Kočky, psi a lišky
Kočky, psi a lišky
Skoro třetina účastníků Simou svolaného shromáždění přijeli pohádat se s Ngomou, že žije ve starých časech. Dnes už člověk musí být moderní, tedy v soukromí, když nehraje divadélko pro turisty. To znamená mobily, počítače, satelitní spojení... A vůbec, kdo dal Ngomovi právo mluvit za ostatní? Tomu také odpovídal jejich příjezd, v terénních autech, mnozí měli oblek nebo džíny a košili. Ti také nadávali, že nemohli přijet až na místo, cesty ve vzdáleném okolí blokovaly bahnité příkopy, popadané kmeny a různě velké kameny. Ani buš nebyla prostupná, popadané kmeny byly všude možně. Příchozím nezbylo než vzít zavazadla do rukou a pokračovat pěšky.
Před samotným vstupem do žlebu přišla poslední kontrola. Uprostřed cesty stál Sima, po boku lev s lvicí, u kraje cesty dva sloni. Samotný vstup byl uzavřen náspem z kamenů, přes které vedl dřevěný chodníček. Teprve tady mnozí pocítili strach smíšený s úctou a začali vše brát vážně. Ta přítomnost divokých zvířat, teď pokojně sledující příchozí, naznačila, že Ngoma není ten pošetilý stařec, za kterého ho považovali. Už se jim ani nezdál přemrštěný požadavek na svléknutí do naha, přelezení náspu a po očistné koupeli převléknutí do tradičního slavnostního oděvu, který ponesou v ruce. Nějaké námitky nebral Sima na vědomí, pozvánka zněla jasně: Nic moderního, pouze tradiční oděv. Když došlo k výhrůžkám, ucítil dotyčný, jak ho omotává chobot a najednou letí vzduchem do příhodně umístěného trnitého křoví. Napadnout Simu si vzhledem ke lvům nikdo netroufl a pouze dva vytáhli ze zavazadla střelnou zbraň. Než ji však stačili použít, ozvalo se cvaknutí čelistí a provinilcova ruka náhle končila v lokti. Samozřejmě se jim okamžitě dostalo patřičného ošetření, přesto však budili pozornost.
Jinde na světě v civilizačně rozvinutých zemích probíhaly podstatně odlišné procesy. Již se nebádalo, kdo za to ptačí extempore může, ale jak se proti němu příště ochránit. Ze všeho nejdříve bylo nutno nahradit úbytek obyvatelstva, postižené Ptačím šílenstvím. Sám prezident, zázračně uzdravený poté, co mu řekli o viceprezidentově chování i konci, promluvil k národu. Ve dvouhodinovém projevu toho moc neřekl, hlavní teze zněla, že život jde dál a je nutno nahradit mrtvé děti. Proto každá žena, která prokazatelně otěhotní po dnešním datu dostává prémii 1000 USD a nebude se moc hledět, kde k tomu přišla. Také se ode dneška mění zákon, jakýkoliv útok na těhotnou ženu se bude trestat smrtí. Naopak, kdo oplodní ženu proti její vůli, nebude až tak trestně stíhán, pokud to ženu nepoškodí tak, že by potratila či už nemohla mít další dítě.
Vědomí bezmocně sledovalo, jak se v planetární biosféře rozsvěcují hvězdičky nových životů, až jich bylo víc než usmrcených mláďat. Vždyť je to proti zdravému rozumu, v případě jakékoliv katastrofy bývali zabiti ti nejstarší i nejmladší, aby přežili ti nejsilnější. U lidí je to zcela naopak! Copak nevidí, jak je rovnováha vratká? V tichém zoufalství se nakonec svěřilo svým prvním družiníkům, Ngomovi a Simovi. Jsou přece ze stejného druhu, tak proč jsou tak rozdílní?
Sima měl za sebou misijní školu, které ho ale moc nepoznamenala. Ten nabídl Matce nový náhled na daný problém. Existují lidé, kteří žijí v souladu s přírodou, jsou to prakticky její družiníci. Je jich jen zanedbatelný počet, daleko víc je takzvaně civilizovaných, kteří tvrdí, že si lidstvo musí přírodu podmanit, aby mu sloužila. To jsou ti slepí a zaslepení... Tam se musí přistupovat jinak.
Na světě se zdánlivě nic nedělo. Těhotných žen přibývalo, nově narozeným dětem už také pod ochranou síťových kopulí nic nehrozilo. Pak si statistici všimli znepokojujícího vývoje. Přibývalo mužů, kteří po útoku zvířete přišli o vnější pohlavní ústrojí. Většinou to byli všelijací tuláci, znepokojující nárůst napadení však pocházel od domácích mazlíčků. Mnozí chodí doma nazí či nedostatečně oblečení. Existují také sexuální experimentátoři, kterým nestačí lidská samice. Patrně nejkurióznější případ byl ten, kdy experimentátor vábil užovku Korálovku pruhovanou6 na svoje vybavení. Jelikož se tento had živí i hady, byl úspěšný. Nedopadlo to úspěšně pro nikoho, užovka se udusila, když spolykala, co šlo. V okamžiku smrti se křečovitě stáhla, takže muži rozdrtila varlata. Pomoc přijela vcelku rychle, leč lékař konstatoval, že užovku sundat nejde, na řadu přijde amputace. To však byly jednotlivý excesy.
O pár měsíců už zase bylo všechno jinak. Prakticky po celém světě byly hlášeny nadměrné stavy lišek. Ty se potulovaly po vesnicích i městech, rozhrabávaly odpadky při úspěšném hledání žrádla. Totiž, takzvaní civilizovaní lidé stále nakupovali nadměrné dávky potravin a nespotřebované vyhazovali, takže lišky měly živobytí jisté. Ovšem hlavní činností lišek nebylo rozhrabávání odpadků, ale napadání osamělých mužů či jejich menších skupinek. Takové napadení končilo bez výjimky kastrací ostrými zoubky. Ti, kteří se zmohli na aktivní odpor, končili mrtví v kaluži krve. A přitom nikde nebyly známky, že by lišky lovily pro potravu, nikdo nebyl sežrán ani okousán, i to pohlavní ústrojí se našlo o pár metrů dál. To vyvádělo z míry všelijaké vědce, zvláště etology7, takové liščí chování bylo silně nestandardní.
Společenský život postupně vyhasínal, kdo by riskoval napadení při pozdním návratu z diskotéky či jiné zábavy. Noční kluby přecházely na denní provoz, bary, kluby i jiné provozy měnily otevírací dobu tak, aby končila před soumrakem. Noční rychlíky zely prázdnotou, nádraží se nedá neprodyšně uzavřít. Non-stop benzínky se začaly podobat futuristickým post-apokalyptickým osadám – palisáda okolo nich, vjezd i výjezd přes dvojitá vrata. Paradoxně díky Liščímu šílenství podstatně klesla pouliční zločinnost. Ulice měst a vesnic se pomalu stávaly rejdištěm psů, koček a lišek, sem tam prostřídané silně ozbrojenou policejní hlídkou či milovníkem adrenalinových sportů.