj kolega je Republikán, takže musí ctít republikánskou vládu. Já něco takového nemusím, jelikož je toto mé poslední funkční období.“
Dav zašuměl, tohle byla novinka. Pan Calhoun však pokračoval
„Už mě zmáhá dohadovat se s bandou tupců, kteří se tváří, jako kdyby sežrali Šalamounovo lejno. Ano, mluvím o naší vládě. Jenom tupce napadne poslat do míst se stoupající vodou nákladní vlak s hromadou plovacích vest a podobných pomůcek, podle toho, jak vypadaly, původem z druhé světové války, ne-li z první. Pokud nebyly rozkousané od myší, tak se zteřelá guma doslova drolila v prstech. Za tohle očekávali vděk! Třetí den po tomhle ‚daru‘ se potopilo Los Angeles. Myslím, že by bylo mnohem víc obětí, kdyby byly vesty už rozdány. Takto měl každý nějaký prostředek na svou záchranu, utopili se prakticky lidé opilí či zdrogovaní. Ani jedněch není škoda.“
Musel chvilku počkat, až utichne šum v sále po tomto prohlášení.
„Po těchto událostech dospěli obyvatelé Kalifornie k přesvědčení, že nynější stav je neudržitelný. Než mít vládu, která vám v ničem nepomůže a jen z vás ždímá peníze, to už raději samostatnost.“
Další šum v sále. Pan Calhoun stál a rozhlížel se po ohniscích vzruchu.
„Tento návrh vyšel z lidu a lid ho také při svérázném referendu velikou většinou podpořil. A kalifornským lidem byl také požádán guvernér Kalifornie, aby převzal přetěžký úkol, vyjednat zde ve Washingtonu co nejlepší podmínky pro opuštění Unie. Já mu budu v tomto úsilí pomáhat ze všech sil!“
Poslední slova již téměř nebyla slyšet, jak v sále vypukla vřava. To již Ian, Pete a doprovod odcházeli z Kongresu. Jak říkal Ian, nejdřív si to musejí přebrat v palicích, co se vlastně stalo. Pete byl poněkud v šoku, takovou podporu neočekával. Dostalo se mu ujištění, že tohle ještě není vše, že ještě nenastoupilo skutečně těžké dělostřelectvo. A teď na dva tři dny zalezeme do hotelu, neboť venku vypukne závod mezi novináři, kdo první objeví kalifornského guvernéra. To budou v obležení letiště, nádraží vlaková i autobusová. Nyní se ukazuje, jak bylo moudré, že je Ian vzal soukromým letadlem…
V Kongresu zatím zuřila bouře. Nestor pan Calhoun seděl ve svém křesle a s lehkým úsměvem pozoroval okolí. Prakticky všichni stáli, pokřikovali na sebe navzájem i směrem k předsedovi. Ten mohutně mával rukama v marné snaze utišit rozbouřený dav. Když se pokusil zesílit svůj mikrofon, chytil zesilovač akustickou zpětnou vazbu a celý audiosystém si chvíli hrál na požární a letecké sirény, takže ho musel vypnout. Nakonec rezignoval, pouze na oznamovací ceduli nechal napsat, že se schůze odročuje na druhý den na desátou hodinu. Teprve na cestě domů si uvědomil, že zítra je sobota, takže žádná schůze nebude. Nakonec se dovolal technikům, aby ten nápis na ceduli změnili podle skutečnosti.
Jednání zastupujícího guvernéra Johna se neslo v úplně jiném tónu. Ještě za letu vrtulníkem se dohodl s vyšším státním úředníkem, že nebude žádné slavnostní přivítání, když teď letí na čistě pracovní návštěvu. Vrtulník přistál na heliportu za úřadem, kde na něj čekali dva muži. Jedním byl vyšší státní úředník, který zastupoval mexickou federální vládu. Ten druhý se představil jednoduše: Miguel, hovořím za Imperium.
