Pád civilizace
Pád civilizace
Jordan na Portoriku žije na tropickém ostrově. Tam stačí zajít pár kroků do džungle a vrátit se s náručí ovoce. Jinde takové štěstí neměli. Co udělá běžný obyvatel New Yorku, říkejme mu Joe, pokud nemá co jíst? Zvedne telefon a objedná si pizzu, čínu, taco či něco podobného. A pokud je extrémně čilý, skočí si na růžek do nejbližšího obchůdku pro něco na zub a nějakou tu plechovku piva. Teď ale stojí uprostřed bytu, nejde elektrika, nefungují telefony, neteče voda a má hlad. Co teď? Jednoduše, je přece samostatný! Oblékne se, seběhne těch několik pater a zamíří k obchůdku na rohu. Tam Joe zjistí, že nebyl sám, kdo měl podobný nápad. V horším případě je obchůdek vyrabovaný, střepy z výlohy dosahují až do půlky ulice, několik lidí bloudí mezi prázdnými regály a šlape po směsi papírových a platových obalů slepených čímsi, o čem raději přemýšlí jako o jahodové zavařenině.
Další obchůdek vypadá lépe. Výloha je zabedněná dřevotřískovou deskou, ve dveřích je vyříznutý otvor s pultíkem. Na dřevotřísce visí několik papírů s nabídkami:
Denní porce: Konzerva fazolí v tomatě, námořnický suchar, 3ks v balení, 0,5 litru balené vody. Vše jen za $24.99!
Týdenní porce: 7 konzerv fazolí v tomatě, námořnický suchar, velké balení 20ks, 2 ks minerální vody v balení po 2 litrech, 2ks plechovek nápojů, na výběr je Cola, Fanta nebo pivo, 2 prezervativy, to vše za báječnou cenu $108,49
Joe na to zírá, pak křikne do okénka:
„Co blbneš s takovýma cenama, to ti nikdo nekoupí!“
Z okýnka se ozve:
„Další chytrák. Skoč se podívat na benzinku, já jsem ještě levnej…“
Zcela jiné starosti má Tom, obyvatel nádherného mezonetového bytu v domě číslo 1107 na 5. avenue s krásným výhledem na Central Park. Byt se nachází ve dvanáctém patře a pokračuje o patro výš. To ovšem není třinácté patro, ale Terasy, třináctka je přece nešťastné číslo. Ve své části Teras má i kuchyni, na volném prostranství gril včetně malé udírny. Právě v kuchyni je teď největší problém, neteče voda, nejde elektřina pro dokonalé kuchyňské roboty a kuchyňský sporák s mikrovlnou troubou. Největší problém je u velkého skříňového mrazáku, kde má Tom uchovány zásoby trvanlivých potravin vždy na minimálně tři měsíce. Nějakou konstrukční chybou odpadly při výpadku elektřiny dveřní přídržné magnetické panely, takže mrazák nemrazil, ale otevřenými dveřmi proniklo dovnitř horko. Smrad kazících se potravin pomalu přebíral vládu nad vůní čerstvě posečené trávy z Central Parku. Koláč zvratků u dveří do kuchyně dokazoval, že ani Tom není proti zápachu imunní.
Tom právě seděl u grilu a přemýšlel, co s tím vším nadělením, když ho upoutal záblesk ohně. Bylo to v místě, kde, kryta křovím, bivakovala skupinka bezdomovců. Těch se Noelův jev nedotkl vůbec. Tom sáhl pro triedr, občas ho zajímalo, jak ti lidé dokáží přežít. Nyní mu triedr přiblížil idylickou scénu – na větvi visel za zadní nohy králík a jeden z bezdomovců ho zručně stahoval. Další králíci čekali v řádce pod stromem.
