Toho dne přivedly stráže do Santanuevova domu chlapce, spoutaného, s očima zavázanýma šátkem a opatřeného roubíkem. Pedro ho zprvu nepoznal a zaznamenal u něho jen kštici narezlých, krátce ostříhaných vlasů. Pak však někdo položil před náčelníka dlouhý vikingský meč a pistoli a Pedro pochopil, odkud ho zná.

„Kewin? Pusťte ho přeci... Kde jste ho chytli?“

Byl to skutečně Kewin a málem padl Pedrovi do náruče.

„Toulal se po Kasbě a tvrdil, že chce k tobě!“

„V pořádku, ten je náš!“

„Pedro,“ dýchal těžce Kewin, „Sláva, že jsem u tebe! Hledám tě a říkám těm oslům, že znám cestu, ale oni... Jdu ti nabídnout spolupráci v boji!“

Pedro poněkud povytáhl obočí. „Tvým náčelníkem je přece Gold Step! Snad jsi nepřeběhl? To by vypadalo... jako zrada!“

„Nabízím ti spolupráci jménem Gold Stepa! Copak ty nic nevíš?“

„Ne!“ Pedro ukázal Kewinovi na sedačku vedle sebe.

„Doktor Gold byl dnes v noci zatčen! Gold Step utekl ke mně. Můj otec byl policajtem, to jistě víš – ale už tři měsíce jím není a dělá jako transportní dělník v docích. Gold Step mě poslal, abych s tebou projednal pomoc...“

Pedro zůstal jako omráčen. Jeho dlouholetý nepřítel a partner v šarvátkách je najednou odstaven a stává se psancem!

„Jak je možný, že mohli zatknout guvernéra města?“

„Ještě v noci mu doručili dopis z Kingtownu, že je sesazen. Novým guvernérem je jmenován Torrey Graham!“

„A co policejní prefekt? Kdo jím je? Snad ne Le Ducque?“

„Ta malá tichá krysa? Ne, nějaký Andrew Simpson, ničema non plus ultra. Kariérista a bezohledný darebák.“

„Prašť jako kopni! Co dávají Goldovi za vinu?“

„Obvinili ho, že napomáhá pašerákům omamných jedů. Hlavně z toho, že pustil zajatce, který policie pochytala... těch padesát v říjnu...“

„Ty jsem pochytal já, ne poliši. A pochytám je zas, jenže tentokrát... Co víš o tom, co dělám?“

„Slyšel jsem, že ti zabili tátu...“

„Ano. Rozhodl jsem se ho pomstít. Z toho důvodu jsem začal válku proti všem gangsterům ve městě. Jak se zdá, budu ji muset ještě rozšířit. Lumpové tu nejsou jenom gangsteři...“

„Já, Step a všichni naši bojovníci jdeme s tebou! Slyšel jsem, že tvoji kluci přerušili styky se všemi kromě tvý smečky...“

„Ano, to je můj příkaz. Složili jsme přísahu.“

„Taky budu přísahat! Smrt vrahům a zrádcům!“

„Souhlasím. Vyřiď Stepovi tohle: Založil jsem templářskou lóži Černé Labutě. Vím, že je v Lilii, může si tedy založit nějakou svoji a přijmout přísahu všech, kterým věří. Radím mu nevěřit nikomu, kdo nesloží přísahu a koho nezná z boje. Také ať pošle kurýry, kteří budou varovat všechny spřátelené náčelníky a dají jim instrukce. Nevěřit telefonu, dopisům, žádné státní organizaci. Všechny fízly okamžitě zabít.“

„Rozumím. Řeknu to Stepovi.“

„Výborně. A řekni mu taky, že on a ty budete od teďka členy mojí válečné rady...“

„Pane vrchní komisaři Le Ducquu,“ hovořil svým protáhlým nepříjemným hlasem Andrew Simpson, „Jsi můj dobrý kamarád, ale musím tě upozornit, že tvá benevolence k těm darebákům je už nějak přílišná! Poslouchej: dnes v noci vyhořel sklad na Potoční ulici, spolu se stopadesáti kilogramy koksu! Dovedeš si vůbec představit, jaká je to škoda? Sám Velký šéf se rozhněval, když mu to řekli! Byli tam dva strážci, oba jsou zastřelení a požár založen úmyslně! Předevčírem byli zase zabití dva naši chlapi, obchodníci s koksem! To je organizované násilí na našich lidech! Žádám tě, abys tomu udělal přítrž!“

Takže když Le Ducque přišel do své kanceláře, praštil svou služební čepicí a řekl Sidovi, který se povaloval v křesle a byl očividně rád, že nemusí nic dělat: „Je to celý v hajzlu, Side! Jsme nahraný a ten trouba Simpson mě ještě péruje, jako kdybych byl nějakej malej harant! Nemůžem se přece dát očividně do ochrany našich gangsterskejch kolegů! Vyhořel jim zase sklad, proč to k čertu nehlídají? Od osmadvacátýho se začínají ztrácet lidi nebo zůstávají ležet po ulicích i na druhým břehu řeky, hoří sklady, vykrádají se zásilky, ztrácí se všecko, co má nějakou cenu! Je jasný, že je to práce nějaký očistný ligy, zřejmě Santanuevy – ale jak na něj?“

„Když jsem byl ještě ve starým místě, měli tam jednu moc užitečnou zásadu: jak začne někde fungovat očistná liga, sbalit svejch pět švestek a zmizet jako pára. S poldama se dá vždycky vyjít, ale s očistnou ligou nikdy. To je mor, Henry – poctivý občánkové, který už nás mají dost! Rozstřílejí tě na mraky a ještě ti flusnou na hrob! Kdybych dělal ještě v koksu, seberu co se dá a zmizím svinským krokem...“

„Nejhorší je, že to naši chlapi dělají! Máme podezření, že jich už hodně vzalo roha a ostatní taky dlouho nevydrží. Santanuevovi agenti už nechytají jen koksaře, berou to šmahem! Včera dostali u Pastorový tchýně lístek, aby zmizeli do osmačtyřiceti hodin, jinak budou mít z lokálu třísky. Dva pinglové zmizeli ještě během noci. A dneska mi hlásili, že jednoho známýho kapsáře někdo načapal v tramce, když mu strkal ruku do kapsy. Ten chlápek mu tu pracku přerazil úderem hrany dlaně a pak ho vykopnul z rozjetý tramvaje...“

„Tak to jsem byl já, v civilu. Nemá si ten směšnej křeček začínat. Moje kapsy patřej mně, jestli si nevšim!“

Le Ducque se rozesmál. „Ty už to bereš přímo podle islámskýho zákoníku, šaríji! Ta stanoví za krádež useknutí ruky!“

„To vím. Jenomže, já jsem s sebou neměl šavli.“

Le Ducque se ještě chvíli bavil. „Side, prefektem jsem měl být já, mně to Graham slíbil! Simpson je svině a pitomec, a jestli se nepodaří, aby se vzdal dobrovolně svý funkce, budeš to muset asi zařídit... jako v tom baru u Ploskáče...“

Sid potřásl hlavou a chvíli přemýšlel. Pak si popleskal pouzdro na revolver a řekl jemně: „Oukej, šéfe. Co nevidět to zařídím...“