Greenpeace

   

Greenpeace

Greenpeace

Noelova záhada se třetinovou rychlostí světla blížila ke Sluneční soustavě za neustálé pozornosti astronomů celého světa. Dokonce byly naproti poslány i nějaké vysokorychlostní sondy, všechny státy schopné něco poslat do kosmu se snažily jako první zjistit, co se to vlastně blíží. S palivem nešetřily, v jejich případě šlo o  jednosměrnou cestu, pouze tam. Všechny měly provést nějaká měření, natočit velkou parabolickou anténu směrem k Zemi a vyčerpat své energetické zdroje vysláním dat pomocí silného signálu. Jako první se k jevu dostala pravděpodobně čínská, ta měla již od začátku náskok. Následoval ruská, japonská, indická a americká družice. Dokonce Evropská unie, lépe řečeno její zbytek – Německo, Francie a Belgie – poslala cosi narychlo zflikovaného, co se po softwarové chybě roztříštilo o Měsíc. Tyto sondy také postupně umlkaly bez jediného náznaku odeslaných dat. Tím se stala záhada ještě tajemnější.

Zbytek světa měl jiné starosti. Věděli sice o nějakém vesmírném jevu, který se žene na těžce zkoušenou Zemi, ale to vše bylo v pozadí za právě probíhající energetickou krizí. Zásoby fosilních paliv pomalu docházely, v elektrárnách se spalovalo čím dál nekvalitnější uhlí, životní prostředí tomu začalo odpovídat. Klimatologové bili na poplach, že se takto brzy všichni udusíme a že je nutno přejít na alternativní zdroje energie, například větrné a solární elektrárny. Ty však už také byly skoro na doraz, více větru už na Zemi není, o sluníčku ve vyšších zeměpisných šířkách ani nemluvě. O té jediné možnosti, jaderné energii, se již ani nemluvilo, ta byla na nátlak různých ekologických organizací očerněna tak, že by od ní ani pes kus masa nevzal. Pak však přišel zlom.

Při jednom protestním shromáždění v Amsterodamu se od protestujících oddělila jedna skupina, která využila situace a dostala se do hlavního sídla ekologické organizace Greenpeace. Chvilku slídila v podzemním archivu, pak se její velitel spokojeně usmál a pokývl hlavou ke své společnici, ta vytáhla mobil a vyťukala číslo 0900-8844. Po chvilce se ze sluchátka ozvalo:

„Policejní informace, jak vám mohu pomoci?“

Dívka začala třesoucím se hlasem:

„Dobrý den. Tady je Anje Falkenrath¹², vůbec nevím, kam volat. Nějací muži lezli zadem do budovy té ekologické organizace, grýnpís, a ty dveře vypadají jako rozbité, všude okolo nich je sklo. Moment, teďka k nim couvá nějaká dodávka… Řidič mě uviděl a mává na mě…“

Na informačním centru police už jen z reproduktoru zaznělo několik mužských výkřiků, dupot, ženské zaječení a pak jen ticho. Operátor už žhavil další linku a burcoval výkonnou složku. Ta vyrazila a skutečně objevila několik mužů, jak rozbitými zadními dveřmi budovy Greenpeace vynášejí balíky složek a nakládají je do dodávky. Vcelku ochotně se policii vzdali, leč pravý poplach vypukl, když policii zajímal obsah nakládaných složek. K večeru svolal policejní prezident tiskovou konferenci, hlavně aby vysvětlil, proč policie dělá takové manévry s obsazením jedné budovy. Nebyla to jen policie, budovu strážilo několik obrněných transportérů s vojáky v plné polní.

Ráno už ve všech hlavních světových médiích řvaly palcové titulky Podvod jménem Greenpeace, Aféra GPGate, Zelení šmejdi, Jak dlouho už nám lžou? O co tady šlo? Letmý náhled do složek z archivu přinesl nečekaný pohled na akce Greenpeace. Hned první složka přinášela důkazy o dvojím financování organizace. Před veřejností se chlubila tím, že je živa jen z dobrovolných darů, smlouvy ze složek obsahovaly informace o stínovém účetnictví, platby velkých ropných společností organizací za to, že bude tepat do jádra a podobně. Jak se ve veřejném účetnictví mluvilo o milionech eur, to stínové se pohybovalo v řádech desítek miliard eur.

Další dokumenty hovořily o ovlivňování vědců a o falšování výsledků. Investigativní novináři se rozjeli za vědci ze seznamů a seznámili je novinkami ohledně Greenpeace. Pak je důkladně vyzpovídali a na veřejnost začal pronikat skutečný obraz jaderné energetiky. Tak například, hlavní strašák, jaderný odpad z jaderných elektráren. Podle Greenpeace tento odpad zamoří na statisíce let obrovské území, pokud není uchováván ve specializovaném úložišti. Pravda je taková, že co září silně, brzy se vysvítí, naopak co září dlouho, září málo. A to, co září dlouho a silně, toho je tak mizivě, že to skoro nemá vliv. Samozřejmě, je na místě pečlivost a opatrnost, hned po vytažení z reaktoru září tyče tak, že zabíjí na pět metrů. Tento odpad se ukládá v elektrárně do dočasného úložiště, kde se rychle vyzáří. Již po deseti letech je na dotyk neškodný a po třiceti letech jeho záření splývá s přirozenou radioaktivitou. Existuje pár výjimek – izotopy, které svítí hodně a dlouho. Například kobalt-60. Jenže kobaltu je v přírodě poměrně málo. A do článků se nedává, něco snad vznikne štěpením a následnými přeměnami. Problém je takzvaný ochuzený uran. Zbrojovky jím plní střely, aniž by počkaly pár let, až se vyzáří. Pak se dá tvrdit, že se do lidí střílí radioaktivním odpadem z jaderných reaktorů. A zabíjí to i skladníky. Ale i tam se projevila zhoubná zelená ideologie poškozování jaderné energetiky. Na sumitu OSN právě o takových zbraních hlasoval český ministr zahraničí za Zelené PROTI¹³ zákazu těchto zbraní!

Reakce lidí byla jednoznačná. Název ekologický aktivista se najednou stal nejhorší nadávkou, začaly se připomínat minulé sporné aktivity. Jedna byla například blokování výstavby obchvatu města, takže desítky tisíc aut včetně kamionů jezdily prostředkem sídliště. I když se po delší době podařili obchvat postavit, na sídlišti poblíž trasy se ve zvýšené míře stále vyskytuje rakovina plic a vleklé záněty dýchacího ústrojí. Odborná veřejnost tlačila na vlády svých zemí, aby urychleně oprášily plány na dostavbu a rozšíření jaderných elektráren. Ty vcelku souhlasily, vyhlašovaly výběrová řízení na tyto stavby, prostě ledy se hnuly.