Po pádu vyspělé civilizace nabyly na významu vztahy mezi lidmi. Je rozdíl, pokud bydlíte v paneláku, kde je houf partají, které se ani vzájemně neznají, a vesnicí, kde se téměř všichni tak nějak znají či jsou dokonce příbuzní. Panelák se po Noelovi rozpadl na prvočinitele, byty byly neobyvatelné, nic nefungovalo, netekla voda a podobně. Jejich obyvatelé postávali před vchody a nevěděli, co dělat, jak přežít. Většina chalup na vesnici má svoji studnu, tam stačilo sundat poklop a vodu vytahovat kbelíkem na špagátu. Vařit se dalo na kamnech na dřevo, které zároveň fungovaly jako zdroj tepla. Na dvorku se potuloval houf slepic, v chlívku chrochtalo prase nebo mečela koza.
I jinde bylo živo. Leckterá námořní akademie vlastnila plachetnici prezentovanou jako školní loď, na níž trávili studenti část výuky. Všelijací nadšenci připravovali své plachetnice na rutinní provoz. Stranou nezůstávali ani filmaři, točící filmy o moři či pirátech z Karibiku. Výrobci lodí urychleně prohrabávali archívy, všichni soutěžili v nevyhlášené soutěži, kdo postaví první skutečně funkční parník. U většiny lodí stačilo vyhodit moderní motor a nahradit ho parním strojem. Lodní šroub15 zůstal stejný.
Prudce se změnilo postavení klubů železniční historie, hlavně kvůli vlastnictví parních lokomotiv, které jako jediné mohly jezdit za této situace. Jejich prvním úkolem bylo vyčištění tratí od nefunkčních vlaků. To byl občas oříšek, v první řadě musely zmizet nepojízdné lokomotivy. Některé šly odtáhnout bez problémů, jinde musel nastoupit svářeč s autogenem a odřezat překážející části. A jelikož byla vyřazena jen elektronika, začaly technické typy přemýšlet, jak zprovoznit alespoň dieselové lokomotivy. Vzorem jim byl automobil Mercedes, jeden z prvních typů. Ten dokázal jezdit i bez baterky, jak jednou nastartoval, tak ji již nepotřeboval. Dieselová lokomotiva se nyní startovala tak, že se přes transmisi připojila kliková hřídel motoru. Transmisi roztáčel stabilní parní stroj.
Na Portoriku, poblíž nefunkční observatoře, seděli na mezi Jordan s Jonesem a probírali události posledních dnů a týdnů. Jordan byl poněkud nervózní, byl totiž vyhozen z domu, aby nepřekážel a nedělal zmatky, stačí rodící Sheila. Rodily dvě odbornice, primářka gynekologické kliniky a její matka, bývalá porodní bába. Přes její ruce prošel doslova zástup dětí.
Aby přišel na jiné myšlenky, rozvíjel Jones svou teorii o době temna:
„Nenervuj se a zkus mě vnímat. Podle posledních měření byla tloušťka toho jevu v naší rovině 2,73 světelného roku. Když se to pohybuje třetinovou rychlostí světla, máme naději, že za necelých osm a půl roku to přejde. Jak už víme, ničilo to pouze ultračisté materiály, ještě k tomu s velkou integrací. Většina křemíkových diod a výkonových tranzistorů přežila, smůlu měly integrované obvody a germaniové věci. Integrované obvody budeme muset vynalézt znovu, naštěstí existuje houf dokumentace na papíru. Ty mě ale vůbec neposloucháš!“
Jordan skutečně neposlouchal, právě bystřil uši. Zdálo se mu, že slyší dětský křik nebo má halucinace? Nezdálo se mu to, před vchod vyšla lékařka a držela v náručí cosi zabaleného, druhou ruku zvednutou v gestu vítězství. Za ní stála její matka, porodní bába, a také něco držela v náručí! Vysvětlovala to potom doktorka, že se před nedávnem zjistilo, že i ultrazvuk může za určitých okolností ohrozit plod, takže se u Sheily používaly jen neinvazivní metody. Jediná výjimka byl jednou za měsíc odběr plodové vody. Prvotní ultrazvuk v sedmém týdnu gravidity potvrdil jen tlukot živého srdce. Není to ovšem až taková výjimka, že gynekologové očekávají jedno dítě, ale porodí dvě, někdy i víc…