Jednání probíhalo v konstruktivním tónu, nikdo nejevil snahu druhého přechytračit. Hned na začátku se John dozvěděl podmínky pro několik variant pomoci od Imperia, od obyčejné ochrany po vstup do Imperia. John se vytasil se záludnou otázkou – Jak je to s odchodem z Imperia? Miguel se usmál, že tohle zná jen teoreticky, v praxi takový případ ještě nenastal. Tato teorie praví, že opustit Imperium jde, ale jen vždy ke konci každého fiskálního roku, aby bylo snadnější vypočítat vzájemné závazky. Pouze jediná podmínka je nezrušitelná – stát opouštějící Imperium se nesmí ani v budoucnu zapojit do Severoamerické unie, zvané též USA. Ta je pro Imperium nepřátelská a ponechat kus území uprostřed Imperia je jako dobrovolně vpustit lišku do kurníku.
John se potom ptal na podmínky pro ochranu ze strany Imperia. S údivem si poslechl, že ty podmínky již splnili. Imperium poskytuje ochranu všem zemím, které se snaží o samostatnost a mají k tomu mandát od více než 66% obyvatel. I když, dodal Miguel s úsměvem, vzhledem k tomu, že se osamostatňuje kus USA, počet podporovatelů by měl být 666‰. Utíkáte přece z pekla4, ne? Zasmáli se všichni a John ocenil Miguelův parádní postřeh. A třešnička na dortu: Nyní stačí jen prostá guvernérova žádost, ani nemusí být písemně, stačí telefonát nebo vystoupení v televizi. Ovšem v případě, že existuje zastupující guvernér a je zřejmé, že oficiální guvernér je v situaci, kdy je mu znemožněno tuto žádost pronést, může to udělat i zastupující guvernér. To už šla Johnovi hlava kolem, ujistil přítomné, že má hromadu věcí k přemýšlení a že se určitě ještě ozve buď on nebo Pete, guvernér. Pak nastoupil do vrtulníku a odletěl.
Miguel se také rozloučil, došel do svého bytu a tam se po chvilce spojil s Imperiem. Dlouhou chvíli hovořil se svým nadřízeným. Výsledkem hovoru bylo, že se jedno z Kuřat, hnízdících prozatím u Londýna v Kanadě přemístí do Mexika. Doprovodné Vosy a Včely také. Navíc se z Imperiálních výzkumných laboratoří přesune jeden kosmický náklaďák se zařízením zvaným Lochmacher, což je v němčině Děrovač. Jednalo se o upravenou zbraň Návštěvníků, která uměla udělat díru do země tak, že obsah díry se prakticky rozplynul do okolí. Ten bude v záloze pro případ, že by washingtonští blbouni poslali na Edwarsovu leteckou základnu v Kalifornii nějaký strategický jaderný bombardér,.
Miguel si vzpomněl na pokusy se zbraní, připomínající stříbrný tulipán. Ten byl také přepravován na kosmickém nosiči. Tulipán vypouštěl růžový kouř, který likvidoval vše kovové. Pak se ukázalo, že má devastující účinek na přírodu, neboť se kov rozpadal na atomy, které se posléze začlenily do potravinového řetězu a dělaly tam zmatek. Celá zasažená oblast při kanadské hranici s USA se musela shrábnout do hloubky čtvrt metru a asanovat. Vůbec to nešlo jednoduše, takže bylo nalezeno rychlejší a účinnější řešení. Od té doby je odlehlý kout Měsíce posypán tenounkou vrstvičkou zeminy, aby se kovy mohly vakuově vypařovat. Také střídání teplot během Měsíčního dne dělá své. Tulipány byly proto vyřazeny z výzbroje Imperia.
Johnem zmíněný guvernér Pete měl údivem zrovna oči navrch hlavy nad děním v obou komorách Kongresu. To už nebydleli v hotelu, ale v rezidenci dalšího svého příznivce, kterého znal z té partičky golfu. Jak rezidence, tak i golfový klub byly v Arligtonu, chvilka pohodlné jízdy autem od Bílého domu. A v golfovém klubu byl veden jako VIP host, takže si se svým příznivcem občas cvičně zahráli.
Mezi washingtonskými politiky to vřelo. Po prohlášení nestora sněmovny, ctihodného Johna Calhouna, že bude podporovat myšlenku samostatnosti Kalifornie, se na chvíli rozhostilo užaslé ticho. Pak vypukla vřava, každý chtěl něco říct. Nakonec musel předseda schůzi ukončit a tiše doufal, že ten největší zmatek přes víkend pomine. Doufal marně.
