Blackout
Blackout
Jako první se rozhoupaly USA. Oprášily zakonzervovanou stavbu rozšíření jaderné elektrárny v Jenkinsville v Jižní Karolíně, přibližně 32 kilometrů od hlavního města, Columbie. Proběhla podrobná kontrola veškerého zařízení, nebyla shledána žádná vážná vada, ty drobné se odstranily hned. Odhadovaný čas do spuštění byl deset měsíců včetně provozních zkoušek. Nakonec se vše stihlo v předstihu za devět měsíců, takže oslava ke spuštění mohla být naplánována a připravena do nejmenšího detailu.
O podivný vesmírný jev se už zajímali jen astronomové. Jak se blížil, tak se zdál být řidší a řidší. Hustý střed nás mine o čtyři světelné roky, to je jako od nás k Alfě Centauri. Nás to jen lízne krajem a ani to možná ne… Shodou okolností se přílet Noelova jevu očekával v okamžiku spuštění americké jaderné elektrárny, plus mínus asi týden, stále se to tak podivně vlní. A stále nevíme, co to je. Víme naprosto určitě, že to není z antihmoty, prošlo to před patnácti lety soustavou Centaura, kdyby se něco hrozného dělo, po čtyřech letech by se to ukázalo u nás. V tu dobu už byl na obloze Hubble14, ten by to zaznamenal. Žádné další příznaky nebezpečí nebyly zaznamenány.
Oslavy dostavby a spuštění dalších dvou bloků jaderné elektrárny měly být velkolepé, jak se na Ameriku sluší a patří. Stará ošuntělá obálka reaktoru se skvěla zářivě bílou, stejně jako zbylé dvě. V plánu bylo promítat postupně na každou obálku vzrůstající žlutou barvu, jako že se obálka jako zásobník plní. Po zaplnění třetího zásobníku mělo vše zhasnout, aby návštěvníky nic neoslňovalo při sledování ohňostroje.
Postupně řečnil guvernér státu Jižní Karolína, pak zástupce dodavatelské firmy a nakonec starosta Jenkinsville. Dohromady nic světoborného neřekli, hlavní část projevů bylo napadání ekologických organizací, neboť nebýt jich, už dávno se topíme v přepychu… Pak nastal zlatý hřeb programu – promítání plnění zásobníků. A jak bylo plánováno, po naplnění posledního vše zhaslo. Nastalo ticho, jak všichni zatajili dech a čekali na ohňostroj. Ten však ne a ne přijít, dav už začínal šumět. Do toho se zařízl zoufalý ženský hlas:
„Johne, co je ti, vstávej! Pomoc! Manžel mi zkolaboval! Zavolejte někdo Emergency, mě nefunguje mobil.“
Mobil však nefungoval nikomu. John také nebyl jediný, kdo zkolaboval. K zemi padli všichni, kdo měli kardiostimulátor či jiný pomocný přístroj. Nevolno na padnutí se také udělalo všem, kdo měli po operaci mozku nebo po mozkové příhodě. Jak se během dalších pár minut ukázalo, nefungovalo nic, co mělo v sobě aspoň kousek elektroniky. Baterka s obyčejnou žárovičkou svítila, její vyspělá kolegyně s LED čipy nikoliv. U aut to bylo podobné, supermoderní, elektronicky ovládané vozidlo se změnilo na vrak, stará fordka poslechla na dvojí zatočení klikou a začala blafat. Teď měl navrch starý farmář, kterému se všichni kvůli tomu smáli.
Pak se ukázalo, že dav nejdřív vnímá události bližší, teprve potom ty vzdálenější. Poté, co si všichni uvědomili, že se děje něco divného, postřehli ti vnímavější podivné jevy v blízkém i vzdáleném okolí. Ač je jindy všude okolo světla, že je vcelku dobře vidět na cestu, dnes byla tma jako v ranci. Na obzoru se měl vypínat světelný baldachýn nad hlavním městem Columbií, teď tam byla tma jako všude. Pak se z nebe ozval podivný zvuk, až se po něm všichni ohlédli, Viděli jen neurčitý obrys ve tvaru kříže, jak se blíží k zemi, naráží do ní a vzápětí je světla až moc. Obrovský plamenný sloup vyráží do výše! Několik vnímavějších už ví, co se děje, ale stále tomu nemůžou uvěřit. Ten kříž, to bylo letadlo, oheň začal hořet ve chvíli, kdy popraskaly nádrže s palivem a někde přeskočila jiskra. Proboha, co když další padá právě na nás? Každý ví, jak je nebe nad USA přeplněné…
Také v Arecibu prožili děsivý pozdní večer. Noelův jev se rozplizl do něčeho neurčitého, proto pozorovali jeho hustý střed, jak se chystá projít mimo sluneční soustavu. Pracovní ticho, rušené jen šuměním klimatizace a polohlasnou, bylo náhle přehlušeno elektronickým řevem a chvilkovým zachrčením tiskárny protokolu. Pak vše zhaslo. Jordan nebyl sám, komu se zdálo divné, že se okamžitě nerozsvítily lampičky nouzového osvětlení. Kdo si chtěl posvítit mobilem, zjistil, že je mobil mrtvý. Nakonec v sále zablikalo několik plamínků ze zapalovače. V nejistém světle všichni opustili hlavní sál a vyšli před budovu. Venku si Jordan ještě vzpomněl na zarachocení tiskárny, půjčil si jeden zapalovač a šel se podívat, co se akutního tisklo. Během chvilky byl zpět, v ruce kus papíru z tiskárny. Sedl si na okraj betonového květináče a zavolal na Jonese a pak mu strčil pod nos papír z tiskárny. I Jones zíral na ten neukončený řádek:
„Podivna elmg vlna degradace polovodicu umira“
Oběma bylo jasné, že elektronický řev a tato věta jsou poslední projevy umělé inteligence. Vytištěná informace zněla jasně – Noelova záhada byla jakási podivná elektromagnetická porucha, která neznámým způsobem způsobila degradaci polovodičů. Proto je nedokončené poslední slovo Umírám. Chvíli na sebe pochmurně zírali, pak se Jones uchechtl:
„Tak už známe vyluštění Noelovy záhady. Noel není jméno, ale zkratka od No electronics – žádná elektronika. No co, vrátíme se k páře.“