25. listopadu: Další návštěva u staré lady
|
25. listopadu: Další návštěva u staré lady
|
Herbert Alwin byl velmi rozzloben neúspěchem svého pobočníka na Crossově farmě, a podivné chování tygrů staré hraběnky v něm utvrzovalo domněnku, že si tam von Cross něco důležitého schoval. Bylo by bývalo nejlepší získat klíček, který měl mít – mrtvola ale byla už jistě sežrána rybami v řece Charraggu a jakékoliv další pátrání bylo zcela zbytečné.
JUDr. Alwin tedy vymyslel další skvělý plán. V rámci jeho provádění odjeli dva jemu oddaní policisté do Tigerstownu a odtud na koních ke Crossově farmě. Hraběnka je opět přivítala velmi mile, obklopena vzkvétajícím hospodářstvím, na něž byla velice pyšná a které jim ochotně předváděla, ať chtěli či nikoliv. Ale po jejím boku stále neochvějně setrvával některý z tygrů. Pouze když usedli do salonu, aby vyslechla jejich přání, tygr zmizel.
„Před několika dny, madame, vás navštívil muž, který se zřejmě představil jako Delgad, a chtěl od vás vylákat nějaké dokumenty z majetku pana von Crosse...“
„Ano, zajisté. Byl to velice milý mladý muž. Přinesl mi pozdrav od mého syna, který je někde v Africe...“
„Lituji,“ policista se snažil, aby jeho hlas zněl poněkud jemněji, „Mike je mrtev. Zahynul při plnění svého poslání jako hrdina. Upřímnou soustrast!“
Stařenka se ani nehnula, když vyslechla tu zprávu. Jen její rty se křečovitě třásly a oči hleděly do prázdna, jako by tam viděla něco zajímavějšího než bytí na tomto světě. Seděla tak mlčky a bez hnutí několik minut – teprve potom se přinutila obrátit se zpět k hostům.
„Muž, který se představil jako Delgad, je zřejmě agentem nepřátelské mocnosti, která zavraždila vašeho syna. Byly to právě ty listiny, pro které zemřel. Prosím vás jako Mikův kolega: dejte nám je! Pomůžete nám tím v pátrání po vrazích vašeho syna...“
„Jakže... copak vy nevíte, co se s ním stalo?“
„Víme, že je mrtev. Ale nevíme, co zjistil nebo co dělal před smrtí ani kudy se pohyboval. Mrtev je nad veškerou pochybnost, ač mne velmi mrzí, že vám to musím říkat. Ale jeho vrah žije a třese se, neboť zřejmě někde v Mikových papírech je jeho zkáza. Pomozte nám, prosím, paní hraběnko...“
Hraběnka von Crossová hleděla chvíli mlčky z okna. „Vám mohu říct všechno. Mike neměl žádné papíry, jejichž obsah by někoho usvědčoval. Alespoň ne tady. Všechny záznamy nosil s sebou nebo ukryl někde, kde mohou být doposud. A jeho pokoj je zamčen a já k němu nemám klíč...“
Veškeré naléhání bylo marné a tak muži posléze odešli spát. Když se za nimi dveře zavřely, otevřela hraběnka psací stůl a vytáhla z něj lístek, který jí přinesli leopardi před několika dny, po Delgadově odjezdu. Nasadila si brýle a ještě jednou si přečetla těch pár řádek:
|
„Maminko, nemohu se zatím vrátit, ale jsem živ. Zapřísahám tě – nevěř nikomu kromě pruhovaných a skvrnitých. Věř jen tomu, kdo ti přinese můj vlastnoruční dopis. Všichni ostatní jsou nepřátelé, ať je to kdokoliv. Líbám tě. M.“ |
Při večeři zjistili oba policisté, že stále ještě leží na stole i čtvrté příbory, připravené pro pána domu. Domluvili se očima a oba byli přesvědčeni, že jim hraběnka neuvěřila. Ale stařenka nevypadala nijak zvláštně a zdálo se, že se jí zpráva o smrti syna vůbec nedotkla. Nebo že by se dokázala tak ovládat?
Po usnutí celé farmy se oba muži, kteří spali společně, zvedli a připravili svoje zbraně. Věděli, že budou muset bojovat s obránci farmy. Rovněž stará hraběnka musí zemřít, neboť dokud žije, je tu nebezpečí prozrazení. Byli proto vyzbrojeni pistolemi a samopaly. Vyplížili se ven a jeden šel přímo k Mikovu pokoji, aby jej otevřel. Bude-li v něm nebo kolem nějaký tygr, chtěl jej okamžitě zlikvidovat. Druhý se vydal k pokoji hraběnky, samopal připravený ke střelbě.
Hraběnčin pokoj nebyl zamčen a nikde v okolí se nic nehýbalo. Policista se ubezpečil, že tygři zřejmě spí klidným a spokojeným spánkem, vzal paklíč a zkusil odemknout. Teprve když to nešlo, vzal opatrně za kliku a zjistil, že je odemčeno. Uvnitř byla tma, ale slyšel tichý, pravidelný dech. Rozsvítil zastřenou svítilnu a ve slabém světle se rozhlížel. Postel stála v rohu místnosti a vyznačovala se nebesy a závěsy, které jej značně mátly. Udělal tři kroky vpřed a napřáhl samopal, když zaslechl tiché zadrnčení.
S překvapením zjistil, že mu z prsou trčí šíp ze samostřílu, ale necítil kupodivu žádnou bolest. V té chvíli však jej zasáhl strašlivý úder těžké tlapy do hlavy a jak padal na zem, ucítil bolestivý stisk zubů na svém hrdle. Zařval jako zvíře; hraběnka se probudila a rozsvítila lampu, ale viděla už jen tygra, jak silnými zuby svírá zmítajícího se muže. Vykřikla, ale tygr pustil, až když byl zaručeně mrtev.
Hraběnka vstala a vyšla na chodbu – odtamtud přicházel proti ní druhý tygr s bělostnou bradou zmáčenou krví.
„Ale no tak, Mourku!“ řekla pohoršeně, „Copak tohle se dělá? Vždyť tohle byli doopravdy policisté!“
„Velitelem policie distriktu Tigerstown pro hory jsem já,“ tygr si okázale olízl tesáky, „A nikdo mě nepožádal o dovolení tady pátrat! Chránil jsem právo a pořádek... a tebe, má paní! Chtěli tě zabít – a tvůj syn nám dal rozkaz chránit tvůj život!“
30.05.2021 11:46