O pár týdnů později už bylo zase vše jinak. Centra metropolí zely prázdnotou po několika vlnách epidemií. Čističky odpadních vod byly mimo provoz, stejně tak i vodárny. Pitná voda byla vzácností a ne vždy bylo možno vodu před požitím převařit. Mrtvoly se válely porůznu po ulicích i v domech, na což reagovali hlodavci přemnožením. Ti si také už troufaly na živé, ale nějak handicapované lidi, staré, nemocné, postižené. Lidí ubylo, ale jídla ubývalo rychleji. Sklady potravin, velká obchodní centra a podobně byly vybrakované a zničené, co nebylo ukradeno bylo zničeno ve válkách gangů bojující o poslední sklad s potravinami. Nakonec už nebylo nikde žádné jídlo, o to víc rostla zuřivost všech proti všem. Poslední přeživší umřel na otravu organismu uprostřed skladu jídla poté, co snědl větší množství konzervovaných tresčích jater a brutálně se předávkoval vitamínem A.
Sem tam bylo možno narazit na malé skupinky lidí, přežívající hlavně v okolí fotbalových stadionů. Hrací plocha se dala využít na pár záhonků na zeleninu a zbytek na pastvinu pro králíky a pár koz. Navíc se stadiony daly poměrně lehce přeměnit na nedobytnou pevnost, toto opatření bylo již před Noelem a mělo zabránit řádění rowdies a ultras16.
Život ve městech se přesunul na předměstí, tam města přecházela do volné krajiny a bylo tam možné něco pěstovat či chovat. Tam propuklo další kolo násilí. Obyvatelé se nechtěli dobrovolně rozdělit s nově příchozími, takže se příchozí pokusili jejich zásoby odebrat násilím. Tady však nepochodili, většina obyvatel předměstí měla doma nějakou zbraň, většinou loveckou kulovnici. Ta byla přesnější a měla větší dostřel, jak na vlastní kůži poznávali útočníci. Těm nezřídka vpadli do zad či do boku ozbrojení sousedé, prostě taková výpomoc, příště mohou být na řadě oni.
Po řadě srážek se mnozí rozhodli vydat se dále do volné krajiny, co když narazí na nějaké krávy nebo slepice. Vesnice obývají burani, těm stačí pohrozit zbraní a padnou na zadek. Že tomu tak není, poznali brzy. Přes silnici ležel převrácený kamion, za ním bylo asi nějaké lešení, na kterém stálo několik ozbrojených postav. Patnáct metrů před kamionem byla napříč silnicí namalovaná čára, u ní velký název STOP a přeškrtnutá silueta člověka. Vzkaz vcelku jasný. Že mnozí neumí číst dokazovalo několik těl na silnici za čarou. Příchozí se zarazili, chvilku zírali a pak zkusili vesnici obejít, třeba někde bude jednodušší přístup. Nebyl. Vesnici obkružoval dvoumetrový val, ale ne z hlíny, ale ze všeho možného. Stavební suť, rozbité stroje, balvany, kus plotu, to vše propletené ostnatým a žiletkovým drátem. Někdo to zkusil přelézt, už byl skoro v půlce, pak mu podjela noha a uvízla v rozsedlině. Všichni slyšeli zapraskání lámaných kostí, pak muž ztratil rovnováhu a padl naznak. Další už byl opatrnější, dostal se až na vrchol, ale při pokusu rozhlédnout se práskla rána a muž najednou neměl hlavu. Pak zaskřípěla odsouvaná brána a zpoza valu vyrazil hlouček ozbrojených jezdců na koních. Kdo proti nim pozvedl zbraň byl zastřelen. Pár mužů slezlo z koní, vybrali z hloučku několik žen a dva mladé muže a zahnali je za val. Pak se zpoza valu ozval ječivý ženský hlas, že to co dělají je nesprávné, ona tam má přítelkyni a chce, aby ji vzali také, a to hned, vy hajzl… Práskla rána, ječivý hlas umlkl a ozval se mužský:
„Zatracený feministky, samá gender lesba. Příště je postřílejte všechny, lišky mají také hlad…“