Ač byl začátek zasedání stanoven na desátou hodinu, už od osmi hodin se trousili první nedočkavci. Již o půl desáté byla zasedací místnost plná, včetně návštěvnické galerie. Na galerii pro radio a televizi trůnily jen tři kamery velké trojky televizních společností – NBC, ABC a CBS – jako důsledek bouřlivých víkendových jednání. Součástí dohody bylo, že televizní přenos budou moci ostatní televizní stanice odebírat bezplatně. Velká trojka se zahojí na reklamách, cena deseti vteřin reklamy se vyšplhala do nebetyčné výše a reklama bude vyplňovat pouze ty okamžiky, kdy se nic neděje, například příchod řečníka z lavice k řečništi.
Následoval desetihodinový maratón střídajících se řečníků sem tam okořeněný hádkami v senátorských lavicích. Jedna taková vyústila ve fyzické napadení, první v dějinách. Jednání bylo na dvacet tři minut přerušeno, čehož využily televizní společnosti k odvysílání několika bloků reklam prostřídané opakovanými závěry, jak vzteklý Afroameričan sundá svému bílému protivníkovi brýle. Pěstí, až cákne krev. Kukluxklan a podobné organizace tím dostávají munici pro svá prohlášení.
Nezapadne ani zpráva jednoho velkého renomovaného nakladatelství: Někdo objednal velké vydání knihy Turnerovy deníky, což je román z roku 1978 od Williama Luthera Pierce, vůdce radikální a neonacistické americké organizace National Alliance, který byl zveřejněn pod pseudonymem Andrew MacDonald. Celková výše nákladu je deset milionů výtisků a celková cena byla zaplacena předem. Turnerovy deníky popisují násilnou revoluci ve Spojených státech amerických, která vede k pádu federální vlády Spojených států amerických a nakonec i vyhlazení všech Židů a nebílých, a ponechání celkové bílé populace na světě na čísle padesáti milionů. Jako první čistý stát je v knize popisována právě Kalifornie.
Zpráva, která v USA zapadla, byla však velmi vážná. Pentagon oznámil téma nadcházejícího vojenského cvičení. Toto se bude týkat hlavně nácviku přistávání letadel na náhradních letištích. Pro inspiraci bylo zmíněno letiště na Edwardsově letecké základně v Kalifornii, které slouží jako náhradní pro letiště v Los Angeles. Běžný Američan tuto zprávu přešel bez povšimnutí, vojáčci si hrají. Miguela, zástupce Imperie v Mexiku, vybudila do pohotovosti. Jasně si dokázal představit, jak se mezi houfem přistávajících a odlétajících letadel skryje to jediné důležité, nesoucí atomovou bombu. Jedna větší na Sacramento a jaká jsi byla, Kalifornie? Nařídil proto přemístit do Mexika i druhé Kuře a dovybavit je speciálním zařízením. Obě Kuřata dostala zemní radar od Návštěvnic. Ten byl s jejich pomocí upraven, že byl lehčí, kompaktnější a reagoval hlavně na radioaktivní materiály. Pak už jen čekal, s čím protivník vyrukuje.
Ten se zatím utápěl ve zmatcích. Ty byly podporovány jak senátory i kongresmany z Kalifornie, tak i pečlivě vybranými Ianovými kamarády. Ti starší byli znechuceni stavem, kam se to politika od jejich mladých let dohrabala. Mladší se na situaci učili, pod vedením starších, jak zvládat krize. Ta akutní nevypadala, že v brzké době skončí. Politici napříč politickým spektrem se rozdělili na dvě zhruba stejné skupiny. Jedna byla tvrdě proti tříštění Spojených států, ta druhá vcelku rozumně tvrdila, že to nebude ani první, ani poslední, zvláště když bude vláda pokračovat v současném kurzu. Nyní máme příležitost vše vyřešil klidně. Až se Kalifornie odtrhne proti vůli vlády, může to mít nepředvídatelné následky, možná až další občanskou válku.