Informace
Byl to docela krušný týden. Adam si nejdříve myslel, že to všechno přeskáče během pár dní, neviděl nikoho, kdy by ho hlídal. Pohořel na ošetřovně hned u prvního kalíšku s bezbarvou tekutinou, který měl vypít. Místo toho ho jednoduše vylil do záchodu a šel se podívat na dveře, co má být dále. Místo, aby byl zobrazen další krok, ikona kalíšku zběsile blikala. Na ošetřovně byl nachystán další kalíšek. Uvažoval. Vylít? Nevylít? Nakonec tekutinu spolkl. Nebylo to tak zlé, jak očekával. Ovocná vůně, chuť banánu, pomeranče a ještě čehosi, co nepoznal.
Nyní ho trápila jiná otázka: Sledoval ho někdo? Jak by se jinak dozvěděl o vylití tekutiny do záchodu? To, že prošmejdil dostupné prostory, nic nevypovídalo. Pak se zarazil. Konspirační teorie o ukrytých pozorovatelích měli povážlivou trhlinu – pokud šlo věřit archivním záznamům v Útočišti, letos to bylo 317 let od dopadu komety… To by znamenalo velmi pokročilou technologii detektorů. Že by nakonec přece jen mimozemšťané? Po zádech mu přeběhl mráz, který si pro zvýšení účinku nazul kanady! Pak se zarazil. Nějak tady začíná blbnout, vždy byl racionálně uvažující osoba a teď tady spřádá šílený teorie. Potřebuje více informací, a ty nalezne kde? Jasně, v knihovně!
Knihovna vůbec neodpovídala názvu, který pro ni měl. Jediné, co se trochu podobalo knize, byl obrázkový manuál o obsluze terminálů. Ty tu byly tři. Vzhledově se podobaly obrazovce před vchodem. V nakloněné ploše tři matné prohlubně. Pod nimi zase obrysy rukou. Odhodlaně se posadil na kovovou židli u prostřední prohlubně a položil ruce na obrysy. Nic, co by neznal odjinud. Klasická informační wiki databáze…
Pomalu se prokousával obsahem, sledoval odkazy, vracel se zpět. Občas se zamotal a ztratil se v moři informací. V tu chvíli si připadal jako blbec, ale vždy se dokázal nějak dostat zpět tam, kde už to znal. Po pár dnech začal tušit obrysy toho všeho. Žádní mimozemšťané, ale ani normální lidé. Několik megakorporací se spojilo s vládami svých zemí i navzájem a dali do kupy prostředky a lidi z vývoje. Vzniklo tím mezioborové průběžné sympozium a nápady se začaly hrnout. Tiše se rozhodly podílet se na výstavbě klasických útočišť a zároveň tajně začít pomocí vylepšených technologií budovat modernější úkryt pro megakorporace a vlády. Pro tento účel si vybrali Antarktidu. Důvody? Odlehlost. Poměrně značný úhel od ekliptiky, tj menší možnost přímého zásahu. Navíc tam nalezli velmi stabilní podloží, cca 300 milionů let beze změn. Nakonec nalezl i přesnou informaci, kde se nyní i on nachází:
Vinson Massif. Nachází se přibližně 1200 kilometrů od Jižního pólu, na stejném poledníku jako Nikaragua. Ve výšce 4892 metrů je nejvyšší místo Mount Vinson. Masiv je přibližně 21 kilometrů dlouhý a 13 km široký. Vinson Massif leží v hřebeni Sentinel pohoří Ellsworth. Hřeben Sentinel byl poprvé ze vzduchu zpozorován a fotografován 23. listopadu 1935.
Pozoruhodný byl způsob vybudování vstupní kupole, kde se probudil, a přístupových tunelů. Vrtačka kombinovala několik principů. Laser se staral o zaměřování a ohřev, vrták/sekáč byl vyroben ze slinutých karbidů, titanu a umělých diamantů, k tomu vodní paprsek po tlakem stovek atmosfér modulovaný ultrazvukem. To vše posazeno na vylepšeném podvozku z tanku. A nejlepší nakonec: řízeno umělou inteligencí. Sice měla IQ idiota, ale pro tohle to stačilo. Metrovou díru o průměru jeden metr to v žule vyklovalo za necelou minutu…
A to červené osvětlení mělo nabádat k urychlenému postupu dále, protože to byl pouze nouzový vchod. Všichni ostatní se dovnitř dostali pětikilometrovým tunelem s řadou propustí přímo do útočiště. Tunel pak utěsnili a zasypali.
Pak narazil na způsob, jakým vybudovali samotné útočiště. Z popisu nebyl vůbec moudrý. Většinou vysoká matematika se vzorečky přes půl stránky, do toho psychologie robotů, homeostáze, von Neumanovy stroje… Co vydedukoval, znělo fantasticky: na začátku bylo patnáct stroječků, po pěti od tří druhů, s jednoduchým programem - poslouchat instrukce na radiovém kanále. Instrukce byly jednoduché - hrabej v rozsahu daných souřadnic. Až nahrabeš dost materiálů k výrobě své kopie, vyrob svou kopii a pokračuj v původním programu.
Tak vzniklo během půl roku skvělé útočiště: kulový vrchlík o průměru pět kilometrů a výšce jeden kilometr. Uprostřed zůstal pilíř rostlé skály o průměru 250 metrů. Po něm vybudovali již zmíněný tunel a začalo stěhování lidí, zvířat, materiálů, surovin…
Jako zdroj energie pět zástupných reaktorů na studenou fúzi. Více podrobností zde nebylo…
Sofistikované senzory všude, o vyhodnocování se starala další umělá inteligence s IQ idiota. Takže senzory zjistily lék nezpracovaný lidským tělem a bylo jasno…
Posledních pár hodin bylo pro Adama k nepřečkání. To už věděl z Wiki, že za těmi dveřmi by měl být tunýlek s vyústěním na ochoz na vrcholu ústředního sloupu a potom už jen jízda výtahem dolů. Těšil se na to jako malý kluk. Jediné, co ho trochu znervózňovalo, bylo to, že přes dveře neslyšel žádný zvuk… Že by existovala tak dokonalá zvuková izolace? Raději se předem obrnil proti různým možnostem, co ho za dveřmi čekalo.