No electronics
No electronics
Moderní svět je na elektronice životně závislý, takže když ta selže, je to špatné. Lokálně se to dá přežít, celosvětově je to katastrofa až apokalypsa. V téměř každém dopravním prostředku je nějaký palubní počítač. Ze všech letadel, které byly ve vzduchu, pouze větroně dokázaly přistát bez havárie. Jediná dvě motorová letadla, která přistála bez problému, byla dvojice Spitfirů, která se předváděla na leteckém dnu. Vlaky se zastavily díky opačnému způsobu brzdění – pokud je v brzdném potrubí stlačený vzduch, tak brzdy nebrzdí. V tomto případě odpadl elektromagnetický ventil, vzduch unikl a vagonové brzdy zabrzdily celý vlak. Něco podobného zažily všechny elektronikou nadupané lodě. Elektronika chcípla, stroje přestaly pracovat, kormidlo se zablokovalo a loď se díky vysokému odporu prostředí zastavila. Větší problémy měly lodě přistávající či plující v nějakém průplavu.
Ve všech ostatních případech měl výpadek elektroniky katastrofické důsledky. Modernímu autu, řítícímu se po dálnici, najednou nefunguje motor. Posilovače řízení a brzd také nefungují, takže točení volantem náhle potřebuje velkou sílu, o jemném brzdění pomocí ABS a podobně nemluvě. Automatická převodovka se stáhla v křeči, od jsou od ní slyšet podivné chroupavé zvuky. Do toho ječí pneumatiky, manželka na sedadle spolujezdce a dcera na zadním sedadle. Airbagy nefungují, senzory sice hlásí náraz, ale řídící elektronika je mimo. Motocykly se většinou stihly vyhnout havarujícím autům, ale takový přemet přes svodidla také není to pravé. Auta se vrší, pak praskne jedna nádrž s palivem, druhá, kámen křísne o ocelový kotouč brzdy, vyskočí jiskra. Ještě v horší situaci jsou námořníci a vědci na ponorkách a astronauti v kosmických lodích a stanicích. Všechny náhle obklopuje mrtvý kov, za nímž je nepřátelské prostředí. V ponorkách to mají zpestřené absolutní temnotou. A další a další odvětví průmyslu a vědy kolabují a lidé umírají.
Ovšem zdaleka nejvíce to odnesla centra velkých měst. Téměř všichni, kteří pracují nebo bydlí výš než je dvacáté patro mrakodrapu jsou už prakticky mrtví. Nejedou výtahy, neteče voda, nefunguje klimatizace ani televize, o počítači nemluvě. A ke všemu vám zoufale chybí hrnek pořádného horkého kafe. Tedy, vodu i kávu máte, ale jak tu vodu ohřát? Jistě, jako malí jste byli několikrát na letním zálesáckém kempu, ale kde v bytě vzít březovou kůru a smrkové větvičky na oheň? Stačil by papír a rozlámaná dřevotříska? A hlavně, kde ten oheň udělat? V koupelně v plechové vaně by to bylo nejlepší, ale jednak je tam tma a vanu máte plastovou…
Bylo by zdlouhavé, vypočítávat, kdo je ohrožen. Raději to vezmeme z druhé strany, tj koho se to (téměř) nedotklo:
Indiáni v Amazonii, přírodní komunity snažící se o návrat k přírodě, američtí Amišové starého řádu, kteří jsou známi především přísnými zákazy používání techniky (nesmějí používat auta a podobné dopravní prostředky, telefon, elektřinu), uniformními starosvětskými oděvy a dalšími zvláštnostmi, a další lidé, kteří mají blízko k přírodě.
Prakticky ze dne na den se zhroutila struktura mnohých vyspělých států v čele s USA. Státní správa se snažila chvíli fungovat pomocí starodávných prostředků, jako jsou psací stroje a pěší poslové, ale chyběla kontinuita. Předchozí dokumenty byly digitalizovány, papírové předlohy umístěny ve třetím suterénu a rejstřík, co se kde nachází byl lehce dostupný přes počítač. Policie ztratila výkonou moc, jakž takž fungovaly jen ruční mechanické zbraně. Armáda měla tentýž problém, najednou to nebyla odstrašující síla. Ke vší smůle se některé její letadlové lodě zapíchly do břehu poblíž místa, kde je zastihla Noel vlna. Jedna trčela zabořená do břehu jen kousek od základny íránského námořnictva v Bandar Abbásu, další na podobném místě, ale v Číně a ta poslední sice nevrazila do břehu, ale stála půl kilometru od přístavního města Jalta, hluboko ve výsostných vodách Ruska. Ve všech třech případech byla brzy obklopena domorodci. Zatím na ně platily osobní, mechanické zbraně, ale všem velitelům bylo jasné, že toto je neudržitelná situace. Stačilo vytáhnout z muzeí starodávná děla a houfnice, zapřáhnout je za velbloudy či buvoly a dotáhnout na vhodné místo. V ten okamžik je palebná převaha na straně místních.
Totéž v bledě modrém bylo na všech základnách NATO. Je všeobecně známo, že NATO je z 80% US Army plus pár vojáků z členských zemí. Mnohé základny byly trnem v oku místním vládám, protože většinou vznikly na USA obsazených územích, bez povolení. Tady už to měli vojáci horší, obranu základny zajišťovala pokročilá elektronika, radarem počínaje a infra čidly